Pacifik

Kto čakal výlučne dychberúce akčné scény v atraktívnom prostredí a naturalistické zobrazenie vojny, ten bol pochopiteľne sklamaný. Nie že by tieto aspekty Pacific nespĺňal vôbec, ale oproti prvotným očakávaniam staršou minisériou zmlsaného diváka kladie dôraz hlavne na postavy a ich psychológiu. Na tento fakt však tvorcovia upozorňovali vopred, nie každý však dokáže stráviť v zásade komornú ľudskú drámu, v ktorej hrá súkromie charakterov výraznejšiu rolu ako samotné boje na fronte. Dokážem to pochopiť, ale prečo kvôli tomu Pacific vyložene odsudzovať a nepriznať mu iné neodškriepiteľné kvality? A nemyslím len bombastickú výpravu, vynikajúcu hudbu a dôležitosti minisérie zodpovedajúce herecké výkony od prevažne menej známych ale skúsených hercov. Ako náhľad do myslí troch vojakov (založených na historických postavách) postupne ovplyvňovaných hrôzami vojny funguje aj v tých najmenších maličkostiach, čo potvrdí záverečným dielom Home poukazujúcim na život po ukončení ťažkých rokov v armáde. Návrat domov totiž nemusí pre každého znamenať aj koniec nočných môr. Možno to znie ako klišé ale logickejšie vyústenie po dieloch ako Okinawa určite nenájdete. (01.07.2010)

Tento seriál budu hodnotit skze to, jak vylíčil tři hlavní postavy. Pozor, komentář obsahuje spoilery. Robert Leckie, ačkoliv se to ze začátku nezdá, tato postava je ze všech nejzajímavější, obsahuje největší rozhled a spektrum proměny vojáka, ukazuje nám "machra", z které se stane "troska" schopná všeho. Ze začátku zapadne mezi další desítkou postav (které jsou mnohdy zajímavější, než on sám), které nám jsou představeny a když divák konečně příjde Leckiemu na chuť, je zraněn a jeho příběh končí, proto zklamání. John Basilone, rovněž ze začátku zcela zapadl mezi své spolubojovníky, potom dostal více prostoru a hned to bylo znát, divák mu rovněž přišel na chuť a ejhle, Basilone na dvě epizody mizí, aby se vrátil, byl představen asi nejlépe z celé série a posléze umírá, opět tvůrci zcela zpackali postavu. Eugen Sledge, stoprocentně nejslabší postava, na kterou se Joseph Mazzello bytostně nehodil. V předposledním díle mě dokonale vytáčel a přál jsem mu zásah, ten nepřišel. Tvůrci ale konečně udělali dobrou práci a Sledgovi se věnovali nepřerušovaně a vývoj jeho postavy byl v pořádku. The Pacific absolutně nemůže konkurovat Bratrstvu neohrožených. Jednak díky méně "hrdinské" válce, kde místo klasického hrdiny s čokoládou a Lucky Strikema, vidíme polonahého blázná, co píchá do mrtvých Japonců. Ano, válka v Pacifiku taková byla a je dobře, že jí tak tvůrci představili, ovšem boje v džungli nikdy nebudou pro evropského diváka tak atraktivní, jako ty v Evropě. Akce seriál moc nenabídne a první čtyry díly se téměř nebojuje, pokud ano, pak ve tmě a divák nemá sebemenší nárok rozeznat Japonce od Američana. Od pátého dílu se vše zlepšuje, ale jde lehce poznat kulisy a celé boje působí hrozně nepřirozeně. Postavy se navíc kupí a jsou představovány nové a nové, aby o pár minut později umřeli a nastoupila další. Bratrstvo neohrožených představilo ucelený obrázek o parašutistech, neodbýhalo od děje a představilo zajímavé postavy skrze zajímavé herce. Pacifik odbýhal sem a tam a nabídl vše, krom uceleného obrázku. Pokud filmaři za každou cenu chtěli představit tři postavy, pak to měli udělat postupně, takto zabili to, co Bratrstvo udělalo - hrdiny. Smutně zabitý potenciál, ovšem méně než 70% se dát zkrátka nedá. (17.03.2010)

Moc nechápu hodnotitelskou smršť soustředěnou na to, že Pacific je něco jiného než Bratrstvo neohrožených. Byla to jiná válka, v jiném prostředí, s jinou atmosférou, a je to tedy jiný seriál. Dověděl jsem se z něj spoustu faktů, které mi české školství odepřelo, a po celou dobu jsem měl navíc pocit, že sleduji výtečně uchopené a zpracované pětisetminutové drama, v němž chvíle napětí a strachu střídají chvíle uvolnění a oddechu, jak to zřejmě v téhle válce bylo. Ani v jedné z těchto rovin přitom nechyběl vkusný humor a zejména výborné dialogy. Nemám, co vytknout, a výtky, které zde čtu, mne neoslovují. (06.07.2010)

Po peti shlednutych dilech pro mne osobne zatim kinematograficke zklamani roku. Scenaristicky nezvladnute, sceny rozvlekle a dialogy nudne. A kdyz uz dojde na akci, vse se odehrava ve tme a na americke kulomety maxim nabihaji ve vlnach fanaticti japonci. Produkce vubec pripomina serial Lost - a to pojetim "vsechny herce prevezem na havajske ostrovy, tam furt budou chodit po plazi nebo po mistnim pralese par tydnu, par zaberu udelame v noci s deseti japonskyma statistama, ktery budou furt dokolecka na ne nabihat; do toho vlozime par prostrihu z domova, ktery natocime ve studiu a cash se jen povali"... (04.04.2010)