Válečné hry

"Teď už by to byl trochu risk." Kdysi dávno sci-fi, ale dnes jen exkurze do historie vývoje počítačů, plná jehličkových tiskáren, magnetických kotoučů a vytáčeného spojení, oslavující americký militaristický patriotismus a tehdejšího diváka zneklidňující tím, že v případě vypuknutí termojaderné války selže lidský faktor, který bude nutné nahradit bezchybným počítačem, jenž bude muset být kontrolován lidským faktorem, aby nedošlo k jeho přeprogramování a tím pádem i k rozpoutání termojaderné války. Škoda, že se tvůrci tak zarputile drželi motivu studené války, ale na druhou stranu to vypovídá o tom, jak nepředstavitelná byla tehdy možnost zhroucení komunistického režimu ve východní Evropě a rozpadu Sovětského svazu. Jediný nadčasový odkaz tohoto filmu, lze tedy spatřit pouze v tom, jak ukončit sérii Terminátor, John Connor musí jen Skynet, naučit hru piškvorky. (26.09.2015)

"Po důkladné úvaze jsem dospěl k názoru, že Váš obranný systém se podělal." War Games byly varováním, že svěřit bezpečí země křemíkový diodě není úplně dobrej nápad. Ovšem o moc lepší mi nepřipadá nápad svěřit bezpečí matičky Země do rukou lidí, kteří věří, že můžou vyhrát jadernou válku. Jadernou válku totiž může vyhrát jenom Pakistán, ale to je tajná informace. Já se u Válečnejch her bavím, kdykoli si je zahraju. Připadají mi napínavý i varující a existenciální moudra profesora Falkena mě nutí k rozpohybování obou mých šedých buněk mozkových. (20.01.2022)

Dost atmosférický thriller, který musel byt v době vzniku vyloženě mrazivý. Studená válka v plném proudu, strach z jaderných raket a důstojníci sedící za stolky nad tlačítky, jejichž stisknutí mohlo znamenat konec světa. Do toho první nedokonalé prototypy počítačů, kterým vlastně pořádně nikdo nerozuměl a přesto se na ně spoléhalo více, než bylo zdrávo (a zrovna tahle myšlenka je navíc dost nadčasová). WarGames je z dnešního pohledu uvěřitelný především v kontextu k tehdejší technologii, jinak je samozřejmě dost naivní (a to i pokud pominu mladého teenagera počínajícího si jako MacGyver). Samotný film je napínavý, dobře ozvučený a nechybí ani trocha romantiky (na mlaďoučkou Ally Sheedy radost pohledět). Navíc je to jeden z mála filmů, kde hackování nepůsobí úplně stupidně. (20.10.2016)

Válečné hry jsem prvně viděl mnoho a mnoho let zpátky. Již pouze to, že jsem si na ně pamatoval do dnešních dnů jsem bral jako dostatečný důvod k osvěžení paměti. Zápletka je poměrně zajímavá, ačkoliv lze mít pochyby o existenci mladistvého hackerova natolik nadaného, aby se dokázal, navíc nechtěně, nabourat do Pentagonu nebo kam vlastně (dejme tomu, že tehdy s podobným druhem "zločinu" ještě nikdo nepočítal). Je to spíš taková pohádka, co by se stalo, kdyby... a dnes svou naivitou nechtěně připomíná spíš Dr. Divnolásku než seriózní thriller (pochybuji, že by tvůrci cíleně točili sci-fi). Scény typu "papír s životně důležitou informací pomalu vylézá z tiskárny za zvuků nervydrásající hudby" bych se zdráhal označit za napínavé. Do toho zmateně pobíhá vyplašený, hrající-nehrající Matthew Broderick a ačkoliv má film "jenom" čtyřiadvacet let, působí vinou zvoleného tématu velice archaicky a téměř vůbec nefunguje tak, jak by měl. Nicméně jsem si rád oživil vzpomínky na časy, kdy jsem filmy sledoval víceméně náhodně, netuše mnohdy ani jak se jmenují, natož kdo je režíroval. Nezbývá mi, než udělit Hrám nostalgické tři hvězdičky a ocitovat Balzaca: Vzpomínky nám zkrášlují život, ale jen zapomínání ho činí snesitelným. 55% (05.04.2007)

Pokial Vás zaujímaju počítače v ích základnej forme a nie v dnešnom uponáhľanom štýle, tak tu si to užijete. Je to súboj chlapca s počítačom a ako je ľahké pre nás uznať remízu tak počítač nebol naprogramovaní to znamená že nevie... a hraje aby vyhrál. No a ked hraje počítač naozaj tak aj naozaj odistiľ zbrane a snaží sa ich na koniec hry odpáliť... nie je ľahké ho zastavit, ale je tu možnost... (24.01.2010)