Východní přísliby

Vcelku netradicni film, neni to i pres tema nejaky rusky mafie zadna kriminalka nebo gangsterka, spis je to takovej thriller s docela zajimavym pribehem. Jenze mi desne vadilo, ze je to cely takovy trosku vytrzeny z kontextu a clovek se prakticky nic nedozvi o tech ruskejch organizacich, vsechno je jen tak nakously, obcas se sice neco probira, ale stejne sem se v tech ruznejch nazvech moc nevyznal, protoze se tvurci s nakym vysvetlovanim nezdrzujou. A ani tomu nepomaha zbytecne otevrenej a neuzavrenej konec. Jinak co se tyce hercu, potetovanej Mortensen je perfektni, ale misty ho prehrava vecne ozralej Cassel. Stahlovi jsem spis veril sefa restaurace nez nejakyho bosse. Ale celkove se obsazeni povedlo, film taky a rozhodne to je zajimavy a stoji za skouknuti, navic tu je i par libovejch brutalnejsich scen. (18.02.2009)

"Where are you going?" Mortensen opět jako nejednoznačný převozník přes řeku Styx tekoucí mezi dvěma zcela odlišnými světy, borščový strýček, z kterého mrazí Mueller-Stahl a drunk/queer měkkota Cassel. Jakmile se byť jen jeden z nich objeví v záběru, nejdou z něj odtrhnout oči a co teprve, když jsou tam všichni tři.. Stále zajímavější Cronenberg poprvé zcela opustil při natáčení kanadskou půdu a stejně jako v History of Violence mě znovu naprosto dostal neobyčejným zpracováním obyčejného příběhu. "What the fuck do you care?" (13.07.2009)

Rozvedení Cronebergovy režijní brilance z "Dějin násilí". Zatímco tam se obyčejnost (a její kontrast s násilím) soustředila na běžnou americkou rodinu, v Příslibech ji Cronenberg paradoxně koncentruje do světa vorů v zakone (tedy ruské mafie). Kdo čeká černo-bílou, hnusácké karikatury, démonizace, bude překvapen. Cronenberg měří stejný díle obyčejné rodině, jako mafiánům, nechává je večeřet, hýčkat děti a stejnou pozornost věnuje proříznutému krku jako posezení při garmošce. Výsledkem je fascinující vypravěčský tón, který jen málokdy sáhne ke zvýšení hlasu (a právě tehdy je film nepatrně pokažený falešnými tón velkého dramatu). Viggo Mortensen je úžasný, jeden z nejpůsobivějších fyzických výkonů herce, které jsou v současnosti k vidění. Naomi jen kvete, vrásky nevrásky. Zápory? Opět scénář, který má dost děr v logice a struktuře příběhu. A také twist, který narozdíl od Dějin hlavní postavu spíše sploští. Což nic nemění na tom, že Přísliby jsou fantastickým thrillerem a Cronenberg má životní fazónu. [85%] (13.01.2008)

Na Cronenberga poměrně umírněné, ale jeho režijní styl je stejně silně znát. Jako téměř všechny filmy, co jsem od něj viděl, i tento na mne pocitově zapůsobil velice chladně, avšak díky silné syrovosti se mu podařilo upoutat mou pozornost. Na Cronenbergovu hru nepřistoupí všichni, ale já si tuhle citově odosobněnou partii občas zahraju rád. 80% (18.08.2008)

Vánoce, Vánoce přicházejí a v prosincovém Londýně se chystá vraždění neviňátka, jehož buclaté prstíky novorozence mají nečekanou spojitost se zdánlivě obyčejnými obyvateli zdánlivě obyčejné ruské restaurace. A zdánlivě obyčejná porodní asistentka, spalovaná touhou držet na rukou dítě pro změnu vlastní, se zaplete do pohádky o nevinné princezně v hodně temném lese. Cronenbergovu tvorbu příliš neznám (pokorně klopím hlavu a očekávám trest za vetření se do hájemství filmových znalců), ale tenhle lákavý boršč, obsahující přesně vyvážený podíl masa, křupavé zeleniny i smetany, je víc než lákavou pozvánkou k dalším stolům rejžovy kuchyně. A pokud jde o šéfkuchařovy asistenty - Aragorn je zaplaťvalar mrtev a král se vrátil, protože pro to, co předvádí Viggo Mortensen, je ožvýkané spojení herecký koncert slaboučky nevýstižné, mistr ztotožnění se s postavou si omotal celý ten orchestr kolem potetovaného malíčku, laskavý dědeček Armina Muehler-Stahla se lusknutím prstů stává perníkovým dědkem měnícím nevinné dívenky v maso a krev, Vincent Cassell rozehrává svého Kyrilla tak, že to, z čeho by slabší herec udělal parodii na zločinecké kreatury, je v jeho podání plnohodnotná a fascinující postava, akorát Naomi Watts nejenže zaostává za pány o několik koňských délek, oni ji do toho dostihu totiž vůbec nepřihlásili, ale neubráním se dojmu, že jde o záměr, aby ta labutí běloba kontra mafiánská říše vlků vynikla tím víc. Při pohledu na údiv některých pánů nad borščem skutečným musím pobaveně zkonstatovat, že je vidět, že se ke sporáku v životě nepřiblížili, mně jeho filmová varianta přišla k hodně velké chuti a co se týče toho smetanového milostného přídavku, tak se, myšičko moje milá, neboj, zvláštní osoby, které si takhle představují romantiku, jsme tady přinejmenším dvě. Jeden z filmů roku - ač úředně loňského a při vší letošní konkurenci. (19.12.2008)