Ad Astra

Krása vesmírná a la Heart Of Darkness/ Apokalypsa se špetkou záhad starých Twilight Zone a ve vztahu otce se synem, přičemž celé to podpírá jeden ze zatím vůbec nejlepších Bradů Pittů (ne-li ten nej) a pak ještě při-umocní starý Tommy Lee. Nebyla úplně ta "emocionální sci-fi" ve stylu, co jsem asi mlhavě čekal, nicméně spokojenost - přesah a zážitek to byl. Mám ten pocit, že pro někdy příště bych si našel ještě víc. Jo dej se hodit na meditativní vlnu, nebo na to vůbec nelez. (29.09.2019)

Oho, nakonec ano.*** Je to sice na dvě astry nejvýš, za tu deklamativní a deklarativní doslovnost, plakátovou zploštělost, aby sdělení pochopili i doma, ale o to je to vlastně přiléhavější facka: film, co se střílí do obou nohou tím, že jak reflektuje lidstvo v jeho úpadku a lidi v jejich sobeckém, nekurážném skrývání se před vzájemnou i společnou odpovědností, v jejich utíkání před překážkami (per aspera se do názvu ani nedostalo a zbytek úsloví divákům pro jistotu předem přeložili) do vzdálených snů, v jejich schopnosti donekonečna unikat před vlastní situací doma třeba až do hlubin vesmíru, na nekončící mise, musel být natočen naprosto polopaticky, aby se jeho kritickému sdělení uniknout nedalo. Ray Bradbury i Stanislav Lem už jsou dnes očividně příliš složití. *** A když si tohle uvědomíme, je to najednou svěží, hezká a srdce svírající podívaná, existenciální báseň o prozření člověka tváří v tvář chladné prázdnotě, o zrození lidskosti v syrovém vanu daleko od lidí, o přechodovém rituálu lehkomyslného zabloudilce v lidského syna. A tak se skláním a zahozené tři astry do kytice přidávám (i když nepředstírám, že bych skutečně věřila, že režisér byl tentokrát tak geniální, a ne tak nešikovný). *~ (28.12.2020)

„Most of us spend our entire lives in hiding..“ Koncept Apocalypse Now, kdy kambodžskou džungli nahrazují nejvzdálenější prostory naší sluneční soustavy. Škoda jen, že cesta tentokrát není i cílem, ale jen cestou k cíli. A až u něj člověk pozná, že když za hranicemi svého orbitu hledá něco, obyčejně nalezne všechno.. Co se týká audiovizuální stránky, tak platí, že: (¾Nolan + ½Zimmer) + van Hoytema = (Gray + Richter) + van Hoytema.. (09.07.2020)

Pátrání po mimozemském životě a hledání smyslu toho vlastního, vina a její odčinění, odpuštění a smíření se... V Ad Astra je tolik námětů k zamyšlení a navíc je to pořád strhující podívaná, že snad ani nejde být nespokojen (pokud divák bůhvíproč nečeká akční nářez). James Gray zkrátka natočil perfektní sci-fi, která může od začátku do konce odkazovat na 2001: Vesmírnou odyseu a je to stoprocentně oprávněné, protože takhle moc se jí nepřiblížil ani Nolanův Interstellar. Řada triků v Ad Astra dokonce vypadá, jako kdyby vznikaly podle Kubrickových not (všechny ty výstupy do vesmíru, přestupy z lodi do lodi, přistání na Měsíci...), udělalo mi to velkou radost. Pokud se vám líbila ta zvláštně podmanivá a zamyšlená atmosféra Ztraceného města Z, přesně takovou náladu čekejte i tentokrát. Úžasně napsaný, natočený a zahraný film z uvěřitelně představené budoucnosti, který je vlastně zároveň velký i komorní a který vám má co říct, pokud to budete chtít slyšet. (20.09.2019)

Marketingové štúdio nás zase raz poriadne napálilo. Ad Astra nie je v žiadnom prípade prvoplánovo diváckym dielom. Omnoho viac sa hodí do programov klubových kín. Najviac mi pripomenul Soderberghov remake Solarisu. Avšak formou, ktorá má veľmi blízko Terrencovi Malickovi. Určité pasáže si budem na domácom nosiči určite často prehrávať a aj základná myšlienka mi prišla dostatočne podnetná. Aj keď nie je nijako originálna a v úplnom závere až príliš polopatisticky podaná. Ale inak mi to veľmi sadlo. Vyzerá to krásne, Pitt hrá ako o život a atmosféra je skvelá. Problém je opäť v Greyovi, ktorý dodal mimoriadne kvaltný film, ale k dokonalosti a výnimočnosti mu opäť niečo chýba. 8/10 (18.09.2019)