Jak se budí princezny

Tahle „klasika“ mě hodně dlouho míjela. Viděl jsem ji až teď v dospělosti a můj dětský pohled a nostalgie mě v hodnocení neovlivňují. Možná proto, je to jen za průměrné tři hvězdy. Jiné zpracování klasické pohádky beru. Je vždy fajn, když se tvůrci pokusí přinést něco nového. Tahle verze na mě ale působila spíše vlažně. Dobré obsazení nějak nemělo co hrát. Zaujala mě postava sluhy Matěje v podání tradičně skvělého Vladimíra Menšíka a postava rozmazleného prince Jiřího v podání ideálně toporného Jana Krause, kdy to chvilkama zavání až parodií. :-) Zbytek osazenstva spíše průměr a Jan Hrušínský jako princ Jaroslav? Ten byl jako leklá ryba. Suma sumárum občas úsměvná situace v tradičním a jen lehce pozměněném příběhu. (30.03.2022)

Pohádky obecně moc nemusím, ale tahle se mi celkem líbila. Hlavně proto, že postavy nebyly černobílé, jenom dobré či jenom zlé. Vezměme si třeba prince Hrušínského. Vynechám jeho vdolkovitý vzhled s permanentně otráveným výrazem, že ho ty mouchy ještě nesnědly, protože koneckonců já si ho brát za muže určitě nebudu. Jde mi spíš o to, jak pěkně Menšíkovi přikazuje, že musí být do zítra večer zpátky s medvědí kůží, "i kdyby měl uštvat koně". A nejen s Menšíkem, ale i s jinými podřízenými jedná nehezky povýšeně! A příklad z druhého spektra, ona údajně zlá královnina sestra. Já třeba jsem vcelku kliďas, ale taky by mě dost vytočilo, kdyby se mě někdo snažil usmířit tím, že mi nabídne, že mě okamžitě obleče né do nějakých drahých látek, hedvábí nebo tak, ale do hermelínu! To je přeci spíš za trest, i když se v tom asi chodí trochu líp než třeba v takových chlebových střevíčkách z jiné pohádky. Takže já se té sestře vůbec nedivím, že vyřkla onu klatbu, že Růženka "se v 17 letech píchne o trn, usne a sní celé království". A velice mě to navnadilo, neboť snědení čehokoli v dosahu nám už hezky předvedl Otesánek, ale ve spánku? To by byla premiéra. To tam bude chodit jako nějaká nenasytná zombie? No těšil jsem se, ale dopadlo to bohužel jinak, jak, to nebudu prozrazovat, abych nespoileroval. Však taky kvůli tomu strhávám jednu hvězdu na hodnocení. Anebo konec prozradím, cheché, mně je to koneckonců jedno, královnina sestra se částečně spletla, jako nenasytná zombie tam chodil akorát Menšík, ale byla to slabota, povedlo se mu sníst jen kus masa a dvě jabka. Noo, a když už jsem v tom kažení divákova zážitků, prozradím i jiné věci. Tak v jednu chvíli to vypadalo, že princeznu píchne princovo péro, ale nakonec Vorlíček vyměkl a dal přednost tradičnímu, byť poněkud nudnému a nevzrušivému předmětu. A koukám, že v přehledu chyb ve filmu chybí jedna zásadní, v království má všechno spát a taky spí, lidi, zvířata, kromě myšky, co vypískla, když se Hrušínský s Menšíkem drali tajným vchodem do hradu. (20.12.2014)

Bývaly doby, kdy se mi tato pohádka zase tak moc nelíbila a trochu jsem se u ní nudil. Ale s přibývajícími roky ji mám čím dál raději. Kromě hezky zpracovaného příběhu o Šípkové Růžence musím zmínit také nádhernou Svobodovu hudbu, jemný humor (i krapet nechtěný v případě hry na loutnu) a komické postavy jako sluhu Matěje, který se chudák nikdy pořádně nenajedl, "udatného" prince Jiřího (skvělý Kraus!), který v mládí prožil snad všechny těžké nemoci včetně kašle a rýmy, a nesmím samozřejmě opomenout jeho bratra Jaroslava, který mi dříve připomínal zvadlou blumu, ale stále víc oceňuju, že je to lidský princ, který má strach! (boření klišé, že musí jít takřka vždy o neohroženého hrdinu) a přitom poháněný láskou překonává všechny obtíže. Slabší, avšak plný počet hvězd. „Práce? To je možná víc než odvaha!“ (18.12.2007)

Václav Vorlíček bez formy. Princ je kandidátom na najhoršieho a najškaredšieho princa zo všetkých československých rozprávok. Princezná pôsobila znudene až nemocne. Veď aj jej matka či zlá teta vzbudzovali väčšie pnutie než ona. Menšík stvárnil síce zábavnú postavu, ale bohužiaľ pôsobil silne unaveno. Ako po veľkom fláme. Filipovský, Sovák úplne zbytočne investovali svoj dôchodkový čas. Kráľom nekráľom rozprávky je jednoznačne Kraus. Za mňa jeho životná rola. Videl som prvý raz až v roku 2023 a bez akejkoľvek detskej nostalgie som nenašiel žiadne namotávky. (23.12.2023)

Přichází s plachým, bezelstným úsměvem a se srdcem na dlani, nedotčená závistí, záští a sobectvím ... poetická a jednoznačně vstřícná záležitost, která se nebojí nápaditě inovovat klasické schéma klasické pohádky - pro lásku, která si zaslouží přívlastek opravdová ... pro humor, který je kořením našich životů ... pro dobro, které v reálu nemívá mnoho šancí ... PRO NÁS, kteří pohádky vnímáme jako pověstnou živou vodu - protože suplují víru, že bude líp. (23.02.2015)