Kleopatra

Pompézmí podívaná, tisícihlavý komparz, dekorace (interiéry i exteriéry) tak trochu z Říma, Řecka, Egypta a 20. století, kompletně historicky nepřesné. Vizionářská Kleopatra, pragmatická Caesar, Markus Atonius trochu toporný. Dialogy jsou očas klišoidní a výkony ne moc přesvědčivé ale vzhledem k době se mi to tam i zamlouvalo. Co se ušetřilo na bitnách se vrazilo do kostýmů a kulis. Děj všichni dobře známe a jednotlivé události plynou poměrně rychle, přesto má tento epos 3 hodiny (v režisérské verzi 6!!). Ale má to něco do sebe a líbilo se mi to. (07.04.2008)

Dlouhé epické velkofilmy mám tuze rád, ale na to aby ustály více než čtyřhodinovou délku musí mít pořádný obsah - a toho je v Kleopatře bídně málo. První polovina je ještě výborná, Ceasar je skvělý a Kleopatra vedle něj funguje jako fantastická femme fatale, vždy s ním soupeřící o to kdo bude nahoře... ale pak Ceasar vykrvácí na schodech senátu, Kleopatra zůstane v depresích a s chrastítkem místo mozku, a Marcus Antonius... ten prostě tak nějak je, potácí se od ničeho k ničemu, a nikoho vlastně nemá čím zaujmout. A z filmu se stane nudná variace na Romea a Julii, u které doufáte ať si všichni s tím umíráním už trochu pohnou. A nebo že se Elizabeth Taylor konečeně úplně svlékne, když už celý film teasuje masivními výstřihy, které se vypálí do mozku nadrženého diváka (tedy mě) snad ještě víc, než vskutku ohromující výprava... kvůli níž se z filmu stal "nejvýdělečnější finanční průser" filmové historie. 7/10 (15.09.2018)

Elizabeth Taylor JE Cleopatra 4ever ! Film megalomanský snad v každičkém záběru. Tenkrát v panoramatickém kině to byl velkolepý zážitek. Dneska se mi zdá moje velká obrazovka konkrétně na tento film malá. Velkofilm v každém filmovém okénku. I když je místy zdlouhavý, je se pořád na co dívat a co obdiovat. No a scéna, kdy Cleopatra sedící na zlatém trůnu přijíždí do Říma je nepřekonaná a navždy se mi vryla do paměti! (13.06.2008)

Uvažovala jsem sice o pěti hvězdičkách, ale vzhledem např. ke Quo vadis (1951), které se mi více vrylo do srdce (a do paměti), jsem to nakonec neudělala. K výpravě netřeba dalších slov, snad jen, že možná i díky ní a penězům určených pro film, tady dostala historie pěkně za uši, takže po historické stránce byla ta televizní Kleopatra s Zanem, Daltonem a Leonor Varela, mnohem lepší. Elizabeth Talor sice už není tak krásná jako v Ivanhoe (1952), ale je pořád kočka a její herecký výkon je zde lepší, než byl v něm (z ozdoby se stal hlavní tahák). Richardu Burtonovi (což je sice s podivem, vzhledem k jeho způsobu života, ale je to tak) těch 10 let od filmu Roucho (1953) prospělo, jelikož tam mě nezaujal vůbec ale vůbec ničím, (a vzhledem už vůbec ne), tady se dá říci, že zestárl do krásy... :-)) a jejich vzájemný vztah, který se promítal i na plátno, jsem opravdu sledovala se zájmem. Co se týče Rexe Harrisona v roli Caesara, líbil se mi mnohem více než třeba Timothy Dalton a chci se zeptat, jakou že angličtinou, by podle toho, kdo to kritizoval (jo, Oskar), měl Caesar vlastně mluvit? O své latině (pravděpodobně té v Zápiscích z války galské – mimochodem velmi nudné, ale z hlediska místopisu, místních zvyků, etc. velmi poučné) se vyjadřoval sám, že je kritizována jako „vulgární“ (tj nespisovná, podle mě byl ale celkem slušný stylizátor :-)) ), takže i když byl aristokrat, asi by nějaký přízvuk nevadil (rozhodně ne jeho legiím). Kdysi jsem z filmu byla nadšená, dnes mi nejvíc v paměti utkvěly jen vztahy mezi výše jmenovanými a ten triumfální vjezd Kleopatry do Říma, který mi ale připadal příliš dlouhý a pompézní, snad proto, že ve skutečnosti měl být oslavován spíše Caesarův triumf nad Egyptem (Arsinoe a Ptolemaios), Pontem (Farnax II.) a Numidií (Iuba I.). Z druhého dílu potom (krom milostného vztahu Kleopatry a Marca Antonia) Kleopatřina zlatá loď u Tarsu, zpackaná bitva u Actia (vést námořní bitvu jako pozemní chm, chm, chm, mrkev v zimě... aneb jak je důležité míti Agrippu, či spíše - můj milý Marcu, moudrý člověk se může zamilovat jako blázen, ale ne jako hňup), nehynoucí láska až za hrob a věčný chlad Gaia Iulia Caesara Octaviana. (12.03.2012)

Sú tam obrovské dekorácie, politické pletky, až z toho hlava zabolí, krásne kostýmy, slávni herci a skáče sa v čase. Takže všetko, čo treba očakávať od historického filmu. Nie je tam veľa bojových scén, tá jedna poriadna príde až v štvrtej hodine (!!) a dovtedy sme svedkami najma konfrontácie Kleopatry s mužmi jej života. Je obdivuhodné, koľko úsilia museli tvorcovia vynaložiť na výrobu tohoto filmu, ja by som upozornil na scenár, ktorý sa tvári, že je historicky presný a ja, ako neznalec, som mu to uveril. Jediné, čo tak môžem Kleopatre vyčítať, je pomalšie tempo, ale ani podobné eposy z 50tych rokov ním zrovna nevynikali. No a určitý problém je možno aj v tom, že to síce medzi postavami vrie a herci sú výborní, ale na diváka sa emócie neprenášajú. Dôležitejšie sú dekorácie, výprava a politika. Nečudujem sa, že sa z filmu nestal superhit, ale ak si uvedomíme, že v dnešnej dobe neuspeli v kinách Kingdom of heaven alebo Alexander, ktoré sa tiež viac sústredili na dialógy a vnútorné pohnútky hrdinov, tak sa obecenstvo príliš od dôb Kleopatry nezmenilo a lekcie histórie sú a budú menej zaujímavé, ako historická bojová vrava. (09.09.2013)