Červený trpaslík

Čistě subjektivně to nejlepší, co Spojené království v rámci komediálního seriálu kdy vyplodilo. Maximálně sympatičtí hrdinové (a to včetně podlézavého a úskočného Rimmera, skutečného intergalaktického dobrodruha, jemuž chyběl k velikosti pouhý ždibíček), kteří mají navíc každý svou minulost, dobré a špatné vlastnosti, svou osobnost (Rimmer je protivný hnidopich, Lister nemytý trouba, Kocour sebestředný a sobecký, Kryton obětavý a zároveň sarkastický, a nezapomeňme na Hollyho, který umí ďábelsky dobře dělat měsíc; ostatní s námi nestráví tolik času). Pokud bych si měl až do konce života pouštět už jen jednu věc, bez mrknutí oka bych volil hochy z Trpaslíka, jelikož ani po těch zhruba třiceti zhlédnutích mě nenudí, ba naopak, stále mě dokáží udivovat a hlavně pobavit svými dnes již legendárními hláškami, které stále s oblibou cituju. O legraci jde přece až v první řadě. Počet zhlédnutí: 30+. // Posledních několik let jsem sledování Trpaslíka pěkně flákal, viděl jsem ho celého asi jen třikrát. Zato jsem si ho ve zvukové podobě hodil do mp3 a mobilu a zároveň naordinoval jako pravidelného večerníčka, bez kterého jednoduše neusnu. Teď, po dvaceti letech pravidelného sledování, když znám jednotlivé scény a dialogy zpaměti, mi to dokonale vyhovuje. Počet poslechů: 55+. Dokonalé není nic, ale Trpaslík k tomu má za těch necelých 150 let filmové historie zatím nejblíž. (27.02.2008)

„Tak je zpátky, v plné formě, anebo ne?“ Není a už zřejmě nikdy nebude, na druhou stranu tomu k dokonalosti až tolik nechybí, takže nevylučuju, že tomu s přibývajícími zhlédnutími udělím plný počet. Zpátky na Zemi to naštěstí hravě nechává tři miliony let za sebou. (09.11.2012)