Kleopatra

Tuto filmovou verzi velkého Kleopatřina životního příběhu, do nějž vstoupili i velcí Římané prvního a druhého triumvirátu na sklonku existence republikánské periody římských dějin, je nutno chápat jako poměrně solidní odraz věcného zpracování líčení pohnutého Kleopatřina života v klasické antické literatuře. Balancování mezi kasovním trhákem a pokusem o historickou věrnost i snahou odvést své hollywoodské představě o velkofilmu a přitažlivé, peněžně zajímavé podívané dopadlo nad očekávání dobře. Herecké výkony, velkolepá výprava, která neznenásilňuje tehdy známou dostupnou historickou skutečnost, to všechno mluví ve prospěch tohoto dnes již klasického díla. Pohlížíme-li na něj jako na výtvor své doby rozvoje žánru hraného filmu v širším celku národní i světové kinematografie, odpadne řada dalších možných výhrad a naopak přibude nadčasových kladů. I stáří má svůj půvab a lesk, zvláště, když má tak mladé a sličné tváře např. jako Elisabeth Taylorová nebo Richar Burton. (17.03.2008)

Velkolepější než cokoliv před ní a možná i po ní. Kleopatra je snímek, který ukázal hranice Hollywoodu a svým rozpočtem, ale i výpravou a celkovým velkolepým pojetím všech kulis do dnes dokáže omráčit diváka. V době digitálních efektů je stále cítit klasický film ve vší kráse. Bohužel právě velikost samotného filmu je jeho největším problémem. Sledovat dvoudílnou televizní verzi o délce 233 minut v dabingu a ořezu je popravdě barbarství, ale režisérský sestřih o 320 minutách? Stejně jako většina dobových snímků a ještě k tomu historických se Kleopatra vyznačuje extrémně pomalým tempem a natahovanými dialogy, které jsou pro většinu dnešních diváku přeložitelné jako nuda. Vnímat však Kleopatru očima, které se chtějí dívat a historické prostředí je velmi zajímá, tak nenajdou zajímavější látku na sledování. U mě je průměr se vším všudy, přes všechnu tu krásu, co jsem ty čtyři předlouhé hodiny viděl... Na plátně v originále to musí být nesrovnatelný zážitek, ale nevím, zda bych ho chtěl podstoupit. (14.08.2009)

V téhle fázi historie jsem na dost nebezpečné a nejisté půdě. Miluju Egypt, nemusím Kleopatru (Řekyni), i když ji obdivuju. Mám rád Julia Caesara, ale už ne Marca Antonia. Více fandím Octavianovi. A teď co s tím? První polovina, tedy část s Juliem, ta je na hodně silné čtyři hvězdy. Herecké výkony dost dobré, kulisy okázalé a jejich věrnost je dostatečná, Taylorová je moc pěkná (CO? JAK?) ženská a její Kleopatra má styl. Celkově to člověka i dnes zaskočí svou výpravou, koncepcí a stylem. Miluju třeba příjezd Egypťanů do Říma. Ale jak snímek pokračuje, všechno tak nějak zevšedňuje, dvojice Markus Antonius-Kleopatra mi dvakrát zamilovaná nepřijde, ani to mezi nimi moc nejiskří. Taylorová má sice pořád styl a hraje fakt dobře, ale Burton to všechno jen kazí, podle mě je to pořádný prkno. Z Octaviana tady navíc udělali takový zrzavý děcko, který ale později nabývá na charismatu. No, prostě se v druhé polovině každou chvíli díváte na hodinky a čekáte, kdy už konečně ta ženská přiloží kobru k svému prsu a umře. Tuplem od bitvy u Actia se člověk na tu chvíli těší s každou minutou víc a víc. Nakonec přijde nejdřív zklamání a pak ještě k tomu rozmrzelost. Zklamání, že se nechala kousnout do prstu a rozmrzelost, možná až naštvanost, že se tam na podlaze plazila jakási malá hadička spíš podobná zmiji. Což o to, stejně je Kleopatřina smrt vybásněná. Ale je vybásněná dokonale a nádherně, tak proč to měnit? Druhá polovina na 3*. Celkově přesně mezi, ale nakonec se přikláním k vyššímu hodnocení. (28.02.2011)

Čtyřhodinový historický velkofilm, nesoucí se v podobném duchu, jako například Wylerův Ben Hur (1959) či Kubrickův Spartakus (1960). Pro tyhle staré snímky s monumentální výpravou, kostýmy a s obřím komparsem, mám odjakživa slabost a čas od času se na ně, někdy nadvakrát, rád podívám. KLEOPATRA je klasika s úžasným hereckým obsazením (E. Taylor, R. Burton, R. McDowall, M. Landau). (08.04.2023)

Pro mnoho lidí zůstane napořád Kleopatrou jedině Elizabeth Taylor, já jsem ale díky tomuto snímku navždy získal Gaia Julia Caesara. Hlavní podíl na tom má Rex Harrison, který dokázal tohoto velkého muže ztvárnit lidsky, a přesto mu vtiskl vůdčí charakter, silnou osobnost i neopakovatelné charizma. A momenty jako Kleopatra poprvé u Caesara, průvod Římem či závěrečná lodní bitva mě dokázaly ohromit přes svou letitost i dnes... (27.09.2015)