Vítězové a poražení

Na první pohled forma vítězí nad obsahem. Celým filmem spirálovitě prolínající hudba, která je rovnocenným protihráčem dynamicky nádherných zápasů sportu, jenž jednoznačně patří k těm nejtvrdším a svým smyslem nejzákladnějším, utvrzuje dojem životnosti, energie, pohybu a síly. Do zákulisí amerického fotbalu samozřejmě příliš nevidím, a proto nemohu říci, na kolik procent mám všemu věřit, ale stejně mně připadá, že se jedná o jeden z mála kolektivně-sportovních filmů, jenž se snaží fenomén sportu nahlížet v celé jeho komplexnosti, nejednoznačnosti a rozporuplnosti. I to závěrečné rozuzlení, ač tolik podobné všem těm dnes již zoufale okoukaným patetickým sportovním finále, v sobě nese notnou dávku ironie a sarkastického nadhledu. (15.03.2005)

Špička mezi filmy ze sportovního prostředí, dvouapůlhodinový videoklip s dějem, přehlídka skvěle napsaných a bez výjimky skvěle zahraných postav. Tím vším si mě Vítězové a poražení získali. Ačkoliv mám raději klasické rugby (které, jak prohlásil John Cleese, "je americkému 'fotbalu' dost podobné, ale nejsou v něm pauzy na odpočinek každých dvacet vteřin a týmy v něm nenosí kompletní kevlarová brnění jako banda srabů"), film mě pohltil prakticky od úvodního detailu na míč. Dál už jsem si jen užíval. Trenérskou reinkarnaci Al Pacina, Foxxova frajírka, Quaidova zraněného "veterána", Woodsova lékaře zatajujícího zranění, Cameron Diaz v první roli, kterou jsem jí doopravdy věřil... Lidé, kteří pro film vybírali hudbu, odvedli stoprocentně poctivou práci, stejně tak i Oliver Stone, scénáristé i kameraman(i). Kdybych měl vybrat nejlepší scénu, byl by to nejspíše dialog Pacino+Foxx prokládaný útržky závodů a veslování z Ben Hura. Při závěru finálové zápasové scény jsem napružený v křesle skoro nedýchal. Jak to jenom ti filmaři dělají. (05.07.2011)

Narozdíl odvětšiny lidí tady asi americkému fotbalu aspoň trochu rozumím, dokonce bych řekla, že mu rozumím ještě o něco víc, než jeho evropské obdobě (soccer, jak by řekli Amíci, pro nás prostě fotbal). Zpočátku mi tedy, narozdíl od ostatních, vadily rychlé záběry s kamerou bez stativu, protože jsem nemohla "sledovat hru" tak, jak ji znám z televize, no po chvíli jsem si zvykla. Myslím, že můžu bez obav tvrdit, že se jedná o ten nejlepší film z prostředí fotbalu, už jenom proto, že nic není černobílý; ani jeden z hlavních hrdinů, ať už v podání Jamieho Foxxe nebo Al Pacina rozhodně není typicky kladnou postavou. Navíc film ani nesleduje hru jako takovou, ale spíš to, co se odehrává v jejím pozadí. A od neidealistického režiséra, jakým je Stone nemůžeme čekat, že z celého týmu udělá svatoušky, právě naopak (moc se mi líbila role Jamese Woodse a to jak zamlčoval zranění hráčů). Prostě, co se mě týče, jeden z těch nejlepších sportovních filmů, ne-li úplně ten nejlepší... P.S. Quaidovi role stárnoucích sportovců neskutečně seknou ;-) Dodatek 25. března 2008 Jeden z mála filmů, které u mě v průběhu let zůstávají na špici. Když jsem ho viděla poprvé, nezajímal mě nějaký Oliver Stone, Al Pacino, Dennis Quaid nebo James Woods; dnes se všichni z výše jmenovaných řadí k mým nejoblíbenějším filmovým tvůrcům / hercům. Any Given Sunday je v každým okamžiku nabouchanej film, rozhodně žádná rozvleklá nuda pro intelektuály, a přitom (což je až neuvěřitelný) nepostrádá nějaký vnitřní smysl a inteligenci. Už jen kvůli tomu si ho kdykoliv ráda pustím znovu a už se nemůžu dočkat, až si v Anglii seženu jeho dvoudiskovou edici. (27.01.2007)

Americký fotbal nechápu, nekoukám na něj ani mu nefandím, ale tenhle film má prostě své kouzlo. Stone se očividně vyřádil, protože servíruje jednu režisérskou chuťovku za druhou. Kromě toho je akce výborně nasnímaná a dialogy mají takový náboj, že mi z obrazovky odskakovaly elektrony. Al Pacino tu navíc podává znovu jeden ze svých nejlepších výkonů a jeho povzbuzovací řeč při finálovém zápase je z řádu nezapomenutelných. + Cameron Diaz je tu dokonalá mrcha. + Skvělý a ještě lépe do filmu zakomponovaný soundtrack. (29.07.2009)

Oliver Stone nám ukazuje fotbal z obou stran. Z té krásné, lesknoucí se strany, kde každý vypadá skvěle, bere balík peněz a pořádají se mejdany. Ale i z té hnusné, zavšivené, drogové strany, kde někteří hráči jedou jen sami za sebe, mají bolesti a nejsou si sebou jistí. Bylo vidět, (nebo spíše slyšet), že se velice pracovalo na skvělé hudební stránce filmu. A o hereckých výkonech snad není třeba psát. Anebo musím napsat, že Al Pacino je pan herec, Cameron prostě umí hrát a byla skvělá mrcha nebo že Jamie Foxx už před Rayem byl skvělý? I přes blbé umístění tohoto filmu do doby, kdy normální lidé jsou v půlce pařby :-) mně tento film nedovolil usnout. A ten proslov Al Pacina na konci v šatně… Prostě skvělý film! (06.06.2009)