Rocky

"Toto nie je život. Toto je mrhanie talentom.“ Klasika. Fenomenálna športová dráma od režiséra, ktorý neskôr nakrútil teen-Rockyho a to Karate Kid. Oscarová a komerčne úspešná snímka dokazuje, že najlepšie športové drámy sú také, ktoré paradoxne nie sú o športe, ale skôr o postavách. Výborní herci (Shire, Stallone, Young, Meredith), drsné ringové scény, sympatický humor a poetika sychravého obrazu rozčľapkanej zimy v podaní neskutočnej Philadelphie, ktorú okamžite budete chcieť navštíviť. Silný film s hlbokým posolstvom o prehrách a o všetkom, čo s nimi súvisí (vrátane víťazstva, ale to nie je až také dôležité, ako by sa spočiatku mohlo zdať). (08.06.2009)

Rocky se možná s přibývajícími lety, díly a Stalloneho věhlasem stal legendou na poli sportovních dramat, nicméně jako člověk, který tomuto žánru neholduje, musím podotknout, že Rocky je naprosto tuctový snímek. Povedený ano, ale současně zcela obyčejný a dá se říct, že nezajímavý. Nemám nejmenší chuť zhlédnout celou ságu. (27.05.2010)

Scénář: Sylvester Stallone .. Jeden z nejlepších filmů, kde jednu z hlavních rolí dostal box. Tvůrčí talent měl Stallone od počátku kariéry a určitou hereckou topornost vždy přebíjel charismatem. V případě postavy Rocky Balboa to fungovalo (a funguje) výborně dodnes.. (14.01.2007)

Těžko nazývat film, který začíná a končí boxem jinak než sportovní, ovšem jeho žánrový přesah je natolik veliký a nečekaně příjemný, že pro mě znamená spíše sentimentální a lidské drama o píli, naději a sympatickém looserovi, který se právě v momentě kdy opět prohraje, stane vítězem. Rocky je film, který opravdu naplňuje rčení, že je důležité se zůčastnit a nikoliv zvítězit. Nemohu na něm však zdaleka opěvovat vše, neboť naopak většina stopáže v počátku i uprostřed byla na Oscarový film překvapivě slabá, místy až nicneříkající - zkrátka béčkové kořeny filmu se nezapřou. Ale Rocky běžící za časného úsvitu, nebo při theme songu Gonna Fly Now vše bezpečně napravuje. 8/10 (05.07.2009)

Ještě pár let před tím, než se na plátna kin dostal Scorseseho Zuřící býk, který sklidil řadu uznání, natočil nikterak známý režisér neméně pozoruhodné dílo. Tvůrci přišli s postavou otrhaného ztroskotance, muže jenž rezignoval na své velké sny a spokojil se s přežíváním v chudé čtvrti, v obyčejném bytě. Muže zamilovaného do obyčejné dívky, nijak zvlášť krásné. Člověka žijícího ze dne na den, beroucího vše co se naskytne, jen aby si přivydělal pár babek navíc. Jestli někdo kritizoval herectví Sylvestra Stallonea, že je toporně prkenné, pak tady jej tedy dovedl k téměř naprosté dokonalosti. Ta jeho těžkopádná mluva, jak v originále pak i v dabingu, tak ta k postavě a jejímu charakteru naprosto pasuje a pomáhá jí dotvářet. Zpočátku se celé vyprávění táhne v takovém syrovém duchu, prostý styl záběrů, dialogy ve scénáři, taková ta gangsterská atmosféra mafiánských filmů z prostředí New Yorku. A tam kdesi na pozadí hoří malý plamínek milostného vztahu dvou hlavních postav. Člověk by při sledování řekl, že ty dobrácký řeči, ta možná až příliš zdůrazňovaná dobrácká povaha budou v kontrastu vůči svalnaté muskulatuře působit neopravdově, ale to je chyba lávky. Tohle všechno je navíc doplněné o tóny nezaměnitelného hudebního doprovodu z tvůrčí dílny Billa Contiho. V druhé polovině se už konečně přes tu nebetyčnou skromnost, kupu řečí v silném duchu amerikanismu a výměně názorů přechází do zlomové fáze, fáze o té síle vůle, vytrvalosti a chuti něčeho dosáhnout. V rozšmajdaných keckách a špinavé teplákovce se začíná dotvářet nejen oscarové sportovní drama, ale taktéž přímočarý a citlivý pohled na člověka, jeho duši a sny. No a v samotném ringu se pak zrodilo průkopnické spojení zmiňované síly vůle s potoky krve, kterého se v pozdějších letech chytila kupa béčkových akčních filmů s Van Dammem a jemu podobnými. Stallone napsal poměrně slušný scénář, kterým dostatečně prokázal svou tvůrčí všestrannost. Ten nepříliš známý režisér John G. Avildsen film zručně ukočíroval a pozlacená soška rozhodně není v nesprávných rukou. O to víc zamrzí, že to v současnosti dopracoval k těm už jednou přemílaným béčkovým filmům. Krom režie byl zlatou soškou oceněn i celý film a střih, jenž právě napomohl k té silné emotivní atmosféře. Kamera nebyla a ani nemohla být nijak dynamická, dokonce ani v ringu samotném, ale přesto se o tu atmosféru zasloužil kameraman James Crabe v míře nemalé. Talia Shire zůstala pouze u nominace, ale nelze jí upřít, že byla Stallonemu rovnocennou partnerkou, stejně jako výběr jeho velkého soupeře v podání Carla Weatherse. Oba si své role navíc zopakovali v dalších dílech. Co na závěr? Je tohle už legendární záležitost? To ukáže doba, ale tenhle film krom již trocha sentimentálního vlivu zametl cestičku mnohým lepším či horším pokračovatelům v celkem populárním oboru sportovního dramatu. Proto nemohu jinak než za 5. (10.01.2005)