Marťan

Anti-Interstellar. Nolanův sci-fi opus byl kolonizačním kosmickým westernem o hledání alternativy ke zdevastované modré planetě. V těšitelském Marťanovi musí být naopak „kolonizátor“ zachráněn z divočiny, jež lehce připomíná Monument Valley, a navrácen na Zem. Oslava lidské schopnosti maximálně využít dostupných prostředků je pouze jednou z rovin vyprávění, lépe než kniha provázaného s paralelním organizováním záchranné mise. Prostříhávání mezi událostmi na Zemi a na Marsu začíná dříve než v přeloze a obojí dění je lépe synchronizované. Film má díky tomu větší spád a na rozdíl od Marka nikdy neztrácí dech. Navzdory individualistickému názvu, osamocené tváři Matta Damona na plakátu a pověsti ultimátního profesního dramatu pro geeky je pro mne Marťan zejména zdařilou ukázkou příběhu s kolektivním hrdinou. I v sesíťovaném světě vysokorychlostního internetu, umožňujícího mediální zprostředkování dění v jiném státu, na jiném kontinentu i na jiné planetě, nejlépe funguje na principu vzájemné spolupráce a koordinace. Každá z mnoha postav si užije svou chvilku slávy. Díky jejich postupnému uvádění na scénu a přehlednému vytváření profesních nebo osobních vztahů mezi nimi (ve filmu nakonec není postavy, která by bojovala sama za sebe), si je bez problémů zapamatujeme. Síly přitom nespojují jenom lidé různé rasy, věku a pohlaví, ale i různých národností. Marťan vytváří iluzi, že člověk je na prvním místě jak v mamutí organizaci typu NASA, tak v totalitní zemi jako Čína. Vytváření zvukových můstků mezi scénami a přesný střih, kdy na otázku přímo či nepřímo položenou na Zemi dostáváme odpověď v následujícím záběru z Marsu, posiluje sevřenost vyprávění a dojem globální vesnice, kde ani vzdálenost několik desítek milionů kilometrů není nepřekonatelná. Marťan je skvěle šlapající feel-good zábava, která možná neobnoví vaši důvěru v lidstvo, ale s vysokou pravděpodobností po naběhnutí závěrečných titulků začnete znovu věřit v režisérské schopnosti Ridleyho Scotta. 80% (05.10.2015)

Dlouho se mě nestalo, abych film v půlce zapauzoval a přemýšlel nad tím, že nechci, aby Matt Damon někdy přestal s kolonizací Marsu. Já teda chápu, že žít tam nějakej čas bylo na hlavu, ale kromě toho, že se mu ze začátku všechno vysloveně dařilo, tak k tomu ještě měl hodně ironický a až cynický kecy, což filmu jen a jen prospívalo. Teď už se nedivím, že na Globech film vyhrál ocenění za nejlepší komedii. Sice je to stejně cynické ocenění jako Mark Watney samotnej, ale čert to vem. Marťan je naprosto výborný, realistický sci-fi, které ke každému dalšímu příběhovému posunu přichází naprosto logickou cestou. A přitom celý ten příběh napsal člověk, který si ho psal pro radost na svém blogu. Kam až takový nadšenecký projev dokáže dojít, co? (29.02.2016)

Takovej ten film, kterej stačí vidět jednou. Úplně mi nesedl odlehčený styl, jakože přežívat sám na Marsu je vlastně prdel a o nic nejde. Přišlo mi, že třeba Tom Hanks v Trosečníkovi na tom byl milionkrát hůř, a to byl na ostrově se spoustou jídla a vody. Naštěstí je Matt Damon dobrej a scény s ním mě bavily. U zbytku jsem se ale docela vařil a fakt už mě pak iritovalo neustálé opakování situace á la "Stihneme to za 10 dní, a přes to nejede vlak. Dříve to zkrátka NELZE." Pak se něco posere, přijde šéfik a řekne, ale jó to dáte. A zbytek "Nojó vždyť to vlastně půjde za tři dny." A takhle to tam je furt dokola. Bohužel mi byla docela nesympatická i ta posádka. Přišlo mi, že scény s ní moc nefungují a všichni její členové mi byli super u prdele. A celkově mi tam prostě chyběla nějaká koulervoucí scéna. Něco kvůli čemu bych si ten film zapamatoval v pozitivním smyslu a ne jen díky hyperpodbízivé vložce s Číňany, protože odtamtud teď zrovna tečou hromady peněz. Nemůžu si pomoct, ale všechny ty dobré vesmírné filmy mi prostě přišly lepší. Dokonce i Prometheus. (03.10.2015)

