Crash

Milerád stáhnu obvinění, že je Crash přehnaně melodramaticky, na efekt hrající a HLAVNĚ brutálně vykonstruovaný cenolap, když mi ukážete, že před metropolí L.A. stojí cedule s nápisem: Welcome to Los Angeles, CA. Population: 64.. Rasová a sociální tenze v Městě andělů, z které doslova ze dne na den zmizí intolerance jako pára nad hrncem a divák se má na mávnutí ruky dojímat, zamýšlet či hněvat. Haggis zuřivě zalistoval v brožuře How to Win an Oscar a je mi jasné, že všichni akademici, který ten rok vybírali mezi Crash a Brokeback Mountain, museli být z tíže korektnosti vlastního rozhodnutí zpocení až na prdeli. Nicméně já nejsem Crash Test Dummy, Paule. Mít tvůj film v obchodě Guns and Ammo, leží v červené krabičce s nápisem BLANK.. (30.03.2017)

No konečně!!!! Ale že to trvalo (mně!) než jsem pochopil že Sandra Bullock je herečka... Kaju se.... Víc než zajímavý film o rasismu pod pokličkou... Být rasistou proti své vůli, být skrytým rasistou atd. Kdo nezažil nepochopí.. Zpravidla největší antirasista je ten, který žije ve své tvrdě segregované čtvrti a hraje si na milovníka všech ras na celém světě... do té doby než je konfrontován... Haggis mě do světa vtáhl jednak proto že umí, jednak proto, že je reálný... A to je celé. V tom je celá síla tohoto příběhu, který si rozhodně nepouštím naposledy... (05.10.2005)

V autobuse jsou dvě volná místa. Jedno vedle bělocha, druhé vedle člověka snědé pleti. Kam si sednete? Na podobné otázky dává odpovědi právě tento film, v náznacích se však současně zabývá i okolnostmi, které nás k tomu vedou. Je to rasismus, nebo předcházení nebezpečí z obav, založených na předchozí negativní zkušenosti? Často zbytečná, ovšem zcela logická daň za zbližování a promíchávání národů. (08.04.2009)

Silný v celku, omamující v momentech. Crash Paule Haggise je jedním z těch úžasných filmů, které neždímou emoce, ale doslova je z diváka vyrazí. Syrovost, s jakou Haggis k postavám v úvodu přistupuje, mu dává dostatečně živou půdu v následujícím dění, kdy si dovolí prakticky cokoli. Nechává postavy se střetávat v absurdních náhodách, které však v jeho vedení nepůsobí strojeně, ale přirozeně... takový ten malý příběh, který ukazuje absurditu života, jak ho známe. Citlivá práce s tématem rasismu je zde dovedena k naprosté dokonalosti, protože žádná z postav, i přes své očividné názory, není v konečném zúčtování tak charakterově černobílá, jak by se mohlo zdát. Přesto se věrně vykreslují problémy současné společnosti. Chytrý příběh je dokreslen hudbou, která má podobně podmanivou sílu, jako třeba nedávný soundtrack ke Collateralu. Crash je jedním z nejlepších a nejpůsobivějších filmů, které jsem kdy viděl. Tyto filmy většinou nabídly nějakou unikátní scénu, která zařídila danému filmu nesmrtelnost a díky které divák nemohl ještě mnoho nocí vzrušením spát. Crash má takové scény hned dvě, jedna diváka ohromí tak, že nebude schopný dýchat a druhá ho srazí k zemi a donutí k upřímnému pláči... kvůli takovým kouskům, jako je Crash, miluji film... (12.09.2005)

Najděte sílu, odvahu a čistou mysl. A nechte se zavléct do srážky. Je to těžší než se zdá, protože možná budete muset překonat předsudky. Ne snad přímo ty rasové, o kterých Haggis vypráví, ale ty čistě filmové. Chce to totiž povznést se nad vykonstruovanost, nevěrohodnost nebo potenciální vypočítavost. Tam totiž tenhle tvůrčí tým určitě nemíří. Byly časy, kdy jsem na Crash pro jeho upřímnost a výmluvnost nedal dopustit jediné křivé slovíčko a přestože už chápu, že do sebe všechno zapadá možná až příliš snadno a zdaleka ne všechny linky jsou bravurně odvyprávěné, je i deset let po svém senzačním oscarovém triumfu bolestivě aktuální a nestárnoucí. Můžou za to herci, scénář, dokonale podmanivá a přitom nenápadná hudba a jedna z nejdokonalejších scén, co jsem kdy viděl a to "I'll protect you", kterou snad nikdo, kdo film viděl, nezapomene. (28.10.2005)