Bourák

Konečne som si doplnil obraz k obľúbenému soundtracku. Ešte v polovici filmu som si myslel, že z toho dostanem cukrovku. No nakoniec to bolo silnejšie než ja a slzami som si vytopil izbu :) Krásny motivačný film s hrdinom, ktorému sa nedá nefandiť a emočne povznášajúcou poslednou polhodinou. Nádherne vyplnené klišé a chápem, prečo je v zámorí z toho taký kult. A raz sa už možno kvôli týmto filmom aj naučím pravidlá amerického futbalu. 9/10 (09.04.2020)

Češi si oblíbili slovíčko Bourák a tedy i tahle zcela určitě americká klasika o outsiderovi, který nakonec ke štěstí přišel v nejprestižnější katolické škole, se tak samozřejmě jmenuje. V hlavní roli Samvěd Křepelka, který miluje americký fotbal a dokonce jej i hraje :) Ten smajlík je zcela na místě. Dlouho je to blbé až nesympatické, ale hudba Goldsmithe samozřejmě svede zázraky, takže nakonec 60% PS: Jak to celé dopadne s naším snílkem asi není potřeba zmiňovat. Je to Americká klasika! (02.05.2023)

Mít tak jeho vůli. Umět vytrvat a bez zaváhání si jít za snem který mám. Snem o kterém on ani na chvilku nepochyboval, že nebude naplněný. Věděl, že je fyzicky mimo, že nesplňuje nominační kritéria a přesto se nechal s buldočí vytrvalostí, trenink co trénink, otloukak v béčkovém týmu. Dělal to vytrvale dál, protože věděl, že tím pověstným tunelem prostě jednou půjde. Takový příběh Rockyho v americkém univerzitním fotbale. Tohle pro mne byl po dlouhé době zase top sportovní film. Film založený na skutečných událostech, film který vás prostě musí chytit za srdce. Opět lituji absence hodnocení 1-10, zde by to bylo hodně znát. (08.01.2016)

Sport měl během let ve filmech mnoho skutečných i fiktivních hrdinů, dovolím si však říct, že příběh ani jednoho z nich se nerovnal tomu, co podstoupil Rudy Ruettiger. Proč zrovna on? Protože paradoxně nikdy nic nevyhrál a ani nebyl zázračným outsiderem, co na jeden večer dokázal poručit větru, dešti. Rudy byl předně neuvěřitelný dříč, který se svou výdrží snažil vykompenzovat nedostatek umu a stát se alespoň na okamžik součástí svého milovaného týmu. Štěstí i smůla mu ale zároveň přály asi tak, jako každému z nás, když za každým dílčím úspěchem čekala další překážka. A toto vše ukazuje snímek nanejvýš věrně, inspirativně a zásluhou orchestru Jerryho Goldsmitha i pořádně velkolepě. Důkaz, že být buldok se občas vyplácí. Díky, Rudy! (28.08.2017)

O pokusu šáhnout si na nesplnitelný bláhový sen v podobě sportovního filmu, ve kterém první polovinu stopáže není po sportu ani stopa. Jde o ultimátní naplnění poučky "když ti život háže klacky pod nohy, tak se o jeden každý přeraz, šeredně se vyrakvi o zem, zvedni se, přeraz se o další a to dělej tak dlouho než ze stromu života opadají veškeré větve či než se ostatní zželí a strom posekají, aby si zjistil, že celou dobu si právě pro ten  jeden strom neviděl les" a... A je to opojně "feel-good" do morku kostí. Dokonce i obvykle spíše otravné neherecké Astinovo ťuňťovství je tu záměrem, který v celkovém konceptu funguje. Vkusný kýč (ne, neprotiřečí si to), který emoce zdárně ždíme (mnohdy nepopiratelně díky Goldsmithově hudbě), ale zdaleka ne tak lacině a na první signální, jak by se z anotace mohlo zdát. (02.04.2022)