Temná legenda 2

Jsou mladí a pohlední s budoucí kariérou v showbusinessu před sebou a proto je chce někdo zabít. Nejspíš je to kvůli sračkám, který točej. A sračka je i druhá Temná legenda. Slasher je vesměs klišovitý žánr, takže pokud nemáte solidní zápletku, která by vyvážila relativní nezkušenost v oboru, chce to někoho, kdo v tom umí chodit. Ottman měl k dispozici tupý scénář a on sám o sobě možná umí hrát na klimprklampr, ale na režisérskou stoličku určitě nepatří. Potěší pár známějších tváří, ale tim to taky hasne. 10% (28.03.2014)

První díl sem zatim neviděl, ale dvojka mi přišla dobrá. Podle mě hodnocení tady neodpovídá ani zdaleka kvalitě filmu. Hned od začátku se film rozjede ve velkým stylu a o napínavý scény fakt nouze neni a John Ottman se neštítil ani správně drsně brutálních scén, takže sem se moh podívat na ledviny mozek atd jak vypadaj a na pěknou scénku se psem. Po těhle jatkách se už sice Ottman celkem uklidní a žádný další orgie už moc nenachystal, ale za to se stupňujě pěkná temně strašidelná atmosféra. Jediný co tak trošku film kazí je pointa, ostatně jako u každýho takovýho hororu, sice sem to čekal ještě horší, ale to co scénáristi vymysleli určitě taky neni zrovna geniální kousek (09.04.2007)

Když v jedné scéně přišla titulní hrdinka ke svému profesorovi a řekla mu, že chce jako svůj absolventský film natočit horor o zabijákovi studentů a ten nadšeně (bez ironie) vykřikl: "Výborně!", málem jsem si ucvrkl do kalhot. Jednička byla sice jen tuctovým Vřískotovským klonem, ale po shlédnutí dvojky vám bude připadat jako veledílo. S přehledem nejslabší americká vyvražďovačka posledních let. Kristepane, vždyť v tom hraje Anthony Anderson! (07.08.2005)

Ačkoliv jsem velkým příznivcem slasheru coby hororového subžánru, tak od konce 80 let nevzniklo příliš mnoho dobrých filmů, které by nedělali ostudu svým předchůdcům. Vřískot byl jednou z mála světlých výjimek a vlastně odstartoval novodobou vlnu všemožných teen vyvražďovaček. Jenže většina z nich se jen snažila přiživit na jeho slávě a navíc se jejich tvůrci neštítili prachsprostě vykrádat (okopírovat) některé scény, nebo v horším případě i skoro celou zápletku. No a série Urban Legend (s) je toho zdárným, či chcete-li smutným příkladem. Zvláště pak první dva díly. Již samotná jednička na mě příliš velký dojem neudělala, ale dvojka šla, co se kvality týče ještě mnohem níže. Když jsem si přečetl jméno režiséra John Ottman, nemohl jsem si ani zaboha vzpomenout, odkud já ho jen znám. No a při pohledu do jeho tvorby mi to bylo hned jasné. Tenhle chlapík patří mezi zkušené skladatele a svou hudbou ozdobil nejen známý film.... O to víc mě zklamalo, že jako režisér úplně propadl. Už dlouho jsem neviděl tak jalový slasher, který v sobě až na pár okamžiků neskrýval potřebnou atmosféru a napětí. Popravdě jsem se u sledování dvojky dost nudil. Navíc kromě úvodního mordu, nebyly ani následující vraždy moc zajímavé (o originalitě se nebudeme bavit vůbec). Většinou se vše podstatné odehrávalo klasicky mimo záběry kamer a kromě bolestných výkřiků obětí a trochu krve, nic pořádného neuvidíme. Režisér se sice snažil několikrát šokovat lacinými lekacími scénami a rádoby zvraty, ale tohle prostě nemělo šanci na větší úspěch.30% (03.05.2017)

Ottman umí skládat dokonalou hudbu, ale prosím všechny zodpovědné lidi, aby mu už nikdy nedovolili vzít do ruky kameru, protože pak bychom se mohli dočkat něčeho podobně odstrašujícího jako zde. Horrory, ve kterých si postavy dělají z horrorů legraci totiž fungují v případě Vřískotu (který je tu společně se svým prvním dílem přímo nechutně kopírován), ale tady vůbec. Zápletka se díky nefunkčnímu pokusům o hrůzu stává dokonale hloupou a situaci nezachrání ani pár (tehdy ještě neznámých) sympatických seriálových tváří. (08.04.2007)