Červený drak

Nie som celkom presvedčený o dôvodoch, ktoré stoja za vlažným prijatím tejto snímky. Môže za to vysoko nastavená latka ďalších filmových adaptácií Thomasa Harrisa, najmä teda Mlčanie jahniat, alebo až príliš vtipný, komicky-šeredný "záporák," ktorý počas svojich voľných chvíľ nosí pančuchy na hlave? Ťažko povedať. Možno. Doboví kritici filmu vyčítali primárne silnú režisérsku osemdesiatkovú štylizáciu. Retrospektívne je tento Mannov rukopis daného obdobia považovaný za pozitívnu dominantu celého filmu a jeden z hlavných elementov, bez ktorých by Manhunter nefungoval. Spinottiho kamera je nádherná, ba až dokonalá, hoci je relevantné sa pýtať, aký veľký podiel má na tom zásah režiséra. Tá ladne sníma dôkladne a starostlivo vyberané interiéry a je osadená žiarivými farebnými tónmi Mannovej palety a jeho typických odtieňov (modrej). Neviem, čo kritici fetovali v '86, keď veľa z nich tvrdilo, že kvôli vizuálnej stránke sa zabudlo ísť do hĺbky postáv a tým boli odsunuté na druhú koľaj, no musel to byť kvalitný matroš. Vnútorný konflikt protagonistu mi prišiel veľmi atraktívny a bol pre mňa po celý čas jedným z najdôležitejších pilierov celého filmu (spolu s forenznými prvkami vyšetrovania) a tiež exemplárnou ukážkou slávneho Nietzscheho výroku: "When you gaze long into the abyss, the abyss gazes also into you." Toho mimochodom bravúrne stvárnil William Petersen, ktorého som úplne žral a ktorého (paradoxne a neprekvapivo) opäť doboví kritici zmietli pod stôl a filmu vyčítali slabý lead character... Škoda reči. Na záver by som chcel už len vyzdvihnúť hudobnú zložku v znamení tých správnych 80s synťákov, scénu s tigrom a úvodnú sekvenciu, ktorá mi z nejakého dôvodu prišla extrémne mrazivá aj napriek faktu, že sa v nej prakticky nič explicitne neudialo. A vlastne by som chcel v podstate vyzdvihnúť všetko a všetky aspekty filmu s výnimkou finálnej scény a jej zvláštneho strihu, ktorý som pravdepodobne z estetického hľadiska nepochopil. PS: Cením tie Goldbeaterove štyri hviezdy stojace medzi tými všetkými jednými/dvoma hviezdami ostatných obľúbených užívateľov. ♪♫ (4.7.2017) (24.4.2021) (27.4.2021) (28.4.2021) (28.04.2021)

Michael Mann vždycky perfektně rozumněl kriminálkám a dokázal je dobře vystavět i natočit. Tehdy ovšem ještě neměl kredit na áčkový rozpočet, díky čemuž tu jsou převážně podprůměrní herci a příšerná dobově poplatná syntezátorová hudba. Role Hannibala Lectera (ve filmu ovšem uváděn jako Lecktor) je zhruba stejně malá jako v předloze. V porovnání s Ratnerovým remakem u mne ovšem stále vyhrává tahle verze. Vypadá sice béčkověji, ale zase má blíže ke skvělému Harrisovu románu. (23.03.2010)

Tenhle Lovec lidí (a červených draků) má v sobě dost zajímavého, minimálně ze stránky vizuální a hudební, díky tomu některé scény působí výborně (závěr, scéna s tygrem) a jejich zásluhou není tempo moc rozvleklé. Obsazení je minimálně fajn a problém mám hlavně se samomluvou páně vyšetřovatele, staří detektivní psové mají pro tyto účely zřízen úděl přihlouplých podržtašků (dr. Watson, Hastings), ale když si každých deset minut detektiv hovoří do větru a nadává nepřítomné osobě bez toho, aby mu šplouchalo na maják, je to poněkud nudné a nabourávající atmosféru. Slabé čtyři hvězdičky s vědomím, že Hopkající Athony je a bude nejlepší Lecter (ne, Mads v seriálové inkarnaci nemá šanci, díky zprznění postavy z hlediska děje). (02.02.2014)

(1001) -"I know that I'm not smarter than you." -"Then how did you catch me?" -"You had disadvantages." -"What disadvantages?" -"You're insane." --- No do háje, tomu říkám atmosférický zážitek. A budovaný tak skvěle, jak to dokáže jenom filmové médium. Ačkoliv jsem měla párkrát dojem, že je film trošičku naivní a trošičku (dobově) úsměvný, tak spousta přenádherně komponovaných detailů to bohatě zakryla. Hlas zavražděné ze záznamníku v domě s podlahami a zdmi potřísněnými krví její rodiny, řeči o snech a fantazii a na pozadí zelené světlo za šedými žaluziemi, subjektivní vnímání a velkoformátové obrazy měsíčního povrchu, blankytné nebe a noční les a bílá vězeňská cela a slepá žena cítící dech spícího tygra na svojí holé kůži, ach ano. Rozhodně jeden z těch případů filmu, na který by mě samu od sebe nikdy nenapadlo podívat se, ale kvůli seznamu 1001 jsem se rozhodla "zatnout zuby a nějak to přetrpět" a on se z toho vyklubal lahůdkový klenot. Moji původní neochotu způsobuje to, že já totiž skoro až nesnáším Mlčení jehňátek, které považuji za nevkusný, odporný a bulvárně natočený film, a teď tedy kvalifikovaně můžu prohlásit, že se Demme může jít zahrabat, protože Mann mu ve všech směrech nakopal zadek. I v provedení dr. Hannibala, sorry Anthony, ale teď už mi tvůj výkon navždy bude připadat jako napodobenina Briana Coxe - À propos, ještě několik dalších věcí ve mně vzbuzovalo dojem, že Jehňátka vykrádají Draka, včetně vzhledu a celkového pojetí hledaného záporáka. A to navíc říkám s vědomím, že se mi žádný jiný Mannův film nelíbil a některé taky vyloženě nesnáším (např. Poslední Mohykán), takže zkrátka co se týče Červeného draka, dobrá práce, Michaeli. Ale navzdory vší svojí pochvale bych stejně byla zvědavá, jak by film vypadal v pojetí Lynche v jeho osmdesátkové kondici, neboť byl taky prý zvažován na post režiséra. -"What you movin' in slow motion for, man?" (25.04.2018)

Zatímco Červený drak z roku 2002 vizuálně čerpá ze Se7en, Manhunter z roku 86 obrazově připomíná spíš Vesmírnou Odyseu. Po všech stránkách velmi dobré zpracování, scénář chytrý a funkční. Kamera a osvětlení nabírá téměř geniálních parametrů a film přes desetiletí vzniku nesmrdí dobově oblíbenou Béčkovostí. Všeobecné námitky, že Brain Cox není Anthony Hopkins mají v tomto případě stejnou relevanci jako konstatování, že Křemílek není Vochomůrka a Marylin Monroe není Milan Kňažko. Ano, víme to všichni. Teď ještě zbývá si uvědomit, že na tomhle faktu vůbec nesejde. Závěr: Osmdesátkový thriller, že kterého není cítit filmařská debilita osmdesátých let a překvapuje téměř artovou závěrečnou přestřelkou? Tak to beru, pane Mann. (10.07.2011)