Hannibal

Celou dobu takový slabší průměr, ani s Ridleym Scottem a Hansem Zimmerem se prostě nepodařilo vrátit tu atmosféru z prvního dílu. Anthony má mnohem víc prostoru, běhá si po svobodě a jaksi mi přijde, že je mu to víc ke škodě než k užitku. Protože právě v tom, jak hrůzostrašně dokázal Hopkins působit jenom svým vystupováním a mluvením, bylo pro mě schované kouzlo Hannibala Lectera. Ve dvojce se najednou může jít projít, kam chce, může se proletět letadlem a... pro mě najednou ztrácí to "something", už mi zdaleka nepřipomíná toho kultivovaného doktora s vybranými způsoby, kterého nikdo neoblafne a který je vždy na věcí. Julianne (jakkoliv ji mám ráda) taky není Jodie a scénář se prvnímu dílu rozhodně nevyrovná. Na druhou stranu, posledních deset minut je krásných, že si to ty tři hvězdičky zaslouží :-) (26.02.2007)

Původní Mlčení jehňátek u mě dlouho bylo "pouze" skvělým thrillerem, ale s dalšími viděními v osobním žebříčku citelně stouplo. Psychologické profily postav i námět samotný byly jednoduše geniální, k tomu boží Hopkins s Fosterovou a pár chutných scén v příloze. Perla. Hannibal už v drzém názvu naznačuje, že Lecter tentokrát nebude "pomocná složka extrémního hnusu, využitelná při řešení jiného hnusu", ale přímo "titulní složka hnusu, které by měl někdo rozšlápnout ksicht, ačkoliv víme, že některé z nás nejspíše sežere". Pryč je aura neskutečně charismatické děsivosti, která sálala ze zdánlivě neškodného, uvězněného zločince. Trochu paradox, když má teď volné ruce. Problém je, že z ocelově neproniknutelného pojmu, který ohromoval lhostejností, inteligencí a zvrácenou šarmantností, se stala obyčejná oběť. Osoba, na kterou je tentokrát upírána všechna pozornost jedné scénáristicky chabé kriminálky. Klasická kočka a myš. Tak sledujeme předvídatelnou báchorku o policajtovi, který chce odměnu, jenže jak už to tak bývá, je za padouchem o krok pozadu. Clarice mezitím duševně onanuje nad záznamy s Lecterovým hlasem, někdejší Lecterova oběť dopadne přesně tak, jak se dá od začátku čekat a abych řekl pravdu, závěrečná půlhodina, se vším tím zachraňováním a prcháním, mi přišla jak pěkná hromada tvůrčí nemohoucnosti. Lecter je naštěstí pořád solidní bastard, Mooreová se s nástupem za Fosterovou poprala obstojně, pár scén donutí zvýšit pozornost a... má to docela dobrou atmosféru. 5/10 (14.09.2008)

Ale pane Lectere, to je ale hnus. Nemůžu přece čekat, že si autoři nedovolí víc než před skoro deseti lety co se natočil první díl? Ale tohle je opravdu masakr. Hannibal Lecter prostě jede, na filmovým plátně je to všecko jeho, všecko všecičko, možná malý kousek nechá té Moorové, ale jináč je všecičko jeho, a jestli se mu bude chtít, vycucne i jí a bude to taky jeho, protože to co tady předvádí, tak mi v Mlčení jehňátek přišlo ještě hezké a ohleduplné. Možná proto je to takový průměr, ono to šokuje ale ničím nepřekvapí, v něčem zápaďáci za louží udělali chybu, ale v čem? (18.03.2006)

Každý díl Lecterovské série je něčím výjimečný a každý je nadprůměrný. Kdyby pracovala většina štábu na Hannibalovi (Demmem počínaje a Fosterovou konče), byl by to asi jeden z nejmrazivějších thrillerů a možná by předčil i jehňátka. Proč si to myslím? No Hannibal na svobodě, to je přeci skvělý námět na brutálně nedýchatelnou atmosféru! Ještě si vezměme pojetí Demma jako "napínače" strachu a celkového děje. Scott je ovšem jiný a i Harrisova kniha byla od jehňátek odlišná. S Demmem i bez Demma by stejně musely být natočeny krvavé a brutální scénky (střeva letící z balkonu, mozek na konci, znetvořený Mason dychtící po pomstě, lidožravá prasata). Atmosféra je ale i tak mrazivá. Rozhodoval bych se mezi 3* a 4*, ale přikláním se ke čtverce ještě za tu skvělou hudbu a fakt, že Scott kopíroval podle mě knihu úspěšněji, než Demme. Část ve Florencii je skvělá. [Přesná stopáž: 132 min] (23.05.2005)

Řekněme si to pěkně polopatě: u "Lecterovské trilogie" platí - co režisér, to unikátní podání. Ale pokud míníte kázat o neskutečných nechutnostech, které tu jsou k vidění, rád bych všechny přítomné upozornil, že v knize se dočkáte daleko větších chuťovek. Ale zhodnoťme si dílko Ridleyho Scotta - ke všeobecnému zklamání se neshledáme s Clarice Starlingovou v podání božské Jodie, ale "jen" s Julianne Mooreovou. Ona to možná nakonec není taková škoda, protože závěr knihy a filmu se diametrálně liší, a nerad bych viděl one and only Clarice jednat podle filmového scénáře. Prostě by to nějak nebylo ono. Co ale je přesně ono, je prostřední část filmu, do posledního detailu kopírující předlohu - úchvatná Florencie, Palazzo Vecchio, Sál Lilií, geniální přednášky z historie umění, malý ostrý Harpy:), prostě brilantní. A s Florencíí souvisí poslední věc, ke které se tu míním vyslovit, a to soundtrack. Hodně ambientní hudba a ruchy Hanse Zimmera vám, za laskavého přispění filmových monologů Hannibala Lectera, prožene mráz po zádech, aby se v závěru mistr rozloučil nádhernou operní árií na text Danteho La Vita Nuova, Vide Cor Meum (kterou uvidíte v už opěvované Florencii). Nicméně právě Vide Cor Meum pochází od Patricka Cassidyho;) Dear Clarice, I have followed with enthusiasm the course of your disgrace and public shaming... (07.04.2003)