50/50

Joseph Gordon-Levitt je moje alter ego, teď to vím! Už jako Tom v 500 dní se Summer jsem měl pocit, že nenápadně kopíruje můj snílkovský život, ovšem v méně úsměvné komedii 50/50 už se mi do něj naboural úplně, neboť v roli Adama prožívá obdobné životní útrapy se všemi plusy i mínusy jako já. Mé hodnocení je díky tomu určitě trochu nadhodnocené, ale tématem je mi prostě hodně blízké. (04.02.2012)

Když život píše silné příběhy, dívá se na ně samo. Seth Rogen udělal moc dobře, že kamaráda přemluvil k napsání scénáře a stejně dobře udělal, když si střihl svou dosud nejlepší roli. Jako neotesance jsme ho sice předtím i potom viděli nesčetněkrát, ale právě v melancholické komedii, ze které lidskost svítí společně s nekompromisními hláškami, se ideálně našel. A protože jen málokdo je lepším průvodcem po real-life komediích než Joseph Gordon-Levitt, nezbývá než se spokojeně usmát, utřít nějakou tu schovanou slzu a říct si jediné. Life. Is. Good. (31.01.2012)

Nikoli 50 na 50, nýbrž 10 ku 90-ti byla šance, že mne bude bavit snímek o rakovině, neboť podobné snímky ze zásady nevyhledávám a jako bonus disponuji čerstvou rodinnou zkušeností, která dopadla na těch nepříznivějších 50%. Leč tohle dopadlo mnohem lépe, než jsem byl ochoten připustit. Stačilo přítulný nádor promíchat s lehkým humorem, nezneužívat četných slzopudných možností, okořenit závanem optimismu a konzumovat bez předsudků. (07.03.2012)

Vtíravé, neobjevné, tak trochu šablonovité, jdoucí předem vyznačenou cestou, ale i tak zatraceně fajn. Co jsou tři týdny bez sexu a několik měsíců bez orálu oproti tomu, když sedmadvacetiletému Adamovi, který poctivě recykluje, lékař oznámí, že má nádor? Drtivá většina tvůrců by z toho udělala kapesníkovou show pro přestárlé divačky, lidé kolem režiséra Jonathana Levina nevydírají, nenabízí uplakané scény (jasně, pár jich být musí) a když už trochu zabrnkají na divákovy emoce, vyplní další minuty nezastavitelně hláškujícím Sethem Rogenem, u kterého jsem ocenil hlavně fakt, že se na scéně vždy objevuje nenásilně a tak nějak se to vždycky hodí. Přesná je i roztomilá Anna Kendrick, která na sebe i vedlejší rolí strhne pořádnou pozornost, legendární Philip Baker Hall nebo nestárnoucí a stále skvělá Anjelica Houston. Snímku ale dominují psí oči Josepha Gordona-Levitta, který film od filmu roste. 50/50 je holt obyčejný film s jasným vzorcem, pronášející malá životní moudra. Ale to vůbec nevadí, zvlášť, když zase po delší době vidíme postavy, které dýchají stejný vzduch jako my. Navíc za scénářem stojí Rogenův kamarád Will Reiser, který sám s rakovinou bojoval. Měl jsem chuť si to dát znovu (nebo si aspoň sednout na Adamovo kanape a sledovat, jak to s nimi bude dál) a věřte, že to se mi moc často nestává. 50/50 je prostě přesně tím filmem, kvůli kterému milerádi obětujeme průměrně dvě hodinky svého času tomu zázračnému celuloidovému pásu!! Těsně pod vrcholem, uvidíme, co se bude dít napodruhé.. (31.12.2011)

Po několikahodinovém odstupu zvýšeno na plný počet.. Tvůrci si to totiž zaslouží. Ať už za samotné výkony herců, nebo za nenásilné vtažení do světa této kruté nemoci, bez "zbytečného tlačení na pilu" (né že bych byl v opačném případě jeden z těch, co při podobném tématu nadávají do citových vydíraček). Už si nevzpomínám, kdy naposled jsem při sledování filmu zažil tolik UPŘÍMNÝCH emocí. Výborný soundtrack je už jen bonusovou laskominou - 90%. (14.12.2011)