Ad Astra

Žádná sci-fi, ale sonda do nitra zlomeného muže, který neví, odkud a kam kráčí a vlastně jen doufá, že najde něco, co mu ukáže cestu. Klidně i zpátky na začátek. Pittova osobní zpověď v úchvatných kulisách, která se ale klidně mohla natočit někde v chatě a být o cestě na blízkou horu. Že z toho nakonec tvůrci udělali "malý krůček pro lidstvo" s vlnami ničícími celou zemi, to už je druhá věc. Ale vnitřně jsem se naladil a nakonec mi to spojení dvou žánrů vlastně vůbec nevadilo. (19.12.2019)

Coppolova Apokalypsa ve sci-fi krustě. Stejná struktura i styčné body. Grayova pocta mistrovi. Stejně jako Conradova knižní předloha jde o příběh o lidské podstatě a naší roli v prostředí, ve kterém se pohybujeme. Vyznění není stejné, ale nevadí. Cesta k otci jako taková je mnohem důležitější než cíl. Nechybí silné akční scény a Hoyte van Hoytema se znovu překonává. Vizuálně jde o pastvu pro oči. Pittův voiceover jako průvodce psychickým stavem stoického kliďase, který nemá rád lidi funguje výborně. Stejně jako tajemstvím opředená otcovská figura ztvárněná Tommy Lee Jonesem. Univerzalita příběhu o samotě je umocněna vesmírnou prázdnotou. Fyzika zde není tak důležitá. Přes všechnu tu velkolepost je to strašně komorní. Meditativní majstrštyk, který není pro každého, ale málokdo odejde zcela nespokojen. (19.09.2019)

Nejsou mi úplně sympatické filmy, které se tváří, jako kdyby sežraly Šalamounovo hovno, a pak vytáhnou scénu, které jako by vypadla z nějakého totálního béčka. Tak kurňa, mám filmy, v nichž hrdina naskakuje v poslední sekundě do odpichující se rakety, případně si udělá štít ze solárního panelu a s odrazem propluje skrz prstenec Neptunu od jedné vesmírné lodě ke druhé. A pak mám filmy, kde se hloubavě filosofuje nad údělem lidské existence. Ale míchat by se to nemělo. Uznat musím, že Ad Astra krásně vypadá a krásně zní, řada scén má úžasnou atmosféru a v první polovičce jsem byl v podstatě nadšený. Pak se ale ty různé rušivé nesmysly začnou vršit tak moc, že prostě zásadně ubírají zážitku a nejsem schopný je ignorovat. Vše podtrhuje voiceover Brada Pitta, který je fakt napřesdržku. Ten film by pro mě dával mnohem větší smysl, kdyby tam ty niterné průpovídky nebyly, neboť bych si hrdinovo počínání osvětlil sám mnohem přesvědčivěji. Takhle celý film působí jako jen průměrně chytrý člověk, který chce vzbudit dojem génia. Dokáže operovat chytře znějícími větičkami, ale celému sdělení chybí nějaký hlubší koherentní smysl a v závěru z něj vypadne banální YOLO. Film, který by strašně moc chtěl, ale nejde mu to. (21.09.2019)

Psychologický rozbor mysle astronauta, který nemá vyspořádanej vztah s mrtvým (?) otcem. Žádný sci-fi biják, ale chytře napsaná, sebereflexní monologová spověď Pittovy postavy o vnitřních pochybách nad smyslem absolutní oddanosti práci za cenu odklonění se od cesty, kterou člověka směruje jeho srdce. Cestování vesmírem, i když hezky víceúrovňově pojaté, to celé “pouze” vizuálně zatraktivňuje a dodává tomu kouzelný filozofický rozměr. Finále může skalní sci-fisty, čekající velké věci, dokonce trochu sklamat. Blízký bratříček Chazellova First Mana, který byl ale emocionálnější a křehčejší. (13.09.2019)

Omlouvám se fanouškům, protože film je to moc hezky natočený a je vidět, že to není úplná blbost. Ale je to fakt tak strašná nuda a to skoro po celou dobu. Je pravda, že já tyhle vesmírné filmy v drtivé většině případů moc nemusím, ale tohle bylo teda fakt úplně o ničem. Dávám jednu extra hvězdu za efekty s dobrými hereckými výkony, ale i tak to stačí jen na 2 hvězdy. 45-50% (09.12.2019)