Co se z nás stalo

[FOD 2016] (Nevím, jakej film viděl POMO, ale takovou karanténu jsem ještě v žádném zombie filmu neviděl.) Co se z nás stalo je civilně pojatej film o klaustrofobní karanténě v části města, kde tvůrci (skoro) všechno ošklivé jen naznačují nebo je to slyšeno přes roh. Místo gore efektů a akce se tu poctivě buduje atmosféra a já byl nadšen. Nečekejte žádnou záchranu přeživších, ale spíš kulku, když se pokusíte opustit dům a zjistit co se to sakra vlastně děje. Navíc, koukat na film v roušce a sledovat, jak kolem vás během projekce chodí ozbrojený stráže, který pak před první řadou natáhly mlíko, to je k nezaplacení :) Jednoho diváka dokonce odtáhli ze sálu a někdo v druhý polovině filmu bušil na dveře kina. Scénář (jen) na pár místech drhnul a zaváněl klasickými klišé, ale od Dánů to je slušnej příspěvek tomuhle zahnívajícímu žánru. Jsem fakt rád, že jsem prošel vstupní zdravotní prohlídkou a mohl tyhle zombíky vidět na velkém plátně. (11.03.2016)

Seveřané prostě horory umí,o tom už nás mnohokrát přesvědčili, ale zde to vyšlo tak napůl. Film se rozjíždí v malém městečku, kdy začíná propukat nákaza a hodně mi to připomínalo Cabin Fever. Docela dlouho se zápletka nehýbe z místa a velký prostor dostane počátečnímu propukání nákazy. Není to nudné, ale postrádá to napětí, hororové prvky a moc nefungovalo sžití se s hrdiny. První hodinku bych snad ani do tohoto žánru nezařazoval. Když na závěr propukne zombie peklo, vše šlape jak má a je jen škoda, že na tuto část zbylo pouhých dvacet minut. Po vizuální stránce opět perfektní a zombie vypadaly díky skvělým maskám, pohybům hodně realisticky. Trošku promarněný potenciál......6/10 (26.12.2016)

Tenhle film mi připomněl It Comes at Night, oba dva filmy pracují s podobnými tématy, nebo se o to aspoň pokoušejí. A zatímco It Comes at Night, je pomalejší, značně i depresivnější a víc se tam hraje na psychologickou notu, tak zde je to rychlejší a také víc napínavější. Nicméně i zde nakažení se moc nevyskytují a hodně se tu pracuje s představivostí, že tam někde sou a představují hrozbu, ale logicky největší hrozbou mají být další přeživší. A tady asi přichází první kámen úrazu, jak už název filmu vypovídá "Co se z nás stalo" tak sem očekával nějakou tu morální výstrahu, že přeživší budou horší, než nakažení a že se rodina, obrátí proti sobě a vytvoří se nějaké to parádní rodinné dusno, tak jako v The Divide. Ale ono tady nic takového neni a to je škoda, ono je tedy na filmu vidět, že má nízký rozpočet, ale tvůrci mohli jít touhle temnější cestou už od začátku. A byť finále je depresivní, tak přeci jenom neni zase tak temné a to je škoda. Film se mi líbil, do doby než postavy vyjdou ven hledat jídlo a králíka, pak je to sice rychlá vybíjená, ale bez nějakých větších morálních dopadů a to je škoda. (24.10.2020)

Zombie debut dánského hejska Bo Mikkelsena je vskutku pozoruhodný kousek. Prakticky není vůbec založen na příběhu, postavách a rajčatově protlakových výjevech. Tím hlavním tahounem celého rodinného survivalu je tu především ATMOSFÉRA! Málokterý snímek se šourajícími mrtvolami ji má tak hutnou jako právě Co se z nás stalo. Od rodinné idylky, přes počáteční fázi nákazy, karanténu a následnému "peklu na zemi" se jedná o náramnou jízdu, která je pečlivě po kouskách budována. A pokud k tomu ještě přičtete hravou vynalézavost pořadatelů Festivalu otrlého diváka, tak je zážitek o to silnější. Že nevíte co si pod tím představit? No když vám při vstupu v hygienickém obleku kontrolují ústa a dostanete stylovou roušku k tomu, kolem po sálu chodí po zuby ozbrojení mača (ve stejných oblecích), celou první řadu objedou páskou a při scéně vloupání se zombie do baráku slyšíte hlasité bouchání do dveří kinosálu, tak se není čemu divit. Za tento vynikajicí tah kinu AERO děkuji, protože jste opět vtiskli další rozměr filmu. Nicméně Co se z nás stalo byla sakra napínavá podívaná u které mě mrzel ten rychle utnutý konec, protože jsem si toužebně přál další rozvíjení příběhu. Tož za mě spokojenost a zapište si za uši: ATMOSFÉRA je to, oč tu běží! Vůbec to není zbytečný film pane POMPO. :-P (11.03.2016)

Obyčejná rodina má dvě nevychované děti. Šestnáctiletý Gustav si dělá, co chce, a tak není divu, že přes zákaz opustí dům, vypustí pochytané zombíky z armádních vozů, do domu vpustí svoji Sonju (s kterou se před nedávnem seznámil) a její nakaženou matku. Když se spustí peklo, jeho jedinou starostí je sex, a pak se Sonjou zdrhnou. Malá Maj si také dělá, co chce, a proto rodiče za svoji nevýchovu zaplatí. Komorní dramata mám rád, ale slibný začátek tohohle snímku se začal jaksi rozplizávat a skončil velmi očekávaně. Původní mrazení se rychle vytratilo a já na Sorgenfri asi co nevidět zapomenu... (07.02.2017)