JoJova prazvláštní dobrodružství

Jedno z nejlepších anime, které jsem měl možnost vidět a pravděpodobně vrchol možností žánru. Jedná se o vynikající mix fighto shónenu a Indiana Jonese, se kterým sdílí jedinečný dobrodružný feeling. Animace je po Fate Stay Night: Unlimited Bladeworks, Fate/Zero a Hellsing: Ultimate nejlepší, co jsem měl možnost vidět a speciálně první opening je co se týče umění naprosto orgasmický. V první části se člověk dočká mnoho odkazů na Draculu, nápad postavit proti sobě bojové mnichy a upíry je příjemným zpestřením. V první části je naprosto dokonalý tragický závěr, který jsem si vychutnal, nejenom proto že jsem tušil, že s jednoho z nejlepších záporáků nevidím naposledy. Ten se mi hrozně zalíbil, protože ukázal nějaký charakterový vývoj od arogantního spratka k někomu, kdo respektuje svoje soupeře a to je něco velmi důležitého, protože obvykle máte buď jedno nebo druhé. Obě smrti Zeppeliů byli velmi dojemné a smutné (U WIlla Anthonia citát To love and win is the best thing. To love and lose, the next best. - William Makepeace Thackeray a Caesara ta operní hudba). A Jonathan Joestar je prostě gentelman. V druhé části jsem si velice oblíbil pragmatického stratéga Josepha Joestara, který by si velmi rozuměl s Mrakoplašem, co se bitevní strategie týče, jinak velmi pobavil střet se Straizem, jak tam na něj vytáhl toho Thompsona LOL. Kars, Enidisi, Wannu a Santana byli též úžasné postavičky a líbí se mi ten kontrast, že jsme dostali opět hrdé bojovníky, kteří mají čest jako právě Wannu až po zmetky, co si vezmou ženu jako rukojmí. Těším se na další sérii a na návrat DIAAA. (19.08.2018)

JoJo se může pyšnit celou řadou superlativ. Je to jedna z nejdéle vycházejících mang v Japonsku, nekonečná studnice memů, na kterou přívlastek bizarní skutečně sedí v každém myslitelném ohledu, a především krásně nevypočítavá záležitost, kdy každá další část je jiná a nabízí úplně jiný příběh než ta předchozí. Přestože se jedná o jedno rozsáhlé univerzum, společným rysem jednotlivých částí je pouze to, že jejich hlavním hrdinou je někdo z rodu Joestarů, z nichž každý má ve jménu i příjmení „Jo“ či jeho fonetickou obdobu. Mění se také dějiště jednotlivých příběhů: máme tu tradičně Anglii a Japonsko, ale také poněkud bizarní Egypt a Itálii. Sága o Joestarech má však jednu velkou smůlu, a to sice tu, že její nejslabší částí je hned ta první, která zabírá prvních devět dílů první řady. Když si čtu místní negativní komentáře, je patrné, že většina uživatelů sledování vzdala právě během ní, a tomu se na jednu stranu vůbec nedivím – první část obsahuje patos v míře koňské, každá replika je jím nacucána, každý patetický kec je brán vážně, příliš statická animace a hrdina připomínající svou dokonalostí a ušlechtilostí Mirka Dušína tomu taky moc nepřidává. První část je však nutné zlo, které dává klíče k pochopení následujícího dění. Druhá část (díly 10–26) je totiž úplně jiné kafe a svou zábavností a skvělým hlavním hrdinou dokázala zcela přehodnotit můj dosavadní vztah k celé sérii. Třetí část (Stardust Crusaders) se odehrává v Egyptě a nabízí nejlepší postavy a souboje, přestože dějově se jedná o nejlineárnější část. Mým osobním favoritem je však čtvrtá část (Diamond wa kudakenai), která se odehrává v Japonsku a je po stránce postav i děje nejvyváženější, byť obsahuje několik fillerových dílů. Dosud poslední pátá část se odehrává v Itálii (Ógon no kaze) a nabízí nejbizarnější souboje, ale taky dosud nejméně zajímavého záporáka. Každá část má nějakou svou přednost i nedostatek, dohromady však tvoří krásně bizarní podívanou, kde přívlastek „bizarní“ nabývá s každou další namakanější postavou a každým dalším odkazem na euroamerickou rockovou scénu stále nových a nových rozměrů. Prosté 4*. (02.08.2021)

