poster

2001: Vesmírná odysea

  • Velká Británie

    2001: A Space Odyssey

  • USA

    2001: A Space Odyssey

  • Slovensko

    2001: Vesmírna odysea

Dobrodružný / Sci-Fi

Velká Británie / USA, 1968, 149 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • genetique
    ****

    To fascinujúce pomalé tempo s majstrovskou veľkolepou hudbou hudobných velikánov je jedinečné, neprekonateľné, no keby som si občas nezapol zrýchlený posuv, neviem, či by bol môj finálny výsledok tam, kde je teraz. Pomerne žiadny príbeh rozvinutý do nečakane pútavého, vyše dvojhodinového sci-fi monštra, môže byť vizitkou len totálneho génia, akým Kubrick určite bol. Niektorí vizuálni mágovia, hudobní filmoví producenti by sa aj dnes červenali a Kubrick svojim vizionárskym dielom postavil latku tak vysoko, že nielenže ju v tomto rozmedzí sci-fi štýlu asi nikto nepreskočí, ale ťažko sa jej v takomto ponímaní niekto čo-len dotkne. Ja teraz len tíško závidím ľuďom, ktorí to mali tú časť pozrieť si na plátne. Asi aj preto zatiaľ (len) 85%.(28.12.2007)

  • Subjektiv
    *****

    2001: Vesmírná odysea je jedním z nejslavnějších filmů všech dob, IMHO právem. To tvrdí i mnoho zdejších uživatelů a uvádějí různé důvody. Abych je neopakoval, přihodím nějaké nezmíněné. 2001 je SCI-FI, ne jen sci-FI - V dnešní době stačí, aby se film odehrával v budoucnosti, byly v něm neznámé přístroje či mimozemští tvorové a film hned padá do žánru sci-fi. Poněkud se zapomíná, že sci-fi znamená science-fiction. A to slovíčko science se Kubrickův film snaží respektovat. A jako fyzik, snad i vědec, mu jsem za to nesmírně vděčný. Máme tu tichý vesmír, kterým proplouvají kosmické lodě s vypnutými motory. Máme tu vesmír, ve kterém existuje setrvačnost, stav beztíže a odstředivá síla. A tyto věci se projevují i v takových drobnostech, jako jsou čepice stewardek na palubě raketoplánu - vždyť jinak by jim vlasy v beztížném stavu trčely na všechny strany. A je tu samozřejmě interiér kosmické lodi, jež letí k Jupiteru. Umělá gravitace vytvořená odstředivou silou dává vzniknout místnosti, ve které "nahoře" je jen další "dole" anebo "kousek vedle". Všemu technickému pak vévodí "postava" superpočítače HAL9000 - IMHO nejdokonalejší filmové umělé inteligence. Není to pípající mašina hovořící jako PC speaker. Má normální lidský hlas, který je ovšem prost emocí. Můžete se s ním zahrát šachy a ukázat mu své kresby, plní tedy i funkci přítele či alespoň společnosti. Tato jeho "lidskost", však není skutečná - je prostě jen strojem, který se řídí programem. Vinu za jeho činy nesou jeho programátoři. O Hudbě už tu řeč byla. Also sprach Zarathustra či Na krásném modrém Dunaji zná kdekdo, ale v tomto filmu se člověk může seznámit i s "hrozivou" hudbou méně známého (v porovnání se Straussem) György Ligetiho, a kdo ví, třeba se stane jeho fanouškem. Není ostatně