50/50

Příjemné na těch filmech co točí Apatow, Levine a spol. je, že působí tak nějak reálně. Reálně kecají o blbostech a reálně se smějí přiblblým fórům na hraně ala Kuato z Total Recall. Takový scénáristický přístup činí to, že tahle tvorba působí velmi současně ale je dost možné, že za pár let nebude mít divákům moc co říct. 50/50 je jeden z těch filmů, kde ale vše dříve uvedené funguje a kde funguje i ve všech rolích identický Seth Rogen. Osobně si myslím, že je to dost přeceňovaný herec, ale má kliku, že má role na tělo jako je tahle. Na to, že je to drama, není zde moc prostoru pro nějaké velké herectví, což však není na škodu. Film mě skutečně zaujal, ale nedojal. (07.03.2012)

Nevedel som si predstaviť ako môže vyzerať kombinácia komédie a drámy s takou vážnou témou ako je rakovina. Po pozretí mám trochu zmiešané pocity. Keby tvorcovia upustili od tej komediálnej linky, bola by to možno jedna z najlepších drám, aké sa mi podarilo vidieť. Scény, ktoré chceli byť vtipné sa mi nie vždy vtipné zdali a Anna Kendrick mi tiež nebola práve najsympatickejšia. Tak som sa nakoniec ani veľmi nesmial ani neplakal. Ale oplatí sa to vidieť, niektoré časti sú skutočne veľmi vydarené. A myslím si, že Joseph Gordon-Levitt má pred sebou peknú hereckú budúcnosť. (11.01.2012)

Nedávno som si hovoril, že buď som už popri toľkých filmoch odolný na citové vydieranie, alebo sa také filmy, ktoré by mnou dokázali pohnúť, jednoducho už netočia, alebo jednoducho strácam schopnosť podľahnúť emóciám. A teraz som pozrel tento snímok a BUM! Totálny knockout, podpásovka ako sviňa. Vážna téma, odľahčená nesmiernou dávkou humoru, ktorá ma dostala do kolien smiechom i plačom. V rámci komédie aj drámy uspel na oboch stranách takmer stopercentne. Tento film vás nedonúti oceniť iba bravúrnu prácu, ktorá na ňom bola tvorcami vykonaná, ale donúti vás oceniť hlavne váš život. Je tak brutálne realistický, prirodzený a úprimný, že až žasnem pred ignoranciou akýchkoľvek ocenení. Záver a pár scén by som upravil, ale inak maximálna spokojnosť, must-see záležitosť. 85%. (11.02.2012)

Když život píše silné příběhy, dívá se na ně samo. Seth Rogen udělal moc dobře, že kamaráda přemluvil k napsání scénáře a stejně dobře udělal, když si střihl svou dosud nejlepší roli. Jako neotesance jsme ho sice předtím i potom viděli nesčetněkrát, ale právě v melancholické komedii, ze které lidskost svítí společně s nekompromisními hláškami, se ideálně našel. A protože jen málokdo je lepším průvodcem po real-life komediích než Joseph Gordon-Levitt, nezbývá než se spokojeně usmát, utřít nějakou tu schovanou slzu a říct si jediné. Life. Is. Good. (31.01.2012)

„Já jsem Adam Lerner, Schwannův neurofibrosarkom.“ Další vývojová etapa heterosexuálních mužských romancí. Apatowovská komedie prolnutá s „umíracím“ melodramatem. Romantická linie chlapec-dívka slouží zejména k bližšímu představení titulního hrdiny, jakkoli neodpovídá na otázku, zda Adama přítelkyně opouštějí, protože jsou to mrchy (jak má jasno Kyle), nebo kvůli jeho neoslnivému charakteru a chabé vůli něco změnit. Většinu skutečně dojemných momentů naopak obstarává linie chlapec-chlapec, smysluplně zužitkovávající Rogenovu osvědčenou (jedinou?) polohu „jsem nadržený imbecil a je mi to fuk“. Věrohodně doplňuje Levittova slušného „nepiju, nekouřím, nemám řidičák“ hocha (jehož jediným zlozvykem je zřejmě okusování nehtů). Nápadný kontrast povah ústředního dua je zábavný, jejich přátelství činí věrohodným a navíc nabízí dvojí možné pojetí lidského těla – k přežití/k ukojení slasti. Klidné tempo vyprávění, citlivé protlačení vážného tématu do komedie a redukování sentimentu rozhodně nejsou kvality, jimiž by se mohlo chlubit každé filmové obohacení onkologického diskurzu. 50/50 nejen obohacuje, ale také rozšiřuje, když prostřednictvím zprvu sympatické přítelkyně ukazuje falešný soucit a sobeckou neochotu míchat pozitivní s negativním. Adamova následná skličující samota zpochybňuje platnost často citovaného výroku „žij s lidmi, zemři sám“. Někteří lidi jsou svině, osamělé umírání je opruz a k životu s nádorem patří boleti, únava a zvracení. Banální, ale pravdy. Zprostředkování vědomí, že už nemusí být žádné „potom“ patřilo k těm nejsilnějším, jaká jsem kdy díky nějakému filmu zakusil. Kam se hrabou rakovinotvorná dramata. 85% Zajímavé komentáře: castor, Gimp, ScarPoul (20.11.2012)