Hořící keř

Skôr ako horiaci ker mi celok pripomína pripálenú kašu. Prvá časť len verklíkuje príbeh, dôverne známy každému, čo sa audiovizuálne nejako obtrel v minulosti o tému Palach. Postava vyšetrovateľa (Ivan Trojan) úplne nadbytočná, k čomu to malo smerovať neviem. Vytvorená asi preto, aby si tam zahral Trojan. Poukázanie na protivenstvá totality pri snahe dobrať sa spravodlivosti voči vrchnosti sú v poriadku. Len mi nedá na kontinuitu režimov nepoukázať v nasledovných kauzách.: Pri snahe doručiť zásielku zo súdu vtedy a dnes nie je až taký veľký rozdiel - slovenskému súdu sa mesiace nedarilo doručiť, z takmer rovnakých dôvodov ako vo filme, predvolanie na súd predsedovi vlády Slovenskej republiky Robertovi Ficovi. Pri obvinení starostu bratislavskej mestskej časti Rača, zastupujúceho vtedy vládnuce Kresťanskodemokratické hnutie (KDH), sa na Ministerstve vnútra pod riadením KDH sa záhadne stratila (a nikdy nenašiel) zvuková nahrávka,usvedčujúca starostu z korupcie. Oficiálna nahrávka kauzy Gorila, usvedčujúca rad popredných politikov z korupcie, bola na príkaz Ústavného súdu Slovenskej republiky zničená. Korupčný generálny prokurátor, tvoriaci takmer oficiálny pár s mafiánskym bossom, ktorý si dosadzoval ľudí na generálnej prokuratúre a premával sa po jej chodbách ako pán, behá spokojne po slobode. Rôzni aktivisti a novinári, venujúci sa kauzám politikov, boli viacnásobne a sústavne sledovaní vozidlami tajnej služby. A to som len upozornil na zhodné prvky z deja filmu, v ňom poukazujúce na ničomnosť režimu za socializmu a vtedajší nespravodlivý výkon spravodlivosti. Analógie sú viac než podobné. Zmenou režimu sa tieto praktiky vôbec nezmenili. Len sofistikovanejšie pritvrdili. (06.09.2020)

Moje hodnocení je silně spjato s referenčním rámcem české kinematografie, tj. hodnotím v kontextu neutěšených "českých poměrů". Estetika, silný příběh a morální apel tady působí jaksi nepatřičně vedle seriálů typu Vyprávěj... Původně jsem ani komentář neměl potřebu psát, ale vyprovokovaly mě dvě věci: 1. Hořící keř naprosto dokonale připomenul zbytečnost a trapnost Českých lvů, ve kterých o filmy jde snad až na posledním místě. 2. Dost mě zarazila recenze filmu na blistech od J. Čulíka. Ten Hořící keř označuje za "neuvěřitelně slabý film" a tvrdí, že tento "šunt", který mu činil "duševní utrpení", někteří lidé vychvalují "zjevně čistě z ideologických důvodů". Ať se na mě ten dotyčný člověk nezlobí, ale jeho recenze je naprosto krystalickou ukázkou ideologického (!) odsudku filmu. Nejprve přiznal, že film vůbec neviděl, ale už dopředu věděl, že "seriál zřejmě falešným mýtem bude, už proto, že jeho příběh napsal mladík, který v Palachově době vůbec nežil, a režisérka je Polka, tedy romantička, která kontury příběhu zjednoduší a uhladí." (to jsou panečku argumenty!). A přesně s tímto apriorním odsudkem se na "nátlak" přátel na seriál podíval a s předem daným názorem v díle účelově hledal každou drobnost, podle které by pak mohl sepsat dojmologickou, argumentačně slabou a silně ideologizovanou kritiku "pražské kavárny" (protože mám dojem, že tento film je jen a jen záminka právě k dlouhodobé kritice a zesměšnění názorových oponentů, ve které pokračuje i po Lvech výrazy jako "česká filmová kritika se zdiskreditovala" nebo "tupí ideologové" ). Tento způsob myšlení (spolu s přístupem ČT, která si teď doufám rve vlasy) by už snad konečně měl vyhynout. Jak svěže působí rozhovory se Štěpánem Hulíkem vedle těchto ideologických stařešinů, kteří zamrzli někdy v 70. letech. __ Vrátím-li se k seriálu samotnému, vedle vizuální atraktivity bych vyzdvihl i zajímavou hudbu Antonia Komasa-Lazarkiewicze a výkon Jaroslavy Pokorné v roli Palachovy matky. (23.02.2014)

