Jiří Holý se narodil 27. listopadu 1922 v Ružomberoku. Už od dětství se zajímal o košíkovou, lehkou atletiku, lední hokej a odbíjenou, o ochotnické divadlo a o výtvarno. Na přání rodičů absolvoval zprvu obchodní akademii a tři roky do uzavření vysokých škol se externě vzdělával na pražské UMPRUM u profesorů Pospíšila a Františka Muziky.
Po krátké době se rozhodl nastoupit na profesionální hereckou dráhu a během zaměstnání působil v Nezávislém divadle (1943 – 1944). Po osvobození, když se stal členem kolektivu Obratník (1945), prošel už jako samostatný činoherní herec Divadlem mladých pionýrů (1945 – 1946), pak zájezdovým Divadlem pod Plachtou (1946 – 1947), Zlínem (1947 – 1952), Ostravou (1952 – 1958) a jako herec, příležitostný scénograf a kostýmní výtvarník Pardubicemi (1958 – 1960).
Nakonec přešel do pražského Divadla E. F. Buriana (1960 – 1986), ze kterého odešel ze zdravotních důvodů na odpočinek. Jako charakterní herec se Jiří Holý záhy dostal ke stěžejním divadelním postavám ze světového a českého klasického i moderního repertoáru. Využíval svůj hluboký prožitek, jemná gesta a mimiku a hlavně svůj impozantní hluboký a neochvějný hlas ve hrách „Léto“ (Skalník), „Král Lear“ (Král Lear), „Jindřich IV.“ (Jindřich IV.), „Cyrano z Bergeracu“ (Cyrano), „Žebrácká opera“ (Meckie Messer) či „Richard III.“ (Richard III.). V celé herecké kariéře ho režiséři využívali hlavně pro záporné charaktery.
Hojně ho využíval český film, to už v dobách jeho mimopražských angažmá. Do roku 1978 byl poprvé redaktorem Václavem Vackem (ANNA PROLETÁŘKA), muzikantem Petrem Kalou (KRÁL ŠUMAVY), Karlem Havlíčkem Borovským (HOROUCÍ SRDCE), velitelem odbojářů (ATENTÁT), farářem Königem (KLADIVO NA ČARODĚJNICE), cirkusákem Zuzánkem (PARTIE KRÁSNÉHO DRAGOUNA), baronem Kubinským (LUPIČ LEGENDA), plukovníkem Fialou (DNY ZRADY a SOKOLOVO), generálem Karlem Kutlvašrem (OSVOBOZENÍ PRAHY), novinářem Ferdinandem Peroutkou (VÍTĚZNÝ LID) atd. atd.
Od roku 1978 se představil například ve snímcích (slovenská) POÉMA O SVEDOMÍ (Zdeněk Fierlinger), HRA O KRÁLOVNU (biskup Tobiáš), POSLEDNÍ PROPADNE PEKLU (Kašehrnek), FEŠÁK HUBERT (prezident banky Bohumil Kropas), OZNAMUJE SE LÁSKÁM VAŠIM (Kohl), ŘÁD (hrabě) a naposledy JE TŘEBA ZABÍT SEKALA (starý sedlák Oberva). Často spolupracoval se slovenskými filmaři (třeba ADVOKÁTKA, CNOSTNÝ METOD, SMRŤ ŠITÁ NA MIERU, V BLUDISKU PAMÄTI). Necelý půlrok před svou smrtí už musel kvůli špatnému zdraví odmítat už tak ojedinělé nabídky na natáčení (PAMĚTNICE).
Neuvěřitelně vitálně a obětavě pracoval pro rozhlas („Paměť kamene“, „Ferda Mravenec“, „Byl jednou jeden“, „Elixír života“, „Dítě čarodějky“, „Měsíční noc“, „Bílá nemoc“, „Otec a syn“, „Čertův švagr“, „Hrabě Monte Christo“, „O bílé laňce“, „Nikdo není vinen“, „Malý lord“, „Živá voda“, „Třetí výstřel“, „Golem“, „Vij“, „Krakatit“ či „Edgar“), umělecký přednes a zejména pro dabing (VŮNĚ CIBULE, OSKAR, „ANGELIKA“, „MAYOVKY“, VELKÝ BLONDÝN S ČERNOU BOTOU, HRABĚ MONTE CHRISTO, TŘI MUŠKETÝŘI, ČERNÝ KORZÁR, CHOBOTNIČKA, MY Z KAČEROVA, M*A*S*H, HVĚZDNÉ VÁLKY, SMRTONOSNÁ ZBRAŇ 2 apod.), kde nejčastěji prezentoval Johna Hustona, Laurence Oliviera, Roda Steigera, Kevina McCarthyho či Jeana Rocheforta. Svého času vyučoval na brněnské JAMU a pražské Státní konzervatoři.
Neopomněl spolupracovat s televizními seriály (HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, VE ZNAMENÍ MERKURA, ZLÁ KREV, PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO, GOTTWALD, CIRKUS HUMBERTO, DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY, NÁHRDELNÍK, NA LAVICI OBŽALOVANÝCH JUSTICE nebo MÍSTO V ŽIVOTĚ) a inscenacemi (př. LUCERNA, SPRAVEDLNOST PRO SELVINA, VRTKAVÝ KRÁL, ZLATOVLÁSKA, JAMAMBA, HODINÁŘ, NEPODEPSANÝ KNOFLÍK). Jeho dlouholetou ženou byla televizní režisérka Ludmila Holá (1924 – 2004).
Získal Státní cenu (1950) za výkon v inscenaci „Hádajú sa o rozumné“, titul Zasloužilého umělce (1983), Cenu Senior Prix (1993) a za celoživotní mistrovství v dabingu Cenu Františka Filipovského (1995). Už od mládí byl levicově zaměřený a nikdy se nesmířil s rozdělením Československa. Po celý život se silně věnoval své druhé lásce – olejomalbě a řezbářství (vystavoval na společných a samostatných výstavách) – která mu zůstala až do konce života. Jiří Holý zemřel 11. listopadu 2009 v Praze, pouhých šestnáct dní před svými sedmaosmdesátými narozeninami.
