In Treatment
VOD (1)
Série(4) / Epizody(130)
Obsahy(1)
Dokáže naslouchat cizím problémům, ale svoje zanedbává. Jeden psycholog a pět pacientů v oceňovaném americkém seriálu. Seriál z produkce kabelové stanice HBO V odborné péči (2008) vznikl podle úspěšného izraelského seriálu Be Tipul. Každá z jeho 43 půlhodinových epizod je záznamem jednoho sezení. Hlavní hrdina, psycholog Paul Weston, přijímá pacienty ve své domácí ordinaci. V pondělí to je lékařka Laura, postrádající v životě otcovskou figuru, kterou si nahrazuje Paulem, v úterý namyšlený pilot Alex, traumatizovaný zbytečnou smrtí nevinných při plnění bojového úkolu v Iráku, ve středu šestnáctiletá gymnastka Sophie, přitahovaná myšlenkami na smrt, ve čtvrtek manželský pár Jake a Amy, kteří po několikaletém léčení neplodnosti najednou nevědí, co si počít s nastávajícím těhotenstvím, a konečně v pátek Paul sám chodí za Ginou, ovdovělou terapeutkou na odpočinku, s níž se před lety ve zlém rozešel. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (80)
Geniální dílo, které mě chytlo prakticky od prvního momentu, kdy terapeut sedí naproti plačící ženě, nevhodně, výzývavě oblečené, ale s fascinující mimikou. Ze začátku byl zájem, ale do konce prvního dílu mi bylo jasné, že čelím něčemu zcela výjimečnému. Seriál ve mě vyvolal pocity, které jsem před monitorem nebo obrazovkou ještě nikdy necítil. Kdyby mi bylo osmnáct, rozhodl bych se stát se terapeutem, o tom nemám pochybnosti. Už jen proto, abych mohl být divákem podobných strhujících historií ze skutečného života. Nemusel už bych se dívat na filmy a seriály. Na závěr dílčí zhodnocení - všichni herci jsou výborní, ale přesto mě nejvíc pohltil šarm dam: Laury (ze začátku), Sophie (hlavně později) a Kate (výslovnost Michelle Forbes je nezaměnitelná, vryla se mi do paměti už od jejího vystoupení v Lost, třebaže pronesla sotva čtyři věty). Velkým plus je hudba, rozmanitá a působivá. Zato venku je buď bouřka, anebo ptáci zpívají tak, jako by měl Paul za oknem voliéru plnou kosů. ()
Při první sérii jsem byl nadšen jako u obrazovky málokdy. Na jednu stranu se usadil "hypnoticky" charismatický Gabriel Byrne a na druhou zajímaví a přitom stále naprosto realističtí pacienti. Sledovat, jak se postupně odkrývá jejich charakter, jak se vykreslují hluboko zaryté příčiny problémů, které se původně jevily povrchní a jak vůbec funguje dynamika psychoterapeut-pacient - to všechno bylo takřka dokonalé. Vrcholem pro mě pak byla samotná Paulova terapie, která ukazovala, že i on je jen člověk, co si potřebuje spoustu věcí urovnat. První série předvádí jednu z nejlepších demonstrací psychologie na obrazovce a myslím, že do jisté míry představuje i terapii pro diváka. I já sám jsem se přiučil něco o čtení mezi řádky... Druhá a třetí série se mi zdá trošku poskvrněna tlakem produkce na "zajímavější", tedy v tomto případě "extrémnější" pacienty a jaksi masám více srozumitelné psychologizování. Přesto stále zaokrouhluji nahoru. 9/10 ()
Ale nevím, jestli ta pětihvězda není za to, že jsem mohla pravidelně docházet za charismatickým Gabrielem :-) Neotřelé, originální, velmi dobré herecké obsazení a i když bych každou sérii zřejmě hodnotila trochu jinak, nemohu si pomoct, celkový dojem byl nadprůměrný a v mnohém poučný, chcete-li inspirující. Takový psychologický, skvělý dialogový koncert pod jednou střechou. ()
Zpočátku jsem byl skeptický, že byl do hlavní úlohy obsazen šedesátník Byrne, ale nakonec musim uznat, že do seriálu zapadnul a své role jednoho amerického cvokaře s irskými kořeny, kterého už život přece jenom trochu naučil, se zhostil bravurně. I přes větší počet dílů se dá seriál díky jednotlivé stopáži krásně zkouknout během nějakého toho týdne, pokud vás už ze začátku alespoň trochu chytne a pohltí. Předtím, než se nějak výjádřím k jednotlivým řadám, bych rád ještě vyzdvihnul něco extra a to je opět hudba - jindy to snad ani nedělám, ale tady jsem si každou epizodu vychutnal včetně závěrečných titulků, kdy vždy doznívala klavírní melodie, která byla složena k dokonalému podbarvení a umocnění nálady a atmosféry posledních vteřin sezení - někdy šlo o dojemné, smutné instrumentálky, a jindy zase pěkně brnkaly na nervy a byly obestřeny určitou tajuplností. První sezóna: Vskutku ojedinělý nápad přivést takový projekt na televizní obrazovky a já jsem za to vděčný, konečně i psychologie začíná mít tu možnost získat si i televizní diváky. S postupem času jsem se v Paulově pracovně (nebo snad v křesle?) začínal cítit jako doma, resp. jako bych jednotlivé terapie sledoval přímo z místa. Chronologická