Sněhurka a jak to bylo dál

Vedle Lvího krále a Nekonečného příběhu jedna z nejúžasnějších pohádek, jakou jsem kdy jako dítě viděl - a baví i dnes po letech. :-) Nejoblíbenější postavou filmu samozřejmě Vejr. ;-) Pozor, nesledujte s novějším dabingem! Chcete-li si tuto pohádku užít, pak zásadně s tím původním. V novém dabingu je spousta věcí prostě špatně - kromě toho, že se tam Vejr nejmenuje Vejr, tak kníže naprosto ztratil v novém dabingu grády. V tom původním je nadabován nezapomenutelným naprosto démonickým hlasem, při kterém naskakuje husí kůže. :-) (20.02.2011)

Nemôžem si pomôcť ale Snehulienka ma nikdy moc nelákala a to dokonca ani tá od Disney. No a tomuto som šancu síce dala ale tak som sa nudila, že som to ani nedopozerala. Bavil ma tam len ten výr a netopier. No a tí hlavnými postavami neboli takže pre mňa nič moc. No a ani to teda hodnotiť nebudem, kedže som to nedopozerala ale ak by som chcela byť neférová dala by som 1*. (26.06.2013)

Film Sněhurka a jak to bylo dál obrovským způsobem doplácí na značku, kterou se snaží rozvíjet. Mezi původní disneyovskou Sněhurkou a sedmi trpaslíky a tímhle snímkem leží neuvěřitelných padesát let, během kterých se animovaný film proměnil takovým způsobem, až se mezi oběma Sněhurkami prakticky vytratila jakákoliv formální kontinuita - a z toho důvodu se nedivím, že studio Walta Disneyho mělo z tohohle pokračování doslova noční můry a házelo tvůrcům klacky pod nohy, jak jen to šlo. Takže Sněhurka a jak to bylo dál je animovanou trestí osmdesátých let a sama o sobě funguje docela dobře, ale jako pokračování velké legendy prostě neobstojí (jak bychom se asi dnes dívali na nové pokračování Bena Hura?). Takže jako typický produkt doby je tenhle film vydařený ve vší té ulítlosti (Matka Příroda je - jak tu kdosi napsal - opravdu "hodně alternativní") a osmdesátkové syntetičnosti (jedna z písniček mi připomněla pohádky z československého socíku) a závěr působí opravdu hororově, jenže kdyby tohle viděl Disney, asi by se hodně divil, co se s jeho milovanou Sněhurkou stalo za padesát let. Na závěr bych snad jen dodal, že ač jsem tenhle film viděl včera zhruba po dvacetileté pauze a spousta scén mi vyskakovala zaprášená z paměti, na Vejra jsem za tu dobu stihl asi zapomenout nadobro. (386.) (27.08.2008)

Tuhle pohádku jsem jako malá hodně prožívala. Zakletý princ mě děsil tak, že jsem se bála jít na záchod. Naopak zlýho vejra, který o své děsivosti musel neustále přesvědčovat, jsem milovala. A trpaslinky - hlavně malá a rozkošná Bouřilka s neposlušným prstem - byly naprosto adekvátní náhradou za staré trpaslíky. Z Matky Přírody jsem ovšem byla dost zamtená, dneska mě tahle hipísačka baví neuvěřitelně moc. (05.09.2011)

Ó, taková nostalgie mě jímá, když jsem to po dvaceti letech našel na netu a dokonce v tom správném dabingu. Jedna z nejúžasnějších pohádek, která už si nebere servítky jako jiné a dýchá z ní hrůza. Kníže je dokonale strašlivý, jeho změna ve draka je něco, co mě vždy dokonale fascinovalo. Celé to má nádherně ponurou a krutou atmosféru a příběh je tak dobrodružný, že Indiana Jones je proti tomu nudná komorní komedie. Navíc výborná hudba a nesmrtelná hláška "Heeeeej, jsem zleeeej!". Už z nostalgie nemohu dát jinak než 100 %. (01.03.2014)