Dva světy

Dva světy nabízejí výjimečný pohled na komorní scifi s důrazem na zajímavé postavy s vykreslením jejich příběhového pozadí. Každá postava v seriálu, která je důležitá pro vývoj, získává časem více vrstev a nic není takové, jak to vypadá na poprvé. I díky tomu nabízí Dva světy zajímavý herecký koncert. Po první sezoně velké možnosti, v průběhu druhé zatím zajímavý příběh. Jsem zvědav, jaký bude konec druhé sezony a hlavně, zda vznikne třetí (která by mohla příběh ukončit). Líbí se mi styl celého seriálu, který je tak formální, svět je laděn do odstínů šedé, scifi prvky jsou decentní a často připomínají třeba byrokratický aparát a odcizení vedení ala 1984. (08.01.2019)

Vynikajuca spionazno-sci-fi zalezitost. Uveritelna, temna atmosfera a vynikajuci Lloyd v oboch rolach. Naviac, i ostatni zucastneni tu pasuju a su autenticky. Berlin, kedze som tam stravil mesiace na sluzobkach, mi v oboch svetoch prisiel blizky a dokresloval atmosferu. Velmi dobra a atraktivna zapletka. Snad pride druha seria. Ma to nasliapnute riadne. Kusok od pathviezdia. (07.06.2018)

Originálních témat ve scifické branži je pramálo. Když už se jedno takové namane, je hřích zpracovat ho tak konvenčně a nezajímavě, jak se to stalo zde. 1) Zmatečný a nepřehledný příběh chvílemi vyloženě nudí. 2) Polopatické umístění děje do symbolu studené války - rozděleného Berlína je trochu laciné. 3) Okolnosti kolem hlavní zápletky - rozdělení světů - jsou mlhavé. Tvůrci očividně vycházejí z předpokladu, že je lepší jen lehce naznačit. 4) 34letý přitažlivý Harry Lloyd (šéf Peter Quayle z naší strany) mě potěšil. (15.06.2018)

Jedním slovem - brilantní. Pokud máte rádi špionské krimi a chytré sci-fy, je Counterpart přesně pro vás. Domníval jsem se, že to ten dědula (J.K. Simmons) nemá šanci utáhnout. Mýlil jsem se. Simmonsovi se podařilo vyhnout přehrávání typických pro podobné dvoj (a více) role. Ztvárnění charakterů obou Howardů Silků geniálně zvládnul jemnými nuancemi. Autora(y) scénáře bych nejraději políbil. (24.04.2018)

Špionážní drama s prvky sci-fi jako záminka pro podpovrchový existenciálně filmový experiment inspirovaný Rilkeho básní. Taky trochu Kafkou, Orwellem, a brutalistní architekturou Berlína. Originálním způsobem rozkrojené město, jež má rozdvojení vepsané v rodokmenu. ___ Podvojné město a rozcestí v něm. Rozcestí v prostoru i v čase. Na každém rozcestí se vzdáváme možností cesty, kterou jsme se nevydali. Možností, ke kterým nemáme odvahu, nebo se nám třeba nelíbí, co by se z nás stalo, nebo třeba i proto, že se námi to líbí až moc. Při tom je jasný, že o tom, co by se stalo „kdyby", nikdy nemůžeme tak úplně vědět dopředu. Jenže, co naplat, je třeba si vybrat, jít tudy, nebo tamtudy, obojí najednou není prostě možný. Ale co když, někde jinde, v nějakým trochu jinak zpřehýbaným univerzu, tohle nějak možný je? Co když, když už jsme v tom, dostanete možnost se přesvědčit, že vaše představa o tom, kam vede cesta, která neměla být pro vás, byla naprosto mylná? A co jestli díky tomuhle zjištění, přijdete ještě na něco jinýho, totiž že ve skutečnosti nemáte představu ani o tom, co je zač a kam vede cesta, po které jdete....? (09.01.2019)