Wrestler

Boxeři tomu říkají knockout, wrestleři smackdown. Jedná se o ránu či techniku, která vás srazí na zadek a nedovolí vstát. Někde v podvědomí slyšíte tlumený hlas rozhodčího, který odpočítává. Je konec. Aronofsky není ani boxer, ani wrestler, ale znovu jsem od něj dostal nářez a sletěl na lopatky. Film mě vcucnul jako černá díra a skoro rozprášil na atomy. Odvyprávěno tak poutavě, že jsem běhel snímku zahřál celé tělo, od srdce se zasmál, polkl bezmocí, zahořel nadějí, sykl bolestí, zaslzel empatií, zahořkl smutkem, abych se nakonec znaven a vyčerpán vrátil zpět do reality s pocitem výjimečnosti. S pocitem, že takovýhle zážitek se nemusí dlouho opakovat. A Mickey Rourke je skutečný King of the Ring! (18.01.2009)

Pravdepodobne nejnormalnejsi a nejsnaze pochopitelnej film od Aronofskyho, coz ale rozhodne neznamena, ze by byl spatnej. Na druhou stranu mi ani neprisel nicim extra vyjimecnej, Aronofsky by svuj talent mel zamerit na zajimavejsi projekty. Hlavni problem je, ze to je takovy trosku o nicem, respektive takovejchhle filmu o hledani mista v zivote tu uz byla fura, ale je fakt, ze se tady tvurci dobre vyhejbaj nekolika klise a jak sem se ze zacatku bal, film ani v nejmensim nepripomina Rockyho. Za coz taky muze dobre napsana postava Randyho "Rama", kterej vse bere, tak jak to je a nesnazi se o nejaky dojemny reci, i kdyz asi trikrat na to taky dojde. Nicmene i diky nemu je film prijemne civilni. A co se tyce wrestlingovejch zapasu, par jich tu je a jsou natoceny pekne. No a konec je taky zajimavej, dojemnej, takovej jakoze useknutej, ale zaroven je vicemene jasny, co se stane, trochu ve stylu Butch Cassidy a Sundance Kid. Jinak Mickey Rourke, nevim no, vypada fakt dost na sracky, ale zaroven je porad jeste namakanej a wrestlera mu clovek veri, na to, kolik mu je, to je fakt parada a nikdo jinej, kdo by tu roli moh hrat, me nenapada, ale ze by se jednalo o nejaky herecky "witness the ressurection" jak hlasi plakat, to bych zase nerek, hraje "pouze" nadprumerne. Peknou roli ma Marisa Tomei, vetsinou jen tancuje u tyce, kdybych to nevidel, tak bych tomu asi neveril, ale je fakt jeste porad pekne sexy. Celkove to je po vsech strankach nadprumer, ale chybi mi tam to neco extra, abych soup tu patou hvezdicku. (11.01.2009)

Cassidy: "Fuckin' 80's man, best shit ever!" Randy: "Bet'chr ass man, Guns N' Roses! Rules." Cassidy: "Motley Crue!" Randy: "Yeah!" Cassidy: "Def Leppard!" Randy: "Then that Cobain pussy had to come around and ruin it all." Cassidy: "Like theres something wrong with just wanting to have a good time." Randy: "I'll tell you somethin', I hate the fuckin' 90's." Cassidy: "90's fuckin' sucked!" Randy: "The 90's fuckin' sucked." (02.04.2011)

Oslnivý Mickey Rourke v příběhu wrestlera, který má sice na povrchu tvrdou slupku, ale pod ní je o poznání měkčí - zkrátka citlivý chlap. Aronofsky opustil rádobyumělecké manýry a nechal prostor příběhu a mně si získal tímto filmem nejvíc. Rourke je zatraceně přesvědčivý a tak bych si tipl, jestli náhodou nedostane Oscara, no uvidíme. 80. léta už jsou pryč, ale s tou božskou hudbou a tímto filmem si připomeneme, že měla své. Bravo chlapci! (11.05.2009)

Překvapení i zklamání v jednom. Nešlo očekávat, že Darren Aronofsky naváže na geniální Requiem za sen a snovou Fontánu tak, jak bych si přál. Přesto jsme potěšen. Téma wrestlingu, který občas sleduji a využití životního příběhu Mickeyho Rourkea, působí v Darrenových rukou sebevědomě a smysluplně. Nejde o žádnou vizuální nádheru ani o rytmicky stříhaný film s geniálním hlavním motivem, ale o film o muži a jeho cestě a smyslu životu. Mickey Rourke si zde opět prožívá svoji filmovou kariéru, ale tentokrát jako wrestler, který se dostal z vrcholu na samé dno a chce opět být tam nahoře na provazech a skákat na nemohoucího soupeře v ringu....a slyšet ten dav.... Tahle cesta je velmi osobní, velmi civilní a získá si vás. Rourke totiž předvádí zase po pár letech výkon, který si někteří pamětníci pamatují z jeho začátku ve filmové branži. Velmi se mi líbilo, jaké kamerové úhly a pohledy nechal režisér zabírat. Když vidíme prvních pár minut hlavní postavu z pohledu nad jeho hlavou a sledujeme jeho cestu, dává nám to pocit, že vidíme to co on. Tyto vizuální drobnosti dávají divákovi velmi příjemný pocit osobního a přitom komorního dramatu, který se svým způsobem netýká jen hlavní postavy, ale každého člověka, který někdy byl v jakékoliv záři reflektorů. A snad jako malá třešnička na závěr nelze opomenout Marisu Tomei, která mi poprvé dokázala, že je pěkná ženská a tělo nemá jen "jako věšák na oblečení drahých značek". Velmi kvalitní a příjemný film, který sebou nese zamyšlení nad životem i životní kariérou. (26.01.2009)