Matrix Resurrections

// Nenávidím ten film. Tedy aspoň něco takového se mi honilo hlavou prvních zhruba 45 minut, kdy se Lana Wachowski snažila být co nejvíc self-referenční a meta, zatímco její film připomínal parodii na Matrix nacvičenou v ochotnickém divadle. Jenže. Pak se to zlomí a rázem se vracíme aspoň částečně k tomu, co známe z původní trilogie. Rázem to začíná dávat smysl, začínají se tam dít zajímavé věci a Matrix tak, jak ho mám já osobně rád, se vrací. S ošoupanějším vizuálem, o několik úrovní horší akcí a pár myšlenkami, u kterých se pořád nemůžu rozhodnout, jestli jim fandím, nebo ne. Jako celek se mi to spíš líbilo, jakmile to ale začnu srovnávat s předchozími díly, nebo se to někomu snažím popsat, začne to hrozně moc padat a mně dochází, jak je ten film v mnoha ohledech protivný. Chytře vystavěný, výborně napsaný a jednoznačně odvážný (takový fuck off fanoušci a potažmo i Hollywood dlouho nedostali) – nicméně pořád strašně protivný a ve výsledku vlastně dost zbytečný. Znova si ho dám až po opáčku původní trilogie, a pak asi budu definitivně vědět, kam si ho mám zařadit, momentálně jsem ale ve stavu, kdy se o novém Matrixu raději nechci vůbec bavit. (21.12.2021)

Když jsem viděl hodnocení u pokračování na můj oblíbený film, bylo mi hned jasné, že rozhodně nepůjde o nic velkolepého. Díky nehasnoucí slávě původní trilogie jsem se však přeci jen rozhodl kouknout. Bezpochyby jsem očekával alespoň, že se u novodobého filmu podobného kalibru mohu spolehnout na prvotřídní efekty a nápadité choreografie bojových scén. Úvod díla byl velice zmatečný a po chvíli se ustálil do velice prapodivné a ubíjející rutiny Tomase Andersona. Ihned jsem pochopil, proč má tento film pouhých 54%, ale pozor! Následně, nutno dodat, po velice předvídatelném zvratu se příběh rozjede a je to opět ten starý dobrý Matrix. Nu alespoň tak trochu..... Keanu je již poměrně starý a chlupatý, kostýmy jsou příšerné a nepochopitelně pestré (ostatně jako celý nový svět) a bojové scény nejsou ani trochu nápadité a působí spíše jako z o něco lepšího béčka. Prokousat se touto dvou a půl hodinovou napodobeninou Matrixu nakonec nebylo až tak jednoduché. A poslední, i když stále velmi spornou hvězdu nakonec vykouzlil až vcelku povedený závěr, jenž div nezabrousil do hororového zombie žánru. Závěrečné shrnutí: Tento film byl v naprosto každém ohledu horší a dle mého neměl být nikdy natočený, neboť pouze špiní dobré jméno této kultovky. 51% (26.12.2021)

Zhruba po hodině a tři čtvrtě reaguje Morpheus na jednu postavu slovy „ano, rozumím“, jenže hošan musí pěkně kecat, protože se obávám, že v tu dobu nerozuměl už vůbec nikdo. Vše, co jsem potřeboval, přišlo v úžasném filmovém roce 1999 a právě jedničkou se i uzavřelo, a pocit dokonalého uspokojení nám nikdo neměl brát. První Matrix byl zjevením. Oslavou filmové akce. Vizuální poklad. Z půlky legendárního tvůrčího dua je žena, vnitřní síla je ale dávno pryč. Místy fajn pomrkávání nad novou verzí staronového světa (hbitá žena s nagelovanými vlasy zase zmydlí přesilu ozbrojenců) a testování znalostí diváků, vzápětí tu máme Mr. Andersona, vyhaslého herního vývojáře, který stojí za veleúspěšnou videoherní sérií, a jehož bossové vyžadují čtvrtý díl. Pak zoufalci, který v kavárně nesměle pokukuje po jisté krátkovlasé Tiffany, oznámí modrovlasé děvče a směšný Morpheus, že žije uvězněný ve virtuální realitě a že dávný boj zdaleka neskončil. Akce není zlá (na revoluční triky a souboje samozřejmě zapomeňme), pár nápadů a náznaků ještě lepších nápadů tady taky máme. Jenže někde před polovinou zoufale přibude mluvících hlav a celé se to tak nějak rozsype. Stěžejní postavy se na šachovnici posouvají mdle dopředu, ty nové zrovna dobrý dojem nezanechají. Atmosféra je tatam, navíc v těch přemoudřelých filosofických cákancích se nikdo nechce hrabat. Protože jim ani nikdo nerozumí. Jenže jak by mělo „to správné“ pokračování vypadat? Nijak. Nemělo vzniknout. (23.12.2021)

Snad ještě nikdy v životě jsem se v kině nesnažila jít filmu víc naproti. Matrix je co původnosti látky de facto jediná originální sága, která vznikla kolem třetího milénia. Ač se samozřejmě do jisté míry jedná o syntézu různých filosofických či náboženských idejí a půjčuje se z mnoha komiksů či filmů, dokázala přinést něco zcela novátorského. První díl je fantastický i po letech a pokračování stále mají své kvality, byť v nich začali sourozenci mudrovat až příliš. O 22 let později tu máme sebereflektivní Lanu, která se rozhodla zcela explicitně a drze komentovat fandom, který kolem ságy vzniknul, posmívat se praxi hollywoodských studií nebo ironizovat různé výdobytky moderního světa. Bohužel to funguje jen občas, místy je to spíše trapné až směšné. Reeves i Mossová sice mají pořád velké charisma, svět je to pořád do jisté míry vzrušující, jenže kde je nějaká nápaditá akce, lepší prokreslení vedlejších postav nebo budování napětí? N. P. Harris je bohužel miscast dekády, ostatní herci jsou jen výprodej ze Sense8 a nového Morfea je tam až příliš málo. Neo byl sice až šestou verzí Vyvoleného, ale já bych to už nepokoušela a o další díly se rozhodně nesnažila. Lana je liška podšitá, a proto nám premiéru naservírovala do týdne, kdy křesťanský svět slaví narození mesiáše, ale ten filmový měl zůstat mrtev. ±70 %. [Kino, 2D s titulky] (23.12.2021)