Musím uznat, u tohoto kousku jsem se královsky bavil. Tak mužné anime s pravými muži jsem už dlouho neviděl :-D A neuvěřitelně jsem se bavil až do posledního okamžiku. Ty náhody, ty triky, ty dialogy, ty pózy, inteligentní hlavní hrdina, ještě inteligentnější záporáci... Hudba! Styl kresby! Hledám důvod, proč tomu nedat 5*, ale nemohu najít. Je to jedno z mála anime, kde jsem si opening/ending pouštěl stále dokola, kde jsem se koukal na jednotlivé scény na youtube znova po pár měsících, kde jsem hledal na "jojo wikipedii", jak jsou postavy prolnuté, co se vlastně stalo, zjišťoval, že je i pokračování z roku 1993 a závěr příběhu v roce 2000, který však není uveden na čsfd (a po 2 roky později vyšla o dost delší a nudnější předělávka tohoto pokračování rozdělena na 1. sérii a 2. sérii). Nejedná se o silně mystické, příběhově dokonalé, po všech stranách logické dílo. Je to anime, které má pobavit, způsobit smích a udivení nad mnohými situacemi. Úsměv, který se mi při psaní této recenze objevil na obličeji, snad mluví za vše. U mě excentrických 98% (08.10.2015)

JoJo mi byl opakovaně doporučován, má poměrně slušné hodnocení a já se na něj opakovaně pokoušel dívat a pokaždé s ním po pár dílech skončil. Tohle je jak telenovela, ale pro chlapy! Jsem z anime zvyklý na přehánění, ale zdejší dramata a zápletky, to je prostě na mě moc. K tomu dialogy plné dramatického patosu, které mají být drsné a cool, nebo mají právě tím jaké jsou bavit, ale já se bavit prostě nedokázal. Je mi líto, ale občas jsem strašný suchar a tenhle macho fanservis nabitý testosteronem, hromadou drsných soubojů, přehnaných zvratů a dramatických rozmluv mě prostě zrovna tady nějak nic neříká. Chápu, proč to má tak dobrá hodnocení, ono je to třeba tak trochu jak filmy od Tarantina - pořád se něco děje, rádi přeháníme a nadsazujeme a postavy se tváří cool a záludně... Ale u mě tohle tady až moc často prostě nefunguje (stejně jako u mě občas nefungují i některé Tarantinovi filmy), je to až moc přepálený a tak místo abych se bavil a užíval, mám náladu se až příliš často držet za hlavu a říkat si, tohle je moc a u některých rozmluv a dramatických prohlášení jen pochybovačně zvedám obočí... Zkrátka mi JoJo nesedl a s tím po šesti dílech (což je tentokrát nejdál, kam jsem se dostal, jindy jsem nepřešel ani první tři) končím. Drop po 6. díle a za mě jen 4/10... (15.08.2018)

Nádherně absurdní záležitost. Přehnaně navržené a excentrické postavy ve fyzicky nemožných pózách (ty pózy, bože ty pózy!) pronášející zběsilé a patetické dialogy, zatímco se utkávají v epických bitvách - ta naprosto nepokrytě přehnaná stylizace v kombinaci s jednoduchou zápletkou ve mně znovu vyvolala krátkodobý zájem o anime (jako se to předtím povedlo Berserku, ale z jiných důvodů). Všechny prvky typické pro anime jsou tu vyhnány do absurdna a je to právě tato upřímnost formě a obsahu (seriál si vůbec nehraje na nic vážnějšího), která je mi paradoxně sympatická. Celkově vzato tento exces sám o sobě u mě vyvolává zvláštní druh satisfakce - ne nepodobný pobavení z bláznivé komedie, s jistotou však vzdálený posměchu ze špatně provedeného díla. Co se týče kvality animace a výtvarného stylu, dovolím si tvrdit (ačkoliv nejsem expert), že je na velmi dobré úrovni a naprosto adekvátní obsahu. Zároveň mě toto anime "obohatilo" o znalost původu velké řady memes. Hodnoceno prozatím po třech řadách. To be continued... (19.07.2020)