Marťan prekvapil tým, že nie je o atmosfére a filozofovaní, ale je o ľuďoch a radosti z rozprávania pozitívneho príbehu. Studnica inšpiratívnych nápadov pre začínajúcich filmových strihačov. Skvelý Damon a po dlhej dobe fajn rola pre Jeffa Danielsa. Škoda len slabšieho finále, ktoré v hlbokom tieni Gravitácie nemá šancu strhnúť. Porovnajte Marťana s Premetheom... Ridley je stále kapitán. Iba potrebuje dobrý scenár. (06.10.2015)

po předloňské Gravitaci a loňském Interstellaru jsem od největšího letošního adepta na hollywoodský pokus o "high-syfy" roku čekal hodně. a to byla chyba. dočkal jsem se filmu skvěle natočeného, který ze zdánlivě chabého námětu vytěžil daleko víc, než bych se kdy nadál. filmu chytrého, byť v mnoha detailech nedomyšleného, viz například ignorování faktu, že na Marsu je výrazně menší gravitace. filmu zručně napsaného, efektivně vyprávěného a vůbec po řemeslné stránce od prvního pohledu prvotřídního. /// Ridley Scott dokázal po celou tu relativně dlouhou dobu udržet pravidelný tep rytmu, s ním související vyváženost v poměru "humor vs drama" a konvenční střihové elipsy drží všechny ty rozmanité scény krásně pohromadě, přestože se v rychlém tempu stále dokola střídají lokality dvou vzdálených a velmi odlišných prostředí. nemohu si ale pomoci, to všechno je mi pořád málo. ve srovnání s o dva roky starším vědecko-fantastickým survival filmem Alfonsa Cuaróna, snímkem audio-vizuálně ohromujícím a tematicky nesmírně inspirativním, vypadá Marťan jako banalita stejně povrchní, stejně líbivá a skoro stejně nepříjemně vlezlá jako jsou disco hity z jeho soundtracku. /// jako hard scifista velice oceňuji krásu "mimozemských obrazů" z Marsu a ještě více nadšení ve mě vyvolávaly všechny záběry na kosmickou loď Hermes i pohledy do jejích útrob. i z hlediska významové struktury nacházím mnoho aspektů hodných ocenění. upřímná tematizace hluboké a ničím nezviklatelné úcty k hodnotě lidského života, i kdyby byl "jen" jediný, má univerzální platnost a jistě osloví řadu diváků filmu. i tak je to ovšem pravda svým způsobem "příliš" prostá a samozřejmá. každý lidský život je nedocenitelný. ano. abych plný význam těch slov pochopil a přijal, nepotřebuji sledovat přes dvě hodiny dlouhou "názornou ukázku" na příkladě jednoho ztroskotaného kosmonauta. /// a nemá-li film co víc nabídnout, pak nemá doopravdy co nabídnout. snad kromě hlášek (-), předvídatelných dějových zvratů (-), Damonova krajně nepřesvědčivého herectví (-), optimismu namísto střízlivosti (+/-?) a snah o extrémní zjednodušování, aby i ten nejhloupější divák všemu bez potíží rozuměl (obzvlášť velké mínus). dokonce i vlastní koncept založený na řetězci předkládaných problémů a vývoji jejich řešení - a to racionální vědeckou cestou, abych zdůraznil potěšující silně pro-vědeckou orientaci filmu - si Marťan ve svém, celkově spíše slabším závěru trapně podráží stupidním trikem "na způsob Iron Mana". kdo viděl, chápe. kdo neviděl, uvidí a zapláče. /// soudě z uvedeného výčtu je hodně co kritizovat i hodně co chválit. dočkal jsem se dobrého filmu. dokonce i dobrého sci-fi. nedosáhlo však uměleckých kvalit, a proto nedosáhlo ani kvalit Nolanova loňského předchůdce, a už vůbec ne Cuarónova předloňského. a i když nemám pochyb, že sklidí bohatou úrodu prestižních filmových cen, tohle sci-fi je "jen" dobré. (navštívena projekce 2D verze) (08.10.2015)