Pianista

Roman Polanski je jeden z mých oblíbených režisérů a všude uznávaný Pianista je jedním z jeho nejlepší děl. Skroo každý se nevyhne srovnávání s jinými válečnými dramaty, ale Polanski se nejlíp ze všech dokázal věnovat jedné postavě a ne válce v pozadí. Adrien Brody je dokonalým pianistou, kterého si zamilujete za každou cenu. Válka v tomhle filmu nevypadá ani tak hrozivě, jako její důsledky. Vše je poměrně komorní. Vidíme jednu uličku a děj na ní. Střelbu, rebélii, malý výbuch... Vše na malém prostoru a přesto velmi působivé. Pianista je minimalistická a citlivá studie jednoho člověka v jeho nejhorším životním období, v kterém nemůže nejen plnit své touhy, ale ani svobodně žít. Neoddělitelně k filmu patří jeho úchvatná hudba, která pro všechny milovníky piána je opravdovým skvostem stejně jako hlavní téma, které je nezaměnitelné. (15.07.2007)

Vzpomínka na jednu z největších krizí lidství v dějinách skrze přežívání židovského pianisty mě osobně ničím neohromila, ale její síla spočívá v náhledu do ulic válečné Varšavy, tvrdého survivalu od prvních známek nacistické čistky až po jejich úprk před rusy. Chladný, působivý. Téma holocaust podle mě ve filmech často propadá v samoúčelnost, toto je sice velmi jednostranný pohled, ale větší dojárnu jsem v něm nezaznamenal. (05.05.2015)

Polanski by měl všem hercům, kteří v Pianistovi hráli líbat nohy. Protože jsou to právě oni, v čele s FAMÓZNÍM Adrianem Brody, kteří vždy zachránili jinak kolísající kvalitu snímku. Scénář je příliš natažený a obsahuje mnoho zbytečné vaty, režie zase začíná být ke konci snímku příliš málo důsledná. Nejvíc mi však vadil způsob jakým Polanksi cpe do diváků (negativní) emoce. až na jistou výjimku (zasvěcení ví) se neobjeví jediný Němec be z toho, aniž by někoho zastřelil, zmlátil, nebo mu alespoň krutě nevynadal. V divákovi to sice bublá, ale jde o poměrně laciný a často využívaný trik (vyhýbá se mu snad jen Schindlerův seznam) nehodný režisérova slavného jména. Přez veškeré námitky je ovšem Pianista velmi silný a kvalitní film přinášející hluboký divácký zážitek. (26.08.2007)

Soundtrack Wojciech Kilar: 1. Nocturne in C-Sharp minor (1830) ,2. Nocturne in E minor, Op. 72, No. 1 ,3. Nocturne in C minor, Op. 48, No. 1 ,4. Ballade No. 2 in F Major, Op. 38 ,5. Ballade No. 1 in G minor, Op. 23 ,6. Waltz No. 3 in A minor, Op. 34, No. 2 ,7. Prilude in E minor, Op. 28, No. 4 ,8. Grande Polonaise for Piano and Orchestra (preceded by an Andante Spianato), Op. 22 ,9. Andante spianato in G Major ,10. Grande Polonaise in E-flat Major ,11. Moving to the Ghetto Oct. 31, 1940 ,12. Mazurka in A minor, Op. 17, No. 4 , (15.05.2011)

Další film, který nám nevědoucím divákům ukazuje, že Židé to měli za války opravdu hodně těžké... Poslední, co bych chtěl, je nějak tohle téma zlehčovat, ale už asi stý film podle jednoho a toho samého mustru vidět vážně nepotřebuju. Prvoplánově ukazované utrpení naprosto vedlejších postav, které se objeví, zemřou, či zaplakají, a dál už na ně scénář ani nevzpomene, ve mně žádné skutečné emoce nevzbudí. Mnohem působivější je ten téměř postapokalyptický survival ve třetí čtvrtině snímku (kdyby měl celý film takový ráz a atmosféru, byla by to neskutečná pecka!), jenž však trpí jen velice těžko uvěřitelným následujícím děním. Je mi naprosto jasné, proč má Pianista převážně kladné ohlasy (nedotknutelný námět a citové vyděračství zmůžou mnoho), ale kromě prvotřídních hereckých výkonů zde neshledávám nic, co bychom už neviděli jinde a lépe... (19.02.2009)