Hunger Games: Vražedná pomsta

Hunger Games si stále drží svoji dobrou kvalitu a zajímavost. I když vlastně druhý díl není koncepčně příliš odlišný, tak stylově je to něco jiného. Změna režiséra je znát a není to v tomto případě vůbec na škodu. Sice jsem čekal, že se to dějově posune o něco dál a bude to o něčem jiném, ale nakonec jsem byl s vývojem spokojen. Nicméně za sebe musím říct, že jednička se mi líbila o fous víc. Konec dvojky byl dobrý, takže se těším na závěrečný díl, který bude, jak už to v posledních letech bývá, rozdělen na dvě části, a já jen doufám, že se minimálně podaří udržet kvalitu jedničky a dvojky. Je jasné, že Hunger Games nesedne každému, ale já si tento nový svět, jakožto i jeho příběh a postavy značně oblíbil. 75% (02.01.2014)

Nový tým režiséra a scénáristů a máme tady na stejné téma výrazně lepší film! Druhé Hladové hry nesrovnatelně lépe vykreslují fikční svět, pravidla jeho fungování a úzkost a neštěstí plynoucí z jeho prožívání. Sice to není druhý Matrix, ale už se v tom lépe rýsuje parodie na reality show, absurdnost statutu celebrit a také nošení dvojí tváře na veřejnosti. Film má podstatně temnější vyznění, člověk se lépe ponoří do atmosféry, což oceníme zejména v aréně. Jakmile dojde na 75. Hladovou hru, vyprávění se lépe soustředí na boj o přežití, tak nějak všem dojde, že oproti jedničce shit just got real. Režisér velmi dobře udržuje sepjetí mezi divákem a postavami, takže zákonitosti fascinující arény objevujeme se zatajeným dechem přímo jejich očima. Osobně mě podráždil jen vyloženě seriálově useknutý konec. 7/10 (11.12.2013)

Mňa tie ženské autorky nejak neberú. Recenzie mal tento film ešte lepšie ako ten prvý, no mne sa práve že ten prvý páčil o trochu viac. Tu sa len polku filmu kecalo o tom čo bude a čo bolo. V tej druhej už prišla na rad akcia, ktorá je prekvapivo nevýrazná. Francis Lawrence je dobrý režisér, no mám pocit akoby mu štúdio pricviklo gule. Rovnako nevýrazne a nezáživné je aj herecké obsadenie a príbeh. Herci vyzerajú ako keby ani nevedeli čo hrať a každý ma tak dva tri vyrazy, aby sa nepovedalo, že jeden je málo. A čo sa týka príbehu a jeho záveru, tak je snáď ešte nevhodnejšie strihnuté ako druhý Hobit. Najväčšie plus je teda hudba James Newtona Howarda, ktorý bol tuším tiež zmätený a sám nevedel čo k tomuto bordelu zložiť. Nakoniec zložil prekvapivo dobrý soundtrack a zaradil sa medzi to najlepšie v tomto filme. Oblúbené soundtracky: I Had To Do That, The Tour, Arena Crumbles. 60% - 3* (14.04.2014)

Možná nejde o excelentní film, excelentně debilní však vskutku je. Zábavný je zejména kontrast scén, v nichž vystupuje Donald Sutherland a scén arénových, jimž vévodí skupina manekýnů s nezničitelnými účesy - zatímco prvně jmenované přináší přesvědčivý chlad a lidskosti zbavenou logiku režimní supersvině, která je opatřená dobře napsaným dialogem a charismatem svého představitele, to druhé je tupé i pro prvotní fanoušky víly Zuběnky. Postavy jsou opět hnány nejasnými a zveličenými motivacemi a vztahy, z čehož mi vyplývá, že buď někdo zprznil obsah knihy, nebo je kniha jen podělaná futuristická telenovela. Tři hvězdy patří atraktivnímu ztvárnění (s opět delikátními variacemi na TV show budoucnosti) a výbornému obsazení, jelikož sestava Harrelson-Hoffman-Sutherland-Kravitz ve vedlejších rolích je dostatečně výživná i pro případ, že by zbytek filmu byl jen záznam fronty před Kauflandem. P.S. Peeta získává nominaci pro nejotravnější filmovou postavu všech dob. (29.09.2014)

Formalisté prominou, ale jestli je něco, co si na Hunger Games zaslouží podrobnější rozbor, tak je to postavení dívčí / ženské hrdinky a problém emancipace, potažmo sexismu. Teze o feministickém postoji série, která by měla čtenářkám / divačkám dávat příklad aktivní nebojácné hrdinky, jsou totiž docela dobře napadnutelné, respektive to zdaleka není tak jednoznačné, jak se možná zdá. Katniss je v prvním i druhém dílu poměrně často postavou reaktivní až pasivní, závislou na pomoci shůry ve stylu deus ex machina ("padáčky" od Haymitche, což je pochopitelně otcovská figura) nebo větší pohotovosti ostatních (Finnick a jeho oživení Peety, při kterém Katniss akorát vyděšeně přihlíží a x dalších případů...). Katniss rozhodně není po většinu času proaktivní figurou, která by určovala směr vyprávění, ale přesto je protagonistkou, což evidentně samo o sobě někomu stačí. V tom je ale právě ta komplikace - Hunger Games na jednu stranu působí jako progresivní, emancipační popkulturní produkt, jenže pouze do určité míry. Ve skutečnosti film na mnoha místech nabízí divačkám zcela konzervativní potěšení z toho, že hrdinka může na veřejnosti předvádět krásné nové šaty (stávat se "objektem pro pohled") a být slavná. Samozřejmě, filmy / knihy toto všechno zároveň kriticky reflektují (druhý díl je v tom důslednější), ale nemyslím si, že by vyloženě znepříjemňovaly sledování těch efektních momentů; je to pořád okouzlení pozlátkem, luxusem a popularitou, byť vylhanou a pomíjivou. Je to na jednu stranu logické. Aby frančíza dokázala přivábit svoje cílové publikum a zaplatila přitom svůj vysoký rozpočet, těžko se může uchýlit k radikálnější interpretaci, která by vyloženě systematicky podrývala cokoli okouzlujícího a narcistního. Pořád tu musí být vzrušení z toho, že sledujeme dobrodružství pro vyvolené - že nahlížíme do pozic vyhrazených jen pro mizivé procento "šťastných". Na druhou stranu, rozhodnutí portrétovat Katniss převážně pacifisticky (málokdy skutečně někoho zlikviduje, a kdyžtak jen náhodou) a nechávat "černou" práci na druhých, prostě naráží na stanovené meze a ústí v už zmiňovanou neakčnost až pasivitu. Což se dá ale znovu obrátit a číst jako záměr - hrdinka je tady ostentativně zobrazovaná jako oběť systému, se kterou je neustále manipulováno. Jenže fakt se to dá chápat jako důsledný komentář neschopnosti vymanit se ze stereotypů, které ženám přikládá společnost? Nejsem si jistý. Místo toho jsem z toho rozpačitý, tak nějak pořád. Ale jak říkám, je to pro svoji rozporuplnost a kompromisnost, která je vlastně v řadě ohledů pochopitelná, zajímavý materiál k diskuzi. (10.09.2015)