Válečné hry

Tenhle film jsem viděla coby malé pískle v rámci nedělního bloku hraných disneyovek a kdo ví proč mi nikdy nevypadla z hlavy scéna hraní piškvorek. Bohužel mi vypadl z hlavy ale název filmu, takže jsem se k němu dostala po mnoha mnoha letech pěknou oklikou (více o té srdceryvné události najdete v deníčku). I po letech film baví a i po letech je aktuální téma, které řeší, a to že technologie jsou sice fajn, ale nejlepším počitačem zůstává lidský mozek (bohužel ne u všech) a že válka je hra, kterou můžete vyhrát pouze v případě, že s ní ani nezačnete. Navíc pohled na mladinkého roztomilého Matta Brodericka je srandovní, vtipy i po letech fungují, prostě za 4. (18.04.2018)

V 80. letech, kdy byla studená válka v plném proudu, to musel být asi o ještě něco intenzivnější zažitek. Ale film nám, i přes svou očividnou jednoduchost a naivitu ve zpracování, zprostředkovává několik důležitých myšlenek a poselství, které jsou minimálně stejně důležité a aktuální i dnes a některé dokonce ještě aktuálnější. S tou aktuálnější myšlenkou myslím mechanical learning nebo-li známěji AI, které je zde zpracováno velmi zdařile a už zde ukazuje, že technologický výovj může mít jak pozitivní, tak negativní stránky. Vrcholem filmu je poté poukázání na absurdnost jakkékoliv jaderná války či její hrozby, která tu pořád v nějaké podobě existuje i dnes, takže => the only winning move is not to play!. Zbytek filmu jinak suprově zachycuje atmosféru osmdesátek v USA - klasické herní doupata pro bezstarostné mladé vs. neustálý strach z bolševiků a jaderné katastrofy, což se určitě dnes, během přílivu nostalgických retro-snímků jako Stranger Things aj., taky ocení. (23.11.2020)

I přes své stáří skvěle odsýpající kultovka s výbornou hlavní dvojící (škoda, že už se teď Matthew Broderick prakticky v ničem neobjevuje, v minulém miléniu válel). Jako malej jsem o film bohužel ani rámcově nenarazil, o to víc jsem si ho užil nyní po více než třiceti letech. (30.09.2018)

Nostalgie jako hrom. Válečné hry mne svého času zaujaly, bavily i zneklidnily. Po dvaceti letech už sice tyto zmíněné atributy značně ohlodal zub času a vzhledem k faktu, že závody ve zbrojení během studené války se také ze společenského a politického života vytratily, a tento film z tohoto stavu těžil, aktuální shlédnutí už poněkud ztratilo na intenzitě diváckého zážitku. Přesto se stále jedná o zábavné a vtahující varování, kritizující zbrojení a zdvihající varovný prst před ponécháním životně důležitých prvků lidstva v rukou napadnutelné či zneužitelné výpočetní techniky. Funguje také jako příjemná připomínka výpočetní techniky oné doby a zajímavé dobrodružství (jen pro pamětníky), přestože zpracování samotné bych nenazval zcela povedeným. 70% (nostalgicky subjektivní hodnocení, objektivně o 10 až 20% méně). (13.07.2015)

Také príjemné nostalgické spomínanie na časy, keď svet pred jadrovou vojnou zachraňovali ešte tínedžeri s vyslúžilými vedcami. A odpálenie jadrových hlavíc bolo na dva kľúčiky a malé žlté tlačidlo. Vzhľadom na rok vzniku a dobrý záver mi vôbec nevadila značná dávka naivity, ktorú tam tvorcovia pôvodne asi nechceli mať, ale rokmi to tak vypálilo. A ešte mi napadol Kubrickov geniálny Strangelove, takže s filmom veľká spokojnosť. –––– V řídícím centru si myslí, že jadernou válku lze vyhrát. ... Vyhynutí je součástí přirozeného řádu. ... Budeme ušetřeni hrůzy přežití.–––– Je to jenom stroj. Nejednejte jako on. (07.08.2018)