Počátek

V minulé dekádě to byl Matrix, který ukázal, že akční sci-fi blockbuster může mít mnoho úrovní. Tato dekáda na to zatím marně čekala. A teď přišel Inception. V jednom komentáři asi nejde rozumně pojmout, v čem je tento film neuvěřitelně originální a zvládnutý, a v čem je docela schválně neoriginální a co mu - opět docela chválně - schází. Protože, když děláte film o "snu ve snu", jak chcete docílit opravdového emocionálního účinku? (Možná to zvládne úchvatná hudba, která se opět téměř ničemu nepodobá, ale i u ní víme, že to je součást konstruktu - tvoření umělých světů.) (16.07.2010)

Po skončení takovejch filmů každej přemejšlí a uvažuje, jak to vlastně všecko bylo. Já se během okamžiku vystačil s jediným logickým vysvětlením a bohatě mi to stačilo. Jenže druhej den jsem si uvědomil, že ten film sám o sobě nemá právě jen to řešení, který já jsem si vysnil. On totiž obsahuje celou várku řešení. A na ty časem přichází čím dál tím víc lidí, protože ten film sám o sobě obsahuje v každé scéně něco, čím tu další variantu neskutečně zmate. Takže na první shlédnutí to tak nevypadá, ale každá scéna by mohla naznačovat určitý kus jednoho z vysvětlení a nakonec je to tak komplikované, až už to tak jednoduché, jak jsem si prvně myslel, není. Já se tomu taky ani nedivim, vždyť Nolan by nenatočil zase tak jednoduchej film, kde ten nejzásadnější fakt by měla poslední scéna, která by vlastně hotovou myšlenku trošičku přibrzdila. Ale nečekal jsem, že natočí tak komplexní film, kde právě každá scéna hraje důležitou roli v budoucím ději. Právě proto je Počátek tak neskutečnej film. Jenže já na stoprocent s čistým svědomím do vítězný rovinky stejně nedojdu. Přesto že je Počátek parádní film, má tam pár solidních vad. Hlavně teda ačkoliv komplexně funguje geniálně, neobsahuje nic, u čeho bych měl na plno otevřenou držku. Jasný, akční scény jsou určitě parádní, ale samotný příběh mi prostě na první shlédnutí tak unikátní nepřišel, to až později, kdy jsem nad ním začal přemejšlet a pročítat si různé diskuze na internetu. Taky mi vadilo, že film se zaobíral všemi postavami zvlášť, ale žádná nebyla takový ten pravý hlavní hrdina. Měl jím být Leonardo DiCaprio, ale nakonec se to roztáhlo na všecky strany a každý si tam zahrál svojí důležitou část tak nějak rovnoměrně. Když to pak porovnám s DiCapriovym předešlým filmem, taky nemůžu dát plný počet, jelikož právě u Prokletýho ostrovu jsem brutálnější zakončení filmu dlouho neviděl. Všecky tyhle maličkosti mě pak utvrdili v tom, co jsem si celý film řikal, že tomu prostě tu pátou nefláknu. I když jsem pak na závěru hodně přemejšlel, ale nakonec jsem udolal. Počátek je i přesto ale revoluční film svou na jednu stranu nevýraznou kostrou příběhu, ale šíleně komplexním jádrem, který lidi po celym světě budou rozebírat desítky let dopředu. (06.08.2010)

Počátek filmového roku 2011 s filmem Počátek z roku 2010. Je to film ojedinělý, avšak nikoliv jedinečný ve smyslu dokonalosti. Nolan zde prokazuje, že je skvělým a originálním režiserém, jemuž se novátorství nepříčí. Jsem za tento film mnohem radši než za točení komiksů, přece jen se však nemohu zbavit pocitu, že pod tou na první pohled pěknou slupkou se skrývá cosi shnilého, nedopilovaného. Co třeba zoufale plochý vztah Cobba k manželce? Myšlenka filmu je velmi lákavá, proč je vývoj tolik přímočarý? Proč jsem se tolik nebavil? I pokud jde o herectví Leonarda DiCapria, je pro mne jednoznačnou jedničkou roku Prokletý ostrov. (02.01.2011)

Nolan neumí točit akci a nikdy nebude umět. Může se zdát, že u takhle intelektuálně podnětného filmu to není potřeba, ale když si sami určíte, že finále bude akční, tak se nemůžete divit, že vás někdo vypíská. A stejně jako u Temného ryrtíře vše finišuje až moc "zeširoka" a dlouho. Druhá projekce je samozřejmě jasná, už jen proto, že mám v dost zákonitostech vytváření snů zmatek (23.07.2010)