Přežil jsem svou smrt

Na tomto strhujícím dramatu boxera Tondy vězněného v nacistickém koncentračním táboře mne oslovilo nepatetické a neidealizované vyprávění (rovnoměrně pronikající do nitra hlavní postavy i do života v táboře, z jejichž konfrontace se rodí celý příběh, který je napínavý jen jakoby „mimochodem“, nezáměrně, přirozeně, bytostně) a neschematizující stylizace postav (zaujala mě například postava dozorce-kápa skvěle zahraná Vladimírem Menšíkem, v níž se pod deformujícím vlivem strachu neopakovatelně smísilo dobro a zlo, strach a odvaha, krutost i pocit viny). A ještě pár vět in margine: Vzhledem k tématu se nabízí i srovnání s jen o něco málo mladším slovenským filmem „Boxer a smrť“. Přes totožnost základního motivu se filmy maximálně liší: zatímco je „Boxer a smrť“ výrazově dokonalá, skvěle komponovaná, sevřená syntéza, úsporně podávající na ploše fragmentu jednoho lidského osudu celou hrůzu koncentračního tábora, je film „Přežil jsem svou smrt“ přímočařejší, epicky bohatší freskou, v níž se hlavní hrdina stává průvodcem po tomto zrůdném mikrokosmu a životech jeho obyvatel. Osobně je mi bližší symbolistický jazyk „Boxera a smrti“, ale i epičtější vyznání kamarádství a vůle k životu filmu Vojtěcha Jasného mne nadchlo. (31.01.2010)

Víc než dobrý film z prostředí koncentračního tábora, nejsem sice historik, ale odvažuji se říct, že je poměrně autentický a působí dosti věrohodně. Můj obdiv patří zvláště rekvizitářům, zato, že dokázali na Barrandově vytvořit tak dokonale vytvořit kulisy, tolik podobné opravdovému lágru. Samotný scénář sice nepůsobí nikterak originálně (podobně se vyvíjí každý film z tohoto prostředí), avšak svůj účel to splnilo - tedy především dokumentárnost oné strašlivé doby. Jinak Peterka jako vězeň-boxer působí velmi přesvědčivě, zastiňuje zde své ostatní kolegy (a to i pozdější populární herce Sováka, Menšíka, Brodského a spol.). (15.01.2013)

Vojtěcha Jasného si jako režiséra i jako člověka velice vážím (vždyť má na kontě dílo, kterého si z celé naší kinematografie cením nejvíce), ale nemohu opomenout jeho rané období, kdy se teprve hledal a svůj um ještě naplno nezužitkoval - z něhož je právě tento film. Atmosféra je sice hodně solidní a některé scény se zadřou pod kůži (Ave Maria, schody v kamenolomu), celek však nepůsobí příliš kompaktně a scény, které mají spád se střídají s velmi zdlouhavými. Hlavními klady tak zůstává herecké obsazení (tedy až na představitele sadistického esesáka, který vypadal jako Olašský Rom a jeho roli jsem mu moc nevěřil) v čele se skvělým Františkem Peterkou, několik výše zmíněných silných scén a silný námět těžící z prostředí. Ale ani to není málo. 60%. (01.07.2017)

Velmi silný a sugestivní příběh z koncentračního tábora Mathausen. Ten se vyznačoval těmi nechvalně proslulými schody na věčnost. Právě ty si z filmu nejvíce pamatuji a pak je tu nezapomenutelná scéna se zpěvákem, při té jsem se rozbrečela a přestala na moment dýchat. Běhal mi z ní mráz po zádech, jak byla silná. Vůle boxera Tondy, kterého civilně zahrál František Peterka, byla ža obdivuhodná. (28.01.2021)

Františka Peterku jsem znal hlavně z jeho pozdějších komediálních rolí. Zde zdatně sekundoval takovým hercům, jako byli Sovák, Brodský, či Menšík a je otázkou, jak by vypadal náš "James Bond", nebýt komunistů, čili kdyby měl více akčnějších rolí. Film byl na dobu svého vzniku překvapivě málo agitační. I kdyby byl příběh zidealizovaný, natočen byl drsně a umím si představit, že mnohé situace byly v táborech mnohem drsnější. Škoda jen toho konce, čas ještě byl. (17.02.2017)