bez zajímavosti, že ač Ligeti "vyznával" celoživotně ateismus, právě ve 2001 použitá skladba "Lux Aeterna" má své inspirační kořeny v křesťanství. S ohledem k interpretaci, kterou chci raději pojmout jen zlehka v náznacích a jen skrze ty aspekty, které jsem neobjevil v komentářích ostatních, můžeme tuto skutečnost vykládat dvojím způsobem. Tak ať se pode mnou ten tenký led neprotrhne. Je možné, že bez znalosti knižní předlohy není film myšlenkově příliš přístupný. Na druhou stranu - Vesmírná trilogie v knižní podobě je trilogie a domnívám se, že vysvětlení leží nejvíce v knize druhé. Monolit je výtvorem neznámé velmi vyspělé civilizace. Tvůrci se zřejmě cítí ve vesmíru velmi osamocení, vysílají tedy do prázdného vesmíru monolity, které mají za úkol inteligenci nejen vyhledávat, ale při vhodných příležitostech i napomáhat jejímu vzniknu - tvořit ji. Monolit se stává jakýmsi "lhostejným" bohem. Dává lidstvu možnost se rozvinout, ba přežít - ještě jednou:"Tvoří ho." Neříká však, co si lidstvo má se svým životem počít. Lidé si musí poradit sami. U optimistického ateisty, jakým byl A.C.Clarke je tento pohled očekávatelný. Úplně lhostejný však monolit není a být nemůže - jeho tvůrce jistě zajímá, jak si na své misi vede. Druhá a třetí kniha nám říká, že je zajímá i něco dalšího. A tím se dostávám k něčemu, co dokáže snad jen žánr sci-fi a náboženství. Totiž podívat se na celé lidstvo očima jiné, dokonalejší inteligence. A.C.Clarke není člověkem, který by tento pohled zvenku svěřil bohu. Dovolím si ho citovat a ukázat, že jeho pohled na náboženství není úplně pozitivní:"Náboženství je vedlejší produkt strachu. Po velkou část historie lidstva mohlo být nutným zlem, ale proč bylo větším zlem, než bylo nutné? Není zabíjení lidí ve jméně božím docela dobrá definice šílenství?" Je i skeptický k budoucí roli náboženství ve světe: "Na celém světě a v každém náboženství najdete každodenní věřící. Vědí o nás, že reprezentujeme rozum, vědu a umění, a ač důvěřují svému přesvědčení,bojí sa, že porazíme jejiich bohy. Ne úmyslným násilným aktem, nepozorovaně. Věda může přemoci náboženství jeho nebraním na vědomí anebo vyvrácením jeho zásad. Nevím o tom, že by byl někdo dokázal neexistenci Jupitera, či Peruna, ale jejich přívrženců řádně ubylo." Svěřuje tedy důležitý pohled zvenčí mimozemské inteligenci, podobně to učinil např. i v Setkání s Rámou. A my jako lidstvo se můžeme ptát, zda jsme pokročili natolik, abychom hrdě předstoupili před svého otce (monolit) a řekli:"Podívej, co všechno jsme dokázali." Clarke by IMHO odpověděl, že jednou to právo (snad) mít budeme. Vždyť už spolu neválčíme (viz budoucnost v některých Clarkových knihách) a umíme létat do kosmu. To je dospělost i dle ruského raketového vědce Ciolkovského, cituji:"Země je kolébkou lidstva, ale člověk nemůže zůstat celý život v kolébce."(27.10.2007)

