Sunshine

Danny Boyle. Autor jednoho či dvou kultovních snímků, to je čistě otázka vkusu. A sluší se neopomenout jeden slušný zombie horůrek "nové vlny". A já od něj neviděl ani fň a nijak zvlášť mi to nevadilo. Po Sunshine mi to už vadí, ale na druhou stranu - lepší než tahle hvězdně obsazená jízda na rozhraní mezi pekelnou výhní a ještě pekelnější absolutní nulou to asi být nemůže. Co mě k tomu ničím neopodstatněnému přesvědčení vede? Především je to fakt, že Danny Boyle dokázal natočit komorní příběh, ze kterého přímo sálá vědomí člověka o jeho malosti tváří v tvář vesmíru a konkrétně u té skupinky vyvolených i neskutečný tlak odpovědnosti za celou civilizaci. Nic míň než geniální výběr hereckých představitelů a jejich výkony pak dokáže udržet kvalitu snímku i za podmínek, které snesou srovnání s druhou polovinou Horizontu Události - tady naštěstí režisér dokázal udržet lajnu a čím víc o tom uvažuju, nenapadá mě lepší způsob jak film dovést k rozuzlení aniž by se to zvrhlo v nesrozumitelný vizuální nátěr jakým byla prakticky celá Kubrickova vesmírná báje. Spojme takové momenty jako vteřinové zaváhání Cilliana Murphyho při odpojování od "mailu", Michelle Yeoh a její děťátko, totální zodpovědnost a oddanost kapitána Hiroyukiho Sanady, Rose Byrne a její individuální humanistku a překvapivě kvalitní výstupy doposud jen teenage-movie floutka Chrise Evanse s gigantickým žhnoucím talířem Ikara, nejjasnějším jasem všech jasů a totálně nářezovým soundtrackem od Johna Murphyho a Underworldu a výsledkem bude jeden opravdu "particularly beautiful day" a pro mě osobně jeden z nejlepších kinozážitků vůbec. Tenhle na žádnou realistickou vědárnu si nehrající a přesto tak působící de facto akčňák mě prostě dostal. 90% (15.07.2007)

Sunshine je pro mě, co se žánru sci-fi týče, na podobné úrovni jako Potomci lidí. Netradičně, až komorně pojaté sci-fi, od kterého jsem možná očekávala trochu více. Či něco úplně jiného. Sunshine má úžasnou vizuální podobu a osobitou atmosféru. Příliš mě však nezaujala herecká sestava, zvláště "hezounek" Chris Evans mi sem nějak nepasoval. Snad nejvýraznější byl pro mě Cillian Murphy. Vrcholem snímku je závěr, který se stylově i zpracováním podobá Fontáně. Dokonalé spojení působivého vizuálu a famózní hudby, skladba The Surface of the Sun je jedna z nejúžasnějších a nejmagičtějších hudebních melodií vůbec. Give me chills every time. Pure Brilliance. (30.08.2012)

Soderberghova Solaris a Andersonův Horizont události říznutý Scottovým Blade Runnerem a Kubrickovou Vesmírnou odyseou. Jinými slovy totálně neoriginální komorní scifi, které ani chvíli nenudí a po jehož zhlédnutí budete mít pocit, že jste právě viděli něco hrozně velikého a hlubokého. UPDATE (23. 5. 09): Za naprosto strhující scénu "Kaneda, what do you see?!", která mě vždy za podpory Murphyho hypnotické hudby uvede do příjemného transu, přidávám pátou hvězdičku. (22.06.2007)

║Rozpočet $50miliónov║Tržby USA $3,675,753║Tržby Celosvetovo $32,017,803▐ Tržby za predaj DVD v USA $6,325,601 //počet predaných kusov 316,476║ komerčne to až tak neobstálo ako by sa mohlo čakať __Režisér Danny Boyle si udržal svoj režisérsky štandard aj keď mohol spraviť dej o niečo zaujímavejší, lebo šablónová podobnosť tohto príbehu tu už neraz bola spomeniem len Horizont udalostí(Event Horizont,1997,r:Paul W.S.Anderson) s ktorým je podobnosť v bodoch ako oboznámenia sa s posádkou – účel misie – porucha č.1 - záchranná akcia po kontakte druhej kozmickej lode – samozrejme tam nikto „akože“ neprežil – porucha č.2 - nastávajú nevyhnutné problémy – + nečakaný sabotér - ...v podstate určite pri sledovaní Sunshine vám príde na myseľ, že už niekde ste už podobnú scénku videli a to je hlavný kameň úrazu aj keď téma je zaujímavá. V podstate je to v poslednej dobe už takým pravidlom kopírovať takpovediac veci osvedčené, len málokto sa pustí do projektu ktorý je svojím príbehom ojedinelým ako boli v poslednej dobe filmy - Dokonalý trik, Parfúm: Príbeh vraha či Krvavý diamant. V žánri sci-fi sa dá najlepšie experimentovať a to hlavne keď má človek dobrú predstavivosť, čí inšpiráciu, spomeniem režisérov ako James Cameron, George Lucas a samozrejme Steven Spielberg. _Dej filmu sa dá v podstate rozdeliť na zaujímavú prvú polovicu keď nás príbeh oboznamuje z poslaním tejto misie a postupne aj vysvetľuje čo by nastalo po jej nesplnení, tento úsek filmu má fajn katastrofický náboj lenže za ubehnutím polovičky filmu nastáva škrt a príbeh sa pretransformuváva na vyvraždovací horror čo je trošku nemylí prienik do napätej-gradujúcej misie. Koniec môže pripadať ako mimosférne odbehnutie do inej galaxie kde fungujú až nadprirodzené možnosti v oblasti vedy ale aspoň to štiepenie atómov a následná ohnivá stena pôsobia zaujímavo- neokukane, potom sa už len stačí dotknúť tej krásy. _Hlavného záporáka nám ani raz Boyle poriadne neukáže, zakaždým sú to len potiahnuté rozmazané čiary alebo postava schovaná v prítmí alebo dokonca v úplnom jase/presvietenosti ale to až tak nevadí, skôr nedokáže z toho vyťažiť viac lebo z tajomnej postavy nejde až taký strach aby sme zatajili dych pri prenasledovaný čoraz viac flustrovanej posádky Icarusa 2. _Obsadenie známejších tvári ako Cillian Murphy - Michelle Yeoh - Chris Evans - Hiroyuki Sanada,... bolo takou výhodou ale dosť nevyužitou – lebo „scenaristickou/príbehovou“ chybou bolo že sme sa nestihli s nimi poriadne vžiť do útrap na ich ceste smrti. Jediná postava s ktorou prežívame útrapy je vedec Capa(Murphy) ten zo svojím chladným pohľadom a strnulým prejavom bez emócii, prežíva svoje poslanie a to len vnútorne, on proste neprejavuje navonok žiadny strach ani smútok či radosť. A o to viac prežívame jeho útrapy po ceste už nevyhnutnej smrti. /videl v kine: 70%/ (13.01.2008)