Prostřeno!

Na Slovensku už dávnejšie vysiela tento formát TV Markíza pod názvom "Bez servítky". Ide presne o to isté, takže vlastne len skopírujem časť komentára, ktorým som sa ku tomuto projektu vyjadril: Ďaľšia podradná televízna relácia o varení. No tento krát je to naozaj niečo výnimočne stupidné. Kuchárska reality show, v ktorej sa navzájom hostia piati trapkovia z prostého ľudu, ktorí sú ochotní šaškovať pred kamerou. Následne hodnotia jeden druhého. Niečo otrasné. Odpad! (24.03.2010)

Znáte to, nejdřív je z něčeho vykulenej, voči navršku palice, ale pak spadne počáteční euforie a stává se z toho nightmare... Tak tohle přesně pasuje na tenhle pořad, který se změnil v sympatickou výměnu receptů na podivnou plejádu exhibicionistů, kteří mají vaření jako záminku, aby si honili své ego v TV.... (15.06.2011)

Pořady o vaření taky moc nemusím a nikdy nevidím víc jak jeden – tři díly za cca měsíc. Líbí se mi sledovat mentalitu některých rádoby kuchařů, kteří po celou dobu chválí jak je všechno „dobré a skvělé“ a když dojde na hodnocení tak dají malou známku. Taktizování je potřeba, ale taky na to musím mít (musím umět sám dobře vařit), abych si neudělal leda tak ostudu v televizi. Co se mi nelíbí vůbec je prohlídka bytu. Nejde ani tak o nakouknutí do všech pokojů, ale spíše lození do šuplíků – osahávání spodního prádla atd… (tohle mi už přijde pěkně trapné). (01.08.2011)

ježiš, to je tak strašně skvělé! Modrá uklidňuje, mám ráda knihy, především encyklopedie a největší osobní vztah mám ke dvoum květinám. Bakety, vánoční kaktus po babičce a geniálně tupý Vydra a chytračící Boušková. Miluju vítací sestřihy. Myslím, že se na to nedokážu nedívat. Neberu to osobně, že bych byla blbá, protože to já vim, že nejsem. (03.04.2010)

Tak buď jsme opravdu národ dutých kebulí, nebo platí teze, že se do televizních estrád hlásí přednostně nižší vrstva planktonu. A není rozhodující, zda si před kamery zaskočí přivydělat k popelařině, nebo demonstrovat dekadentní nevkus zbohatlíka. Nikdo mi totiž nenamluví, že zde jde především o kulinářské umění. Voayérské oblézání soukromých prostor žranec čvaňhajícího zoufalce mluví za vše. Zajímala by mě velikost onoho drobku z koláče, který si poctivě zapisuje recepisy a neprská pouze odsuzující věty na adresu soutěžících maminek, týnek, staromládenců a gayů. Já to tedy nejsem. Hodnotit mohu pouze z hlediska samce, který své partnerce dopřává několikrát týdně až trapnou volnost v manipulaci s ovladačem. Jako úlitbu zase ona toleruje mou tendenci dabovat ústřední postavy vlastními, příhodnými texty, od čehož však překvapivě ustupuji. Přes mé vulgarismy totiž zaniká lidová moudrost, distribuovaná Vydří rodinkou, což - a to snad uznáte - je škoda. Ony poetické bláboly, které snad sepisuje sám Alby Reichel, hutně dotvářejí atmosféru amatérského dokumentu na téma kretenismus v české společnosti. Hvězdu dávám za fakt, že mohu každý všední večer pokřikovat na svou milující rákosku že je PROTŘENO. Dělám to cestou z hajzlu. (24.05.2012)