  • Lateef
    *****

    Neměl se o co opřít, byl průkopníkem...jedenáct let poté, co na oběžnou dráhu vystoupal ruský Sputnik 1, se Stanley Kubrick vytasil s milníkem v dějinách sci-fi žánru, jenž může být oprávněně považován za synonymum slova kultovní...svým specifickým vypravěčským stylem nás poslal na dlouhou výpravu k planetě Jupiter, na cestu, kterou určil tajemný černý obelisk...Sotva dozní chytlavá úvodní melodie, rozehraje Kubrick audiovizuální koncert, vrcholící "baletem" rotující vesmírné stanice za zvuků Straussova valčíku Na krásném modrém Dunaji, a jestli se po téhle scéně nepřistihnete v harmonickém rozpoložení, sním svůj skalp s octem a cibulí k snídani...Kubrick si s vizuální stránkou svého klenotu doslova hraje, vyjadřuje s ní nekonvenčnost a stylovost...stejně tak poznáme jeho osobité kamerové nájezdy...a pro co ho v tomhle filmu obdivuji nejvíc, je to ticho...to strašlivě depresivní a mrazící ticho kosmického vakua....u kohokoliv jiného(ano, i Vás, pane Lucasi) by meziplanetární koráby hučely, pípaly, zkrátka vyluzovaly zvuk, tady ne...slyšíme jenom nervózní astronautův dech..a položme si ruku na tepoucí srdce - není to působivější??...Už tehdy poslal režisér lidstvu varování před možností, že by stroje měli nahradit inteligenci šedobílé kůry, tím, že proti pětičlenné posádce postavil "myslící" počítač HAL 9000, který nakonec téměř všechny zlikviduje...Jakkoliv může být průběh filmu působivý, pak vězte, že závěrečná dvacetiminutovka Vás odrovná a je na každém, jak si jí vyloží, zda symbolicky nebo rozumově, jisté je, že je jedinečná!!...Vidím zde motivy, které si později "půjčil" Scottův Alien(obětování posádky) nebo Lucasova Deathstar(výstupní kulaté veřeje na přídi lodi a odpalovací paprsková rampa na Hvězdě smrti si jsou velice podobné)...Jsem velice vděčný za to, že jsem mohl tento film vidět...Na tehdejší dobu nevídané technické zpracování, dramatický příběh, zlověstné vesmírné ticho v kompozici s vážnou hudbou posouvá snímek do nehlubších mozkových závitů diváka, aby zde zůstal navždy uchován...12 miliónů dolarů(rozpočet)/57 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)(22.9.2006)

  • Galadriel
    *****

    Pro někoho může být tenhle film možná nudný, ale mě takový rozhodně nepřipadal. Atmosféra a napětí by se daly krájet ... Skvěle vykonstruovaný děj, skvěle padnoucí hudba (nečekaně - opravdu jsem nevěřila, že by klasika mohla takhle pasovat do sfi-fi), tohle sci-fi je jiné než většina ostatních filmů tohoto žánru. Nečekejte, že když se vzbouří lodní počítač, bude následovat spousta výbuchů a zoufalý (fyzický) zápas s technikou. Přestože (nebo spíš možná protože) tam takovéhle scény nenajdeme, jsme (tedy alespoň já byla) strašně napjatí od začátku do konce. Akorát konec zřejmě přesahuje moje intelektuální možnosti a trochu jsem ho nepochopila. Snad to spraví ještě jedno shlédnutí.(3.10.2004)

  • Dever
    *

    // Distribútor: MGM // Strašne by ma zaujímalo, čo chcel pán Kubrick povedať tým príšerným a zbytočným naťahovaním deja. Aj napriek tomu, že som sci-fi fanatik (do teraz videných 248 sci-fi filmov a 22 sci-fi seriálov) ma táto projekcia unudila do bezvedomia. Na 1968 vizuálne slušne zvládnuté, ale ten zvyšok......(1.5.2012)

  • - Rock Hudson po losangeleské premiéře prohlásil: „Může mi sakra někdo říct, o čem to bylo? (Trainspotter)

  • - V roce 1958 natočil Pavel Klušancev v tehdejším Sovětském svazu naučný dokumentární film Doroga k zvezdam (1958), který velmi realistickým způsobem zobrazuje budoucnost dobývání kosmu člověkem. V tomto dokumentu použil speciální efekty a postupy, které Stanley Kubrick o více než desetiletí později zkopíroval právě v tomto filmu. Některé záběry se zdají být doslovnými kopiemi původních scén z dokumentu. (_ksilt)

  • - Monolit měl být původně černý čtyřstěn, ale ten špatně odrážel světlo. Stanley Kubrick tak použil průhlednou krychli, ale ta se také neosvědčila, protože se v ní příliš odrážela použité osvětlení. Na řadu poté přišel pravoúhlý monolit, který ale nevypadal přesvědčivě a nakonec to vyhrála černá obdelníková deska. (HellFire)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace