Východní přísliby

U sledování Východních příslibů si nejspíš nejeden filmový fanda řekl - zaplaťbůh za to, že Cronenberg na stará kolena dostal rozum a začal točit srozumitelné žánrové snímky přístupné širšímu publiku. Mám raději toho starého "úchylného" Cronenberga, který experimentoval a přicházel s originálními příběhy za hranicí hlavního proudu kinematografie. Východní přísliby ale vůbec nejsou špatné, i když scénář není rozhodně originální a zkušený divák odhadne, kam příběh směřuje, už po chvíli. Scénáristovi např. chyběla odvaha překročit žánrová tabu smrti dětského hrdiny. Čím tenhle thriller boduje a staví se nad průměr běžné produkce, je výborné obsazení a skvělé herecké výkony na hony vzdálené typické béčkové produkci. Atraktivní je pochopitelně i prostředí cizojazyčné ruské mafie s jejími tajnými rituály, tetováním a "mytologií". Celkový dojem: 75 %. Rušivě na mě působilo zobrazení několika příliš naturalistických záběrů jako bylo probodnutí lidského oka ve rvačce nebo zohavování mrtvoly, výše uvedené ale naopak mnozí fanoušci nejspíš ocení.:-) (26.09.2008)

Naprosto zásadní "překladové" dílo Davida Cronenberga, které zrcadlí předchozí morální thriller Dějiny násilí a tématizuje celou tvorbu nejznámějšiho Kanaďana, je zároveň jeho narativně nejkomplexnějšim. (Všem lidem vyčitajícím filmu poslední patnáctiminutovku a konkrétně dva poslední zábéry: pamatujete na Dějiny násilí, na jídlo, které se tam servírovalo, a zkoušeli jste si přiradit narátora - onen předčítaný deník mladou 14letou zavraždénou prostitutkou - konkrétní osobě v jednotlivých scénách?) Malá restaurace s rodinnou atmosférou je zde vyměněna za velkou rodinnou, konfrontace s podraďnými padouchy ve třech čtvrtinách filmu a následné "kdo ve skutečnosti jsi?" v nemocnici, závěrečná scéna večeře... - Východní přisliby jsou jsou filmem, v němž se postava Tomma Stala/Joeyho z Dějin násilí nezbavila své násilné a i homosexuální minulosti. Zasazení do období Vánoc, upomínající na Rabid, dovoluje Cronenbergovi po rodinném filmu Dějiny násilí natočit ten nejlepši vánoční film, v němž jsou přebrány jednotlivé náboženské motivy se subverzivností Cronenbergovi vlastní a se sociální výpovědí o Východňářích na Západu scénáristy Stevea Knighta (Špína Londýna). _____ Zatímco v Dějinäch násilí se tvůrce až úzkostlivě vyhýbal všem cronenbergovštinám a jednu jedinou natočenou, upomínající na Videodrome, vystřihnul, Východní přisliby jsou cronenbergovské celé od první poklesle béčkové minuty do poslední zvrácené variace na happy-end, která je asi tím nejsprostšim, co si kdy jaký tvůrce dovolil provést divákovi._____ Iniciačním procesem, kdy se na jeho konci z člověka stane něco jiného a jemu se to možná zalíbí, zde neprochází jedna postava, ale dvě - muž a žena, přičemž nejdou spolu, jako tomu bylo v v existenZ, ale navzájem se tak nějak míjejí a ženský prvek představuje cronenbergovskou grindhouseovou tvorbu a ten mužský tu artovou._____ Stylizace Vigga do Cronenberga, mafiánské rodiny vory v zakone do filmového štábu, který je pro Cronenberga už jako rodina, protože s ním spoluprace dlouhé desítky let, je pak včetně závěrečného obrazu upřimným vyznáním tvůrce, z nějž se, aniž by dosáhnul statutu "prince", stal "král", který je ve skutečnosti dvojitým agentem, jenž rozvrací systém zevnitř._____ Je to geniální a sral jsem blahem každou pikosendu. (09.12.2007)

Na mě až moc jednoduchá a neobjevná komorní storka o zapletení se obyčejného člověka s nebezpečným světem ruských mafiánů v Londýně. Má to pár příjemně brutálních momentů, dobré obsazení (Armin Mueller-Stahl vystřihl velmi charizmatického bosse a frajer Cassel je fajn i v roli slabocha), ale Cronenberga v tom necítím ani trochu. (15.10.2011)

panu cronenbergovi se podařilo odrovnat mě už podruhé v řadě.. jen těžko dokážu popsat čím to, že jeho příběhy hýbou mým srdcem.. možná je to hlavně viggovo modrýma očima, tím nádherně smutným pohledem a jeho ďolíčkem ve tváři.. ale co! jsem prostě jen ženská... zvláštní.. já si romantiku představuju asi takhle..:) možná jen ten hrášek na konci si pan cronenberg mohl opět odpustit..;) (03.02.2008)

Priznávam, že najväčšou odmenou - za ten doslovný nechutný masaker v jednotlivých scénach, ktorý som musela pretrpieť - pre mňa bola prítomnosť Vigga Mortensena. Tento film čo ako spracúva stokrát obohratú tému organizovaného zločinu v Rusku, surovosti a nechutnosti najhrubšieho zrna, vsádza najmä na herecké výkony a charizma Mortensena, ktorý pre mňa osobne predvádza najlepší výkon vo svojej kariére, ma prinútila pridať jednu osobnú *. Aj keď sa zdá, že v ruskom klane vládne iba brutalita, tak práve Viggo sa po čase javí ako ten posledný z nepoškvrnených. A Naomi Watts je skvelá, film je temný a občas nepríjemne brnká na nervy. Čakala som niečo horšie, ale bola som príjemne prekvapená. (01.05.2010)