Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Rudá carevna je Sternbergovým dalším filmem s Marlene Dietrichovou, jejíž filmový obraz sám vymodeloval v typ chladné krásky, oplývající jak rafinovaností, tak téměř dětskou nevinností. Právě v Rudé carevně mohla Dietrichová rozehrát obě tyto polohy, když se její hrdinka proměňovala z naivní německé princezny v mocnou vládkyni Kateřinu II. Film překvapí originální stylizací hereckých výkonů a především výtvarné stránky. Ke hře světel a stínů, tak příznačné pro autora, k využití mlhy, kouře, závěsů a tajných dveří se připojuje značné množství bizarních vyřezávaných postav, plnících veškeré funkce zařízení paláce: mají podobu židlí, svícnů, lože, trůnu... Je pozoruhodné, že navzdory tomuto symbolickému vyjádření jsou v Rudé carevně, natočené výhradně v amerických ateliérech, přítomny drsné poměry té doby, například v brutálních vizích hrdinčina dospívání. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (19)

Alf 

všechny recenze uživatele

i když údajně natočený přímo podle vzpomínek Kateřiny Veliké, přesto nejde o žádný historický film, spíš o hodně groteskní a ponurou pohádku, velmi výrazná je vizuální stylizace, jinak škoda, že většina filmu se odehrává před Kateřininým triumfem, takže Marlene Dietrichová hraje převážnou dobu naivku s vykulenýma očima a otevřenou pusou, teprve v poslední části obě, Kateřina i Marlene, ukazují, proč se z nich staly takové osobnosti.... ()

Han22 

všechny recenze uživatele

No tak tohle mě ukrutně nebavilo. O životě a vládě carevny Kateřiny Veliké se nedoví člověk nic, jen že si vzala dementního následníka trůnu, měla panovačnou tchýni a nakonec se nějak dostala k moci (díky Wikipedii za doplnění informací). Příběh prakticky neexistuje, zato film hýří spoustou prolínaček, vysvětlovaček, stovkami scén plných zvonů, ohyzdných soch a burácející hudby. Císařský palác připomíná dům hrůzy a samotná Marlene Dietrich tady nemá co hrát a tak se o to ani nepokouší. Rusové jsou ukázaní jako totální primitovové a barbaři... no zkrátka výstavní sračka, která má bůhvíproč 78%. ()

Reklama

classic 

všechny recenze uživatele

V rešpektovanom filmovom štúdiu PARAMOUNT, pod záštitou šéfa ADOLPHA ZUKORA, vznikali výnimočné exotické snímky, s obľubou vo využívaní európskych režisérov, ako sú napríklad Ernst Lubitsch, či renomovaný Josef von Sternberg, a jeho dvorná spoločníčka Marlene Dietrich, títo nesmierne povolaní tvorcovia, nakrúcajú pozoruhodný “historický” , povedal by som, že aj veľkofilm o cárovnej Kataríne II. , ktorá uspela v tzv. dámskej revolúcii. Som v Rusku - 18. storočia, a mám reálny pocit, že sa nachádzam v danej, prislúchajúcej dobe, a pritom som nevytiahol päty z prešpikovaných amerických ateliérov, kde sa postavili ohromujúce KULISY, a k tomu sú doplnky, ako MASKY, kostýmy a výprava, s tým, že bohužiaľ, bez akejkoľvek odozvy od americkej Akadémie filmových umení a vied, ale aspoň že niektoré kategórie ešte nejestvovali. A kašľať taktiež na historické nepresnosti, to nie je v tomto snímku podstatné, záleží najmä na obsadení hlavnej herečky + samotná štylizácia poňatia celkového dojmu, vytvára určitý pocit strašidelnosti a strachu, ako v klasických expresionistických filmoch. Nazval by som to povinnosťou, prečo sa vrátiť o viac, ako 80 rokov, pretože sa to oplatí ! ()

majo25 

všechny recenze uživatele

Mladá Dietrichová v historickej dráme z obdobia novovekého Ruska, alebo ako sa naivná pruská princeznička svojimi intrigami na ruský trón dostala. Pochváliť musím atmosféru - ruský palác pôsobí ako veľká temná mučiareň; všade je viac tmy než svetla a výplň tvoria ohyzdné sochy. Na druhej strane, príbeh a spomínaný prerod budúcej ruskej cárovnej je prerozprávaný iba skokovite. Celkovo chýba historickejší podtext. Keď sa nový cár dostane na trón, mení svoj naturel o 180 stupňov - z blbca vyžívajúceho sa zo smrti sa mení na panovačného diktátora - táto výrazná zmena nie je nijako vysvetlená. Naviac cítiť z filmu, že sa ešte stále nevie nabažiť zvuku ako nového filmového prvku - keď zvonia zvony, tak doslovia hučia, keď hrá palácová hudba - je tak silná a vtieravá, že je až odpudivá. Filmu by prospela aj kratšia stopáž, od polovice mu dochádza dych. ()

argenson 

všechny recenze uživatele

Jak píšou v tom obsahu o hře světel a stínů, tak to si přeložte tak, že značnou část filmu je hovno vidět. Nečekal jsem historický příběh, to ostatně od Hollywoodu nikdy nikdo nechtěl. Jinak se tu hodně mlátí zvonama, řve pompézní hudba a jedinej, kdo mě bavil, byla Louise Dresser v roli Alžběty I. Jinak přerod vyjukané německé pipky ve vládkyni velké země je podán hodně krkolomně, krom toho Marlene Dietrich se v závěru místo majestátního výrazu triumfu tváří jak při orgasmu. Filmový expresionismus zjevně není nic pro mě a zdejších 78% je evidentně z povinné úcty k legendám. ()

Galerie (24)

Zajímavosti (5)

  • Dcera Marlene Dietrich Maria Riva, která si ve filmu zahrála mladou Kateřinu Velikou, vypadala na svůj věk větší, než chtěl režisér Von Sternberg zachytit ve filmu. Proto v jedné ze scén, kdy je mladá Kateřina Veliká (Maria Riva) nastydlá, je zavalena plno polštáři a panenkami, aby nebyla vidět celá postava, ale pouze obličej, který podle něj vypadal vždy velmi dětsky. (Pavlínka9)
  • Šaty Catherine II (Marlene Dietrich) byly tak nákladné a rozměrově nepraktické, že na natáčení byla herečka vozena z šatny na speciálním venkovském valníku, aby se šaty nepomačkaly ve voze. (Pavlínka9)

Reklama

Reklama