Symptom Pandorum

Chudák Ben Foster vůbec nepochopil, v čem hraje, a proto hraje dobře a svědomitě. Z Pandora je cítit obyčejný bakelitový Anderson s nulovým smyslem pro dobře znějící dialog, "šokující" mytologií, plošnými WTF charaktery (vietnamský predátor a roštěnka s otřesným dialektem v obepnutém tílku, pomoc) a spoustou přestylizovaných lidí nacpaných v kostýmech tak, že se při boji nemohou ani přirozeně hýbat (o špatných úhlech kamery a rychlých střizích - o těch zejména - nemluvě). V dnešní době k uzívání. Úvodní dvacetiminutovka (do prvního setkání) je přitom TAK super. (23.11.2009)

Netradičně začnu komentář invektivem: Zabte střihače! Nepřehlednější akční scény jsem už dlouho neviděl, kolikrát jsem si ani nebyl zcela jistý, jestli dostala příšera člověka, nebo člověk příšeru (a na nepřehlednost si zde stěžuje člověk, který zbožňuje REC, Seventh Moon, Cloverfield...!) Vzhledem k námětu mohlo být Pandorum neskutečnou depresí a tísnost vyvolávajícím snímkem, no Alvart to pojal spíše jako akční béčkovou naháněnou (nekoná se nový Alien, ale nový Resident Evil ve vesmíru), která ukáže to, jakým skvostem mohla být, až v samotném závěru. Zápletka ani její vyústění není zas až tak originální - ve filmu tedy možná ano, ale před pár měsíci jsem četl něco dosti podobného v knižní podobě - jak se občas uvádí, ale svěže působí, to ano. Bohužel scénář je nepředkládá s takovou silou, jakou by si bývaly zasloužily. Palec nahoru za námět, atmosféru, příšery, závěrečnou psychotičnost a pointu, palec dolu za střih, nedotaženost, postavy a nedostatek strachu. 70% (10.11.2009)

Našlapaný sci-fi survival, obratně kombinující atmosferické prostředí vesmírné lodi jako od Gigera, psychedelické odstíny Event Horizon a dobře dávkovanou space monster hrůzu s realistickým (a o to děsivějším) základem. Plus dobře napsané i zahrané postavy, kterých vstupy na scénu jsou nečekané a děj posouvají kupředu. Lepší než většina dražších, hvězdněji obsazených kino “trháků” (Sphere, Life). (21.09.2018)

Další z tajemných scifáren s temným a zvláštní zvuky vydávajícím interiérem veeeelké vesmírné lodi v hlavní roli. Ve vedlejších rolích jsou k vidění (až na Dennise Quaida) neokoukané tváře kupodivu schopně hrajících chlapců a děvčete. Děvče má navíc do vínku dán (sexy) německý přšízvuk a její postava se dá i vzhledem k dějové náplni popsat jako něco mezi běžící Lolou a ass-kicking Alice (z Resident Evil). Skomírající vesmírné koráby filmaři většinou umí využít a u Christiana Alvarta tomu není jinak - atmosféra je správně tísnivá a zmatená, hlavní hrdina dělá co může, aby mu z toho nehráblo, a aby to neměl moc snadné, je najednou všude plno hladových hošanů zběhnuvších z drsného comicsu Uruk-hai meets Mad Max. Postupně se odhaluje minulost postav a průběh mise, přibude ostře nabitý k pos*ání mrštný vietnamský (asi) kickboxer a vy si to začínáte celkem nezdravě užívat:) Jenže pak to začne drhnout - tu o humanistický zkrat někoho, kdo má jinak v prioritách zatraceně jasno, tam o úchylného bráchance Boba Marleyho v potápěčském obleku (na co ho sakra měl???), a už se řítíme do finále, které nejde tak docela odhadnout, ale je pro změnu plné zmatených kydů snažících se diváka neúspěšně přesvedčit, že vám tvůrci chtěli a mohli kromě akční podívané i něco sdělit. A pak vše vyvrcholí velkou závěrečnou scénou, při které vás překvapí dost zábavná myšlenka, a sice "Hehe, now you're fucked:)" A jakmile přijde zatmívačka, začne vám docházet, že to celé vlastně nedává smysl a že to vzato kolem a kolem byla docela blbina. Ale jelikož vám vydrží pozitivní emoce z té "zábavy" a pokud jste jako já, nemáte problém mrknout na to ještě jednou, s klidem dáte i přes výše uvedené výhrady 60%. A jen tak BTW ten první plakát absolutně nesouvisí s obsahem filmu. (05.01.2010)

Anderson, Marshall, Cameron… režisér si toho vypůjčil opravdu hodně a za produkčního dohledu prvně jmenovaného natočil působivá hororová jatka, která karty vybalí na stůl bez větších ofrků, a pak si jede ve zběsilém rytmu vesmírného slasheru, na kterém je znát, že režisér si v tomhle žánru lebedí a všechna ta béčková klišé seká vedle sebe jedna radost. Že na divákovy otázky „Co za tím sakra je?“ nakonec odpoví tím nejbanálnějším způsobem, nevadí. Herecká sešlost na tomhle potemnělém vesmírném korábu ze sebe vydává to, co se od ní čekalo a zvláště Ben Foster si pak zaslouží o pár tlesknutí rukou navíc. Není to radikální zářez do dějin hororu, ale jakožto zástupce tematicky podobných kolegů z předchozích let, bude v letošní kino nabídce docela chybět. (10.11.2009)