Matrix Resurrections

Velmi se mi líbila první půlka, kdy ten film mísil velmi cheezy symboly a ikony a pomalu se ponořoval do dlouho opuštěného světa Matrixu. Druhá půlka už byla slabší, protože se nepodařilo vybudovat nic jiného než další metapříběh v době, kdy i každý tupý marvelácký blockbuster hází metabomby jednu za druhou, takže to samo o sobě už nemá moc čím chytit - nový Matrix je jen o Matrixu, což je škoda. A když už, čekal bych komplexnější a ostřejší sebereflexi, která třeba zajde za otravnost fanoušků žadonících o pokračování (jsou vůbec nějací?) a vyjádří se k tomu, jaké je pro trans autorku být kooptována fašisty a alt-right trotly, což je bohužel realita odkazu Matrixu ve společnosti. Závěrečnou cca půlhodinu jsem pak pospával, protože akce je nejslabší část filmu. Nesmírně mě mrzí, že se na tom skvělém rozjezdu nepodařilo nic vystavět. Nakonec jde hlavně o stvrzení, že se to světa Matrixu nebylo potřeba vracet. Nemyslím si, že to platí univerzálně - ten svět má co nabídnout. Ten důvod ale Lana nenašla, takže tenhle konkrétní návrat je trochu trpký. (21.12.2021)

„Viem, že to nie je fér. To ale ani starnutie.“ Vôbec netuším, či sa mi to páčilo alebo nepáčilo. Ale skôr páčilo, ako nepáčilo. Pravdupovediac som nebol nejak extra odvarený ani z dvojky a trojky (z jednotky áno), takže aj keď priznávam, že sa mi štvorka MOŽNO páčila, neviem, či by bolo fér dať jej až 4*, keď dvojke a trojke som dal len 3*. Bál som sa „divného“ úvodu (ktorý v podstate trvá celú prvú polovicu, ehm), ale napokon to bolo trochu iné, než som čakal (či skôr než som sa bál). Dokonca sa mi (paradoxne?) čudný a svojrázny „začiatok“ možno páčil o štipku viac, ako druhá (typicky matrixovská) polovica. Ale i ona bola pomerne divná. Najmä ak ju teda porovnáme s pôvodnou trilógiou. Vlastne ani neviem, či veci z tohto filmu dávali logiku v rámci univerza resp. v rámci šokujúceho konca trojky. Lana Wachowski mi totálne zamotala hlavu. Akcia určite nebola zlá, bola to taká matrixovská klasika, ale zjavne sa tu v tomto smere nikto ani len nesnažil vymyslieť niečo tak revolučné (uvedomme si, že po premiére jednotky jeho akčné sekvencie vykrádali menej talentovaní tvorcovia minimálne najbližšie desaťročie), ako bolo v podstate všetko z jednotky, diaľničná naháňačka z dvojky, alebo boj o mesto z trojky. A aby nebolo šokujúcich zvratov málo,.. dávam 4*! To ste nečakali, čo? (25.01.2022)

Čtyřka má relativně zajímavý poměr v obsazení starých známých tváří s nováčky v této sérii (například Christina Ricci nebo Priyanka Chopra). A tento poměr docela dobře reprezentuje vývoj celého Matrixu. Resurrections je v době elevated filmových ság nostalgická žánrová směska, se kterou je příjemné prožít trochu toho diváckého pohodlí. Zatím poslední díl v mých očích rehabilitoval celou tetralogii a letitá pachuť po dvojce a trojce se pomalu vytratila. (24.04.2022)

// Nenávidím ten film. Tedy aspoň něco takového se mi honilo hlavou prvních zhruba 45 minut, kdy se Lana Wachowski snažila být co nejvíc self-referenční a meta, zatímco její film připomínal parodii na Matrix nacvičenou v ochotnickém divadle. Jenže. Pak se to zlomí a rázem se vracíme aspoň částečně k tomu, co známe z původní trilogie. Rázem to začíná dávat smysl, začínají se tam dít zajímavé věci a Matrix tak, jak ho mám já osobně rád, se vrací. S ošoupanějším vizuálem, o několik úrovní horší akcí a pár myšlenkami, u kterých se pořád nemůžu rozhodnout, jestli jim fandím, nebo ne. Jako celek se mi to spíš líbilo, jakmile to ale začnu srovnávat s předchozími díly, nebo se to někomu snažím popsat, začne to hrozně moc padat a mně dochází, jak je ten film v mnoha ohledech protivný. Chytře vystavěný, výborně napsaný a jednoznačně odvážný (takový fuck off fanoušci a potažmo i Hollywood dlouho nedostali) – nicméně pořád strašně protivný a ve výsledku vlastně dost zbytečný. Znova si ho dám až po opáčku původní trilogie, a pak asi budu definitivně vědět, kam si ho mám zařadit, momentálně jsem ale ve stavu, kdy se o novém Matrixu raději nechci vůbec bavit. (21.12.2021)

Zhruba po hodině a tři čtvrtě reaguje Morpheus na jednu postavu slovy „ano, rozumím“, jenže hošan musí pěkně kecat, protože se obávám, že v tu dobu nerozuměl už vůbec nikdo. Vše, co jsem potřeboval, přišlo v úžasném filmovém roce 1999 a právě jedničkou se i uzavřelo, a pocit dokonalého uspokojení nám nikdo neměl brát. První Matrix byl zjevením. Oslavou filmové akce. Vizuální poklad. Z půlky legendárního tvůrčího dua je žena, vnitřní síla je ale dávno pryč. Místy fajn pomrkávání nad novou verzí staronového světa (hbitá žena s nagelovanými vlasy zase zmydlí přesilu ozbrojenců) a testování znalostí diváků, vzápětí tu máme Mr. Andersona, vyhaslého herního vývojáře, který stojí za veleúspěšnou videoherní sérií, a jehož bossové vyžadují čtvrtý díl. Pak zoufalci, který v kavárně nesměle pokukuje po jisté krátkovlasé Tiffany, oznámí modrovlasé děvče a směšný Morpheus, že žije uvězněný ve virtuální realitě a že dávný boj zdaleka neskončil. Akce není zlá (na revoluční triky a souboje samozřejmě zapomeňme), pár nápadů a náznaků ještě lepších nápadů tady taky máme. Jenže někde před polovinou zoufale přibude mluvících hlav a celé se to tak nějak rozsype. Stěžejní postavy se na šachovnici posouvají mdle dopředu, ty nové zrovna dobrý dojem nezanechají. Atmosféra je tatam, navíc v těch přemoudřelých filosofických cákancích se nikdo nechce hrabat. Protože jim ani nikdo nerozumí. Jenže jak by mělo „to správné“ pokračování vypadat? Nijak. Nemělo vzniknout. (23.12.2021)