Ad Astra

Snímek Ad Astra z roku 2019 nemohl uniknout mé pozornosti, neboť žánr Sci-Fi byl vždy mým nejoblíbenějším a tak když jsem zahlédl trailer na tento film a přečetl si skvělé herecké obsazení, velice jsem se těšil na jeho shlédnutí. Vždyť jména jako Brad Pitt, Tommy Lee Jones, Donald Sutherland a snad také Liv Tyler zaručovala výborný divácký zážitek. Samozřejmě ještě záleželo na scénáři a režii, které se ujal James Gray a s přibývajícími minutami z celkových 123 bych jej nejraději vytahal za uši. Bohužel jsem se nechal nachytat a ztratil dvě hodiny svého života při sledování vesmírného psychologického dramatu, v němž se řešil hlavně problematický vztah syna a otce a jen tak mimochodem záchrana Země před zničením jakýmisi výboji, díky nimž na modré planetě zahynulo přes 40.000 lidí. Celý děj byl situován do 22. století, ve kterém lidé obydleli Měsíc i Mars a samozřejmě ve všech průmyslových odvětví nechyběla umělá inteligence. N začátku jsme byli seznámeni s obrovskou anténou, která čněla až do vesmíru a sloužila k vyhledávání inteligentního mimozemského života. Týmu, který stavěl tuto obří stavbu vedl Roy McBride (Brad Pitt), který ve skafandru prováděl kontrolu vysoko nad zemí zrovna když došlo ke zmíněnému výboji, přicházející z hlubin vesmíru. Anténa byla poškozena, pár lidí při tom zahynulo a také Roy padal k zemi, ale naštěstí se mu podařilo otevřít padák a krkolomně přistát. Po nějaké době, kdy se léčil, si jej nechali zavolat vojenské složky, které situaci vyhodnotily tak, že ony prudké nárůsty energie neznámého původu, k nimž docházelo ve sluneční soustavě a které ohrožují budoucnost lidstva, by mohly nějak souviset s dávným projektem Lima. Tehdy se před 20 lety tým astronautů pod vedením Royova otce Clifforda McBridea (Tommy Lee Jones) vydal na jednosměrnou cestu k planetě Neptun, když cílem výpravy bylo vyhledat mimozemskou civilizaci. Jenže tým se během letu odmlčel a nikdo nevěděl. co se s ním stalo. Americké zpravodajské služby se domnívaly, že Royův otec stále žije a ohrožení Země má původ v explozích, ke kterým dochází u planety Neptun a souvisí s projektem Lima. Vojsko tedy vyzvalo Roye, aby letěl za svým otcem přes celou galaxii, s čímž on souhlasil a tak se připravoval na svou misi. Jako bývalý voják a astronaut na tom byl fyzicky celkem dobře a také jeho psychika byla naprosto odolná. Nerozhodil ho ani rozchod rodičů, když matka opustila svého syna, nebylo však vysvětleno proč a Roy tak od malička vyrůstal sám. Nejprve Roy cestoval na Měsíc, kam ho doprovázel dávný přítel jeho otce (Donald Sutherland), kam kvůli utajení cestovali jako turisté a po úspěšném příletu se jich ujali vojáci, aby je přepravili v lunárních terénních vozech na opuštěné místo na Měsíci, kde v podměsíčním areálu čekala raketa, jenž je měla odvézt na Mars. Během cesty na základnu však byli přepadeni měsíčními zloději v džípech a zabili několik vojáků, nicméně Roy si dokázal poradit a své vozítko dostal do cíle. Následně se s posádkou vydal na několikadenní cestu na Mars, během které zachytili SOS volání o pomoc jiné lodi. I přes nesouhlas Roye zde kapitán přistál a pak se spolu vydali na ztroskotanou loď, ze které se nikdo nehlásil. Ze poprvé selhal zástupce kapitána, který se strachem roztřásl, když se měl na loď vydat také. Jenže sotva se prodrali chodbami cizí lodě, která sloužila k biologickým pokusům na zvířatech, našli