Režie:
Thomas JahnKamera:
Gero SteffenHudba:
Christian NeanderHrají:
Til Schweiger, Jan Josef Liefers, Thierry van Werveke, Moritz Bleibtreu, Huub Stapel, Leonard Lansink, Ralph Herforth, Hark Bohm, Jürgen Becker (více)Obsahy(1)
Nesmělý Rudi a vášnivý kuřák Martin se setkávají v nemocničním pokoji. Oba přišli do nemocnice na testy a dozvěděli se černou zprávu. Diagnóza: čekatelé na smrt. Láhev propašované tequily jim připomene, že jim i přesto zůstává ještě trochu času žít - tak intenzivně, bláznivě, tak vášnivě jako nikdy předtím. A protože Rudi chce alespoň jednou v životě vidět moře, je pro Martina velkou ctí mu ho ukázat: „Protože všichni na nebesích mluví jen o moři a o tom, jaké je krásné. A kdyby jsi tam nikdy nebyl, nemohl by jsi se potom zúčastnit debaty.” V ukradeném autě a nemocničních pyžamech tedy vyrážejí k moři splnit Rudiho sen. Má to ale jeden háček - netuší, že auto patří gangsterům, v jeho přihrádce leží zbraň a v kufru rovný milión marek. A tak se vydávají prožít svoje poslední velké dobrodružství, a vše nechávají za sebou: zabijáky, policajty, luxusní prostitutky i strach ze smrti... (Butterfly E.G. s r.o.)
(více)Recenze (641)
Hořkosladká komedie o životě a umírání. Kdo neviděl, měl by tuto chybu rychle napravit. Z prvu mne odrazovalo místo vzniku filmu. Nějak nevěřím schopnostem německých filmařů (stejně jako francouzkých či fanadských; snad jen předsudky, ale spíš zkušenost) vytvořit slušný snímek. O to víc jsem byl překvapen, jak skvělý je a krásně propojuje drama, komedii a krimi. Til Schweiger a Jan Josef Liefers byli prostě skvělí. Smějete se a přece si uvědomujete, jak krutý osud někdy je. Určitě příjemné povyražení a rozhodně žádná ztráta času. 90% ()
Asi tu budu za rouhače ale... čekal jsem něco víc. Kdysi dávno jsem viděl (název si nevybavuji) film s podobným námětem (road movie a rakovina) kde hlavní roli ztvárnil Timothy Dalton. Tehdy jsem byl z toho paf. Proti tehdejšímu zážitku je tohle o řád horší a dokonce je horší než film Než si pro nás přijde (2007). Zápletka s ukradeným Medákem 230, kufrem plným peněz, partou mafíků a snu o moři byla fajn. Nevadila mi ani zjevná inspirace Tarantinem a to jak střihem, tak hudbou... Strašné však bylo provedení. Tvrdím to pořád Němci prostě nemají humor. Pokud ano tak to dře... A nebo je chyba ve mně. Mám rád inteligentní anglický. Pár vtipů hlavně těch ironických tu ušlo, ale zbytek byla hrůza... Průpovídky mafiánů, policisté, přestřelky ze dvou metrů bez postřelených ... A vůči pitomému humoru zase haprovala zničehonic nasazená filozofická nota o moři a zapadajícím slunci a Nebi.... Delší čas jsem to chtěl vidět, ale trochu mne děsilo to téma. Teď vím, že zbytečně. Jen tak tak za tři hvězdy. * * * ()
Akurát ma štve tá narážka v texte distribútora, že film je zreteľne inšpirovaný tvorbou Quentina Tarantina. Klopanie na nebeskú bránu sa bez tejto trápnej, očividne komerčne cielenej nálepky obíde a obstojí sám o sebe bez potreby oháňať sa inými menami, než uvidíte v titulkoch. Od prvého zhliadnutia tohto filmu milujem každú jeho minútu. Krásna smutno-veselá komika, výborný čierny humor, skvelé herecké výkony... a najmä dokonalý scenár "solid as a rock". ()
Nechápu, co se všem na tom filmu tak líbilo. První polovina ještě celkem ujde. Občas se tam něco vtipnýho našlo, ale žádnej zázrak. Myslel jsem pořád, že se to ještě rozjede a bude to nějaká naprostá bomba, když to všichni tak vychvalujou. A ono nic. Druhá polovina už mi připadala jako mix Kobry 11 a nějakejch blitek, co vysílaj v neděli odpoledne na Primě. První půlka za 3 hvězdy, druhá sotva za 1. ()
Německý film=blbost. Tahle rovnice mi dlouhé roky jako první vyvstala v mysli, když se přede mnou někdo zmínil o kinematografii našich západních sousedů. Ale pak jsem se doslech o tomhle filmu, viděl jsem jeho vysoké hodnocení a pln očekávání jsem si ho tedy pustil. No a nemám slov! Všechna ta chvála, která byla ve zdejších komentářích již tolikrát zmíněna a přetřásána, platí ještě dvojnásob. Opravdu jedinečná a průlomová režie, přesná kombinace černého humoru a otřepané detektivní zápletky a nakonec i velmi upřímné a detailní nastínění obou hlavních hrdinů trochu ve stylu Jarmuschových filmů dělají z téhle šílené a netradiční "last party" jeden z nejlepších evropských snímků poslední dekády.. ()
Galerie (39)
Photo © K2 Entertainment
Zajímavosti (9)
- Názov filmu Knockin' on Heaven's Door je prebratý z piesne Boba Dylana, v minulosti použitej napríklad na soundtrack k filmu Pat Garrett a Billy Kid (1973). Verzia, ktorú počuť pri záverečných titulkoch, je od skupiny Selig. (toi-toi)
- Po závěrečných filmových titulcích následuje ještě krátká černobílá scéna. (Rominator)
- To, čo je vo filme nazvané "Helsinský syndróm", sa v skutočnosti nazýva "Štokholmský syndróm". Tú istú chybu urobili aj v Smrtonosnej pasci. (U_S_O)
Reklama