Gladiátor

Ridley Scott vzkřísil hollywoodský "hstorický" velkofilm ve vším lesku... ve vší barevnosti, pompéznosti, schematičnosti, patosu, plytkosti. Stvořil dílo, které apeluje na divákovo oko, jakmile se však uchýlí k myšlenkám, připadal jsem si jak na nepovedené hodině "římské státnosti pro začátečníky" (nikdo mi nevymluví, že v jádru je Gladiátor naprostý nonsens). Jakmile se "děje", funguje Scottovo dílo brilantně, během dialogů však sklouzává do typické prázdné užvaněnosti a nebýt toho, jak mistrovsky svá schemátka naplnilo duo Crowe-Phoenix, zůstávalo by po Gladiátorovi sotvaco hodnotného. Ridley Scott mě svým přístupem hrubě zkalamal. Jeho režie je rutinní, profesorsky chladná, snad jen v bitevním sekvencích lze hovořit o svojském přístupu (byť roztřesená ruční kamera a "vynechávání" okének není mistrův vynález). Co mi na tomhle filmu chybí, je skutečný duch... neustále se žvaní o Římu, ale ten bohužel pro kvalitu snímku zůstává skutečně pouhým snem (vyrenderovaným pozadím). Proto dávám přednost ideám Williama Wallace či kapitána Nathana Algrena. Jejich boj má pro mě větší náboj nežli stokrát ohraná pomsta za smrt blízkých. Ridley Scott prostě rozehrál pompézní symfonii podle starých not. Je stejná jako hudba Hanse Zimmera – vzbuzuje žádané emoce, zní mohutně, heroicky... To je koneckonců to, co se od velkofilmu čeká, ne? Jenže já tvrdím, že to očekávané už tu bylo několikrát ztvárněno lépe, byť možná ne tak megalomansky. (02.10.2004)

V základu béčko srovnatelné s Arnieho Komandem a tuctem jemu podobných, jenže v tomhle případě opředené výbornou politickou a zároveň i osobní linií, vybavené spoustou dialogů, z nichž doslova mrazí, a od začátku do konce brilantně natočené mistrem Scottem, jenž by v tehdejší formě povýšil i kravské lejno na věc hodnou Oscarů. Plus nezapomenutelný Crowe. P.S.: Extended Cut je ještě lepší. (13.09.2009)

Prototyp velkofilmu nového tisíciletí. Silně emoční příběh, bravurně snímaná akce a mistrovská režie. Nezapomenutelná hudba Hans Zimmera pak pouze dokresluje onu dokonalost. Děj se sice moc historie nedrží, ale přesto se pro mne jedná o jednu z nejlepších žánrovek, co jsem kdy viděl, nemluvě o brilantním Joaquin Phoenixovi. Na závěr mohu pouze dodat... My name is Maximus Decimus Meridius, commander of the Armies of the North, General of the Felix Legions, loyal servant to the true emperor, Marcus Aurelius. Father to a murdered son, husband to a murdered wife. And I will have my vengeance, in this life or the next! (18.01.2008)

Klasický Hollywoodský velkofilm se vším, co k němu patří. Přesto jsem na konci neměl ten správný "pětihvězdičkový" pocit. Sám přesně nevím, co bych mu vytknul jako největší slabinu. Na plné hodnocení to není, přesto je to pastva pro oči u pro uši........ Po třetí, čtvrté ... (já už nevím :) projekci se musím přiklonit k prostřední části svého původního hodnocení - nemám co vytknout - a musím "přitlačit" :) (14.05.2003)

„What we do in life echoes in eternity.“ Přimhuřte oči nad historickými nonsensy a oddejte se spektakulární žranici od prince filmového vizuálna (nesesaditelným králem je Stanley), která až na úplný závěr umě balancuje na hraně kýče. Při hudebním motivu „setkání s rodinou mezi klasy“ (Lyndhurst Orchestra & Lisa Gerrard - Now we are free) neukápne slza snad jen Vizigótovi. (29.08.2008)