posádku mrtvou a vzápětí kapitána napadla opice, která jej pokousala. Roy se jen taktak ubránil druhé opici a pak s tělem kapitána prchl zpět na svou loď. Vzápětí kapitán zemřel a velení převzal neschopný zástupce, místo něhož musel na Marsu přistát s ručním řízením Roy. V dalších minutách jsem čekal, jakým směrem se vyvine setkání s onou lodí ve vesmíru, zda někdo onemocní, ale ono nic. Proste zbytečných 15 minut filmu navíc. Na Marsu Roy mluvil do vysílačky s dlouhým dosahem, aby oslovil svého otce u Neptunu, ale údajně se nikdo neozval. Roy zde strávil několik dní a pak se od velitelky posádky na Marsu dozvěděl, že posádka, se kterou sem přiletěl, brzy odletí k Neptunu s jadernou náloží, aby vyhodila do vzduchu zařízení, které posílalo do vesmíru ony výboje. Roy však s nimi neměl letět, protože neprošel psychologickým testem a měl se vrátit na Zemi. Roy se však složitě na loď dostal v okamžiku startu a sotva vyletěli vstříc Neptunu, měla posádka Roye na příkaz velitelství zlikvidovat, ale on v sebeobraně všechny tři zabil. Pak za několik dní doletěl k Neptunu, kde se v malém člunu přesunul na pozemskou loď a opravdu v ní našel svého otce, který stejně jako syn zabil posádku, aby splnil svůj úkol najít mimozemskou civilizaci. Ostatní se totiž vzbouřili a chtěl se vrátit na Zemi, protože přístroje zjistily, že u Neptunu žádný další život není, ale kapitán trval na svém a vypustil jim vzduch. Pak zde skoro 30 let žil sám a pořád doufal v nalezení mimozemšťanů, takže se nechtěl vrátit se svým synem zpět, protože by to znamenalo že selhal, zatímco na modré planetě jej veřejnost považovala za hrdinu. Pak se několik minut odehrávala dramatická scéna, která rozhodla o tom, jestli se vrátí jeden, dva nebo žádný na Zemi. A pak byl konec. Děs a hrůza, bylo to tedy pořádná nuda a já měl pocit, že by se celý film dal sehrát i na jevišti nějakého malého divadla. V mnoha ohledech to byl velice komorní snímek, v němž celou dobu Roy mluvil bez emocí a také tak jednal, jako by se nechumelilo. A my jsme doma zase bez emocí sledovali průběh filmu a často jsme se na sebe dívali, jestli to režisér myslel fakt vážně, protože sranda to v žádném případě nebyla. V podstatě jsme viděli psychologický profil muže, který přišel o otce i emoce a na světě zůstal sám. Stejně opuštěný, ať už pobýval na zalidněné Zemi, nebo stovky milionů kilometrů od nejbližších živých bytostí. Celý film se vlastně odehrával ve dvou rovinách. V první se odvíjela klasická zápletka o záchraně světa, ve druhé odysea, jejímž cílem byla záchrana vlastní duše, když Roy sváděl souboj nejen s komplikovanými mocenskými hrami nadřízených, ale především sám se sebou. Mrzelo mne, že hodně věcí nebylo vysvětleno, třeba co bylo s matkou Roye, jak dopadl jeho otec, proč vlastně probíhaly ty výboje a proč je starý velitel nevypnul za těch 30 let pobytu a tak dále. Ale hlavě, byla dvouhodinová nuda na entou. Ještě že jsem na Ad Astra nešel do kina, to by mně štvaly vyhozené peníze, podobně jako když fotbal skončí 0-0 a hraje se jen uprostřed hřiště. Na filmu se mi vlastně líbily jen dvě věci - slušné herecké obsazení a nádherně digitálně provedené prostředí vesmíru, Marsu, Měsíce i Neptunu, na kterých bylo vidět, že se na práci techniků u PC šetřit nemuselo a tomu vlastně odpovídá i moje hodnocení. Suma sumárum, snímek Ad Astra ode mne dostala dvě astrální hvězdy **. (13.12.2019) (méně) (více)