Million Dollar Baby

Clint Eastwood rulez ! U tohohle génia mám pořád jeden problém, je lepším hercem nebo režisérem ? On je totiž výjimečný v obojím. A všechna ta ocenění, zejména Oscaři, jsou u něj v těch pravých rukou. Million Dollar Baby je film po všech stránkách propracovaný a jeho poslední půlhodina snad nemůže nikoho nechat chladným. Podobné téma nedávno rozebíral i španělský snímek Hlas moře, který byl sice mnohem komornější, ale stejně tak naléhavý. Jenže mu scházelo cosi, to cosi je umět vzít za srdce. A to se Clintovi, Hilary a Morganovi podařilo naprosto dokonale. A přitom nesklouzli k typicky americké slzopudnosti. Ten jejich příběh je prostý, přitom složitý jako život sám a právě v tom tkví jeho síla. (13.03.2005)

Clint Eastwood je na staré kolená čím ďalej lepší a zároveň dáva spomenúť na jeho kvalitnú režisérsku prácu v sedemdesiatych/osemdesiatych rokov min. storočia. Jeho réžii sa nedá nič vytknúť - je presná, podobne ako ostatné formálne zložky filmu (kamera pomáha evokovať tie správne nálady a k tomu navyše tu máme ďalší, veľmi minimalistický, ale za to o to osobitejší soundtrack pozostávajúci z jemného vybrnkávania na gitaru v štýle country). Pomalé, lineárne odvíjanie príbehu o americkom sne, kde nič nie je zadarmo sa nesie v duchu toho najklasickejšieho filmového štýlu a v mierne odhadovaných intenciách športovej drámy, to všetko podopreté presvedčivými hereckými výkonmi. Lenže podobne ako aj v Eastwoodovom Mystic River, tak aj tu som mal problém s vyústením príbehu. Ťažko o tom písať bez prezrádzania pointy, tak len naznačím, že riešenie ústrednej peripetie, ktoré film predkladá, mi nie je vlastné, resp. inak povedané - akceptoval som vycibrene prevedený Clintov spôsob nazerania na daný problém, ale práve vďaka mojmu odlišnému postoju som ho nemohol precítiť naplno. (06.02.2005)

Ze začátku mě film nebavil skoro vůbec, filmy o boxerech mi nic neříkají (Rocky je u mě průměr, uvidíme u Těžké váhy), ale Clint Eastwood to prostě natočil jinak. V největším tempu to prostě utnul a nabídl divákovi film v podstatě o něčem jiném. Snímek si vás opravdu získá postupně. Největší výhrady mám proti monologům Morgana Freemana, které mě tam spíše rušily a kvůli kterým v podstatě snižuju hodnocení o hvězdu. (10.10.2005)

Obrovská bublina před oscary mi znechutila tento film. Čekal jsem dlouho dobu než jsem se na něj podíval a doufal, jsem že moje hlava bude vyčištěna od všech reklam a pochval recenzentů. Bez jakýchkoliv očekávání jsme se podíval na tento úžasně lidský a perfektně zahraný snímek, který mě přesvědčil o mnohém. Clint Eastwood se tímto snímkem stal režisérem, jehož snímky mají punc kvality ať jsou o čemkoliv. Moragn Freeman čím je starší tím je lepší. Jen Hilary Swank je u mě furt jen ta průměrná herečka co občas skočí do nesmyslů ala Jádro. Vše o filmu je řečeno jinými nebudu je opakovat a tento lidský příběh nechám ať vás zasáhne stejně jako mě :) (26.07.2006)

(1001) Tak jistě, brečela jsem, ovšem v tomhle případě to nějak není zásluha autora nebo jak bych to řekla, spíš vlastně naopak je to zásluha autora až moc, zkrátka není to doklad geniality tvůrců jako jiné moje divácké slzy. Úplně na začátek mi vadí ten model (syndrom) povídkové adaptace. Protože jakkoliv bych mohla být členem spolku lidí volajících po svatořečení Morgana Freemana, tak už jsem vyrostla do té doby, že mi přijde trošku lenošské/odfláknuté spoléhat se na voiceover starého, unaveného a moudrého muže, a to zvláště v případě, že jeho vyprávění nijak nekontrastuje s příběhem a veškerý obsah se jím jen zdvojuje. Navíc se tím snímá břímě z herců, kteří nemusí být tak výmluvní řečí těla, když za ně jejich duševní pochody odvypráví hlas shůry. Tím přecházím k další hlavní výtce - hlavní postavou je totiž trenér Frankie a Clint jako jeho představitel je ve své roli neuvěřitelně nehybný a kožený, zvláště také proto, že po letech v businessu se prostě dopracoval k tomu, že už hraje jenom Clinta Eastwooda (protivného, ale v jádru dobráka). Jeho nulová expresivita extra vynikne vedle k zulíbání živelné Hilary, která ale žel bohu představuje jenom figurku v životním příběhu protivného trenéra, a nikoliv naopak. Poněkud umělé namontování "srdcařského" bojovníka Dangera do vyprávění za účelem vyrobit jednu z dalších point mi připadá jako další scenáristická lenost, stejně tak časté spoléhání na stmívačky není nic, z čeho bych si sedla na zadek. Nicméně je pravda, že po většinu svého dospělého života si plánuji, že druhá věc (a možná i první, záleží, jak to budu mít s akvárkem), kterou si pořídím do vlastního bydlení, bude boxovací pytel, takže po této stránce jsem si přišla na své. Sledovat muskulaturu na Hilary bylo příjemné potěšení, ještě větší blaho potom bylo sledovat dokonalý stroj Luciu Rijker v pohybu. Protože když se někomu říká nejnebezpečnější žena na světě, tak to mi sakra imponuje. (16.12.2014)