oblíbenost pacientů: Laura (ta ženská je prostě ďábelská!), Sophie (mající asi nejvýraznější známky pokroku v terapii - moc se mi líbilo, jaký vztah si s Paulem postupně budovala a jakým stylem se s ním při posledních sezeních loučila), Jake & Amy a až na konec zřejmě Alex. Sedánky s Ginou jsou tématem samo pro sebe, pravděpodobně to nejzajímavější, co pokaždé vlastně konec týdne nabídnul, protože teprve tehdy jsme i my mohli Paula lépe poznat a i se dozvědět, co skutečně si o svých pacientech myslí. Druhá sezóna: Jelikož jsem s druhou sérií začal hned po dokončení té první, nešlo se ubránit letmému šoku, který pro nás scénáristé přichystali v mezeře před jejím započetím - tak především pana Gabriela ostříhali :D, děj zasadili pro dopad jistých událostí do nového prostředí (chybí mi Paulova pracovna, kde se jedněmi dveřmi chodívalo na sezení a těmi druhými se zase odcházelo), čímž se samozřejmě radikálně mění život samotného terapeuta. Navíc se ve vzduchu víří jedna soudní žaloba na naše triko a nevyřízené záležitosti se svým otcem, které zásadním způsobem ovlivňují naši práci. Ale chtělo to jako vždy dát tomu trocha času a zvyk splnil své účely. A oblíbenost pacientů tentokrát? Oliver (ten kluk byl prostě kouzelnej, sám bych si ho vzal nejraději zfleku domů a dělal pro něj, co bych mu na očích viděl - ve finále mi tím pádem opět vlhly oči), těsně v závěsu April, potom Mia a nakonec Walter. Třetí sezóna: Zatím v procesu průběžného sledování, ale vypadá slušně našlápnutě - Ind, který si zoufale přeje návrat své zesnulé ženy; herečka, která trpí výpadkami textu při divadelních představeních; promiskuitní gay, který stojí před rozhodnutím poznat svoji biologickou matku; terapeutovy problémy s usínáním, pravděpodobnost přítomnosti prvních stádií Parkinsonovy choroby na základě dědičnosti, vlastní sezení s doktorkou, která možná ještě neposbírala tolik zkušeností, zjištění, že dlouholetá přítelkyně a naše terapeutka zároveň s největším uvážením náš chaotický život využila jako předlohu pro její momentální best-seller, péče o vlastního syna, který utekl od matky, protože se mu nezamlouval otčím,-- to vypadá na pořádné drama, no ne? Každý máme své problémy - naučme se o nich mluvit, stejně jako o našich pocitech a myšlenkách, naučme se jim dávat jméno, volný průchod a uvědomovat si, že jsou naše! () (méně) (více)
Pro mě nezvyklý typ seriálu plný dialogů imitujících skutečnost se všemi pozitivy i negativy, která to přináší (je nutné obrnit se trpělivostí a nemít příliš veliká očekávání od každého dílu - je to jednoduše běh na dlouhou trať). První série byla poměrně dobrá, nejvíce mě na ni zaujaly příběhy Sophie a Jakea (Amy popravdě až tolik ne, i když byla v páru s druhým jmenovaným), na druhé straně však stály díly s Laurou a - pro mě nejvíce ubíjející díly - s Ginou (s druhou sérií u ní však nastal obrat). Za první sérii jsem dal slabší 4* a rozhodl se dát šanci sérii druhé. Postavy se mi v ní zdají lidštější (menší extrémy než v první sérii), s problémy, které si dokáže každý představit a dokáže se do jejich situace lépe vcítit. Na začátku jsem měl sice určité oblíbence (Walter), ale po několika dílech se rozdíly smazaly a žádný z osudů mi nebyl lhostejný. Druhá série jednoduše vyhrává v emocionalitě i postavách, takže za ni velmi silné 4*. Třetí série bohužel nezajímavá a ubíjející snad až do poloviny (16 dílů není vážně málo na rozjezd!), poté to začíná být zajímavé, ale nevím nevím co s tou Adele, celá ta linii ve mě zanechala hořkou pachuť. 1. série slabší 4*, 2. série silné 4*, 3. série 3*. ()
Galerie (549)
Zajímavosti (6)
- Narozdíl od klasické praxe, kdy se TV show točí po jednotlivých záběrech a neustále se přerušuje, Gabriel Byrne preferuje, když se natočí epizoda na jeden zátah, tzn. půl hodiny. (honzii)
- Natočení jedné epizody trvalo půměrně 2 dny. (Missa08)
- Paul Weston (Gabriel Byrne) řekl ve 2. řadě Gině (Dianne Wiest), že nesnáší své křeslo. Ve skutečnosti ho ani Paulův představitel Gabriel Byrne nesnesl. Už v 1. řadě byl s křeslem nespokojen, ve 2. řadě dostal nové, které nesnášel ještě víc. "Neměl jsem rád to křeslo minulý rok, ale to nové jsem nesnesl ještě víc," uvedl Byrne v rozhovoru pro HBO po skončení natáčení 2. řady. "Chtěl jsem křeslo, ve kterém opravdoví terapeuti normálně sedávají, protože musejí sedět dlouhé hodiny každý den. Dali mi to nové křeslo a vypadalo docela pohodlně, ale nakonec omezilo mou řeč těla ještě víc. Předtím jsem mohl používat své ruce, opřít se o ně a podobně. Nic z toho tento rok dělat nemohu." (honzii)
Reklama