S tímhle komentářem jsem čekal dlouho, předlouho, abych byl prost zbytečných emocí. Leč nakonec to asi nebylo moudré rozhodnutí, protože s emocemi se vytratila i chuť to vůbec napsat. Ale i flanker.27 splácí svoje dluhy, a tak je třeba se překonat. Nejdříve k činu samotnému. Nevidím rozdíl mezi Palachem, jeho polským předchůdcem a jeho následovníky, a mezi "elitním sebevražedným komandem Judejské lidové fronty". "You silly sods". Jestli to někdo považuje za neuctivé, pak má zcela pravdu, já osobně na těchto činech nic úctyhodného nevidím. Považuji je za asi tak smysluplné, jako kdyby se židé ve varšavském ghettu namísto povstání demonstrativně sami zplynovali. Je rozdíl mezi tím život riskovat a nasadit a mezi tím ho nesmyslně ztratit. Proč to rozebírám? Protože to je pro mě jako dělat mučednickou auru kolem nositele Darwinovy ceny. A tím myslím rovněž celý mediální obraz z obou stran. Dobové komunistické propagandy i polistopadové adorace a v některých případech i tvorby hloupých paralel s uplakanými křesťanskými mučedníky nebo dokonce dodávání smyslu v tom, že "už za dvacet let" se právě díky tomuto činu komunismus zhroutil. Tu stálou potřebu hledání (tvorby) ikon, nejlépe mrtvých nebo velmi vzdálených, "nepostižitelných", které známe vesměs nějak zprostředkovaně, já nesdílím. To jsou důvody, proč se hned v základu rozcházím z filmem v úhlu pohledu na věci vezdejší. A říkám to s plným vědomím toho, že maminka coby 18letá holka v tom pohřebním průvodu šla a vnímala a navzdory těžkému vystřízlivění po roce 1989 tuto událost stále vnímá jinak než já. Film je odveden po řemeslné stránce profesionálně, z hlediska děje však unyle a navzdory potenciálně dramatickým situacím zdlouhavě a nudně (což říkám jako člověk, který v takovém Stalkerovi cítí drama v každém pohybu). A co horšího, je na něm příliš vidět pohled doby 50 let po události namísto zachycení doby samotné, takže víme, koho a jak uvést do scény a koho ani jednou nezmínit (Dubček). A čtyřicítku Burešovou hraje ani ne třicetiletá Pauhofová, v tom cítím taky kus manipulace (s hezkou holkou se lépe ztotožňuje). Komentáře, které se mi líbily: NinonL, RadushM, Kosir. (31.03.2016)

Mé obrovské DĚKUJU patří paní Agnieszce Holland za tuto filmovou minisérii, kterou bych prožitkově přirovnal snad jen k majstryštyku Všichni dobří rodáci. Filmová minisérie se prioritně nezabývá postavou Jana Palacha, ale především dobou, která následovala těsně po jeho činu. Dobou a hlavně atmosférou. Neskutečně dokonale a reálně je tu vidět ten nástup strachu, způsobený psychickým vydíráním a terorem komunistických katů, příslušníků StB. Opravdu velmi deprimující pocit sledovat jak s revolučně odhodlanýho národa se během několika měsíců stává strachy se podřizující neškodný stádo. Další velké DĚKUJU patří scénaristovi Štěpánovi Hulíkovi, protože tenhle kluk předved práci snů. Všechny ty dialogy, kde ty největší hnusy a nejemotivnější kousky jsou obsaženy v jedné větě či v jednom záběru jsou prostě a jednoduše dokonalý. Pokud jde o herecký výkony, tak před každým z herců klobouk dolů, ale kdo mě svým hereckým výkonem naprosto vyrazil dech, byla Táňa Pauhofová, protože ta holka předvedla bezchybný oscarový výkon. Nepochybuju ani jednu minutu, že Hořícímu keři by slušelo velké plátno, ale bohudík za to, že HBO se rozhodlo tenhle projekt finančně podpořit, protože překonová absolutně všechno, co zde bylo po roce 1989 natočeno na téma "naše neradostná minulost". Během výročí upálení Jana Palacha jsme všichni měli možnost slyšet nástupce a pokračovatele rudých teroristů, dnešní komunistickou stranu a z názorů nečlověka Grebenička je jasný, že komunisti nikdy lidmi nebyli, nejsou a nikdy nebudou, protože jinak by nemohli dělat to co dělali a říkat to co dnes říkají. Je smutný, že do současný trapný hry na demokracii patří i právo na jejich existenci, protože sdílet jeden prostor ze zmrdama, schopnejma skákat dávno mrtvýmu mladýmu klukovi po zádech je fakt flustrující. (11.02.2013)

Poněkud edukativní momenty snímku (autor scénáře má ale za sebou vynikající analýzu v knize o začátcích normalizačního Barrandova) vyvažuje (na televizi dvojnásob) vybroušené řemeslo (v zemi, kde se filmařem může stát každý) a důležitost tématu (s přihlednutím k přehnaným pózám všudem kolem dokonce trojnásob). (30.05.2013)