Ocenění - Cannes Film Festival - 1955-1964
Národní ocenění
- Český lev
- Academy Awards
- Independent Spirit Awards
- British Academy of Film and Television Arts (BAFTA)
- British Independent Film Awards (BIFA)
- European Film Awards
- César Awards
- Goya Awards
- German Film Awards
- Robert Awards (Danish Film Awards)
- Jussi Awards
- Slnko v sieti
- Polish Film Awards
- Hungarian Motion Picture Awards (Hungarian Film Awards)
- Filmfare Awards
- Guldbagge Awards
- Amanda Awards
- AACTA International Awards
- Hong Kong Film Awards
Filmové festivaly
- Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
- Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
- Zlín Film Festival
- FAMUfest
- Cannes Film Festival
- Venice Film Festival
- Berlinale (Berlin International Film Festival)
- Toronto International Film Festival
- Tribeca Film Festival
- Sundance Film Festival
- Zurich Film Festival
- San Sebastián International Film Festival
- Sitges Film Festival
- Shanghai International Film Festival
- Warsaw International Film Festival
- Miami Film Festival
- Montreal World Film Festival
- Hong Kong International Film Festival (HKIFF)
- Melbourne International Film Festival (MIFF)
- Tallinn Black Nights Film Festival
- Norwegian International Film Festival Haugesund
- Avoriaz International Fantastic Film Festival
Ocenění kritiky
- Ceny české filmové kritiky
- Golden Globes
- Critics Choice Awards
- Florida Film Critics Circle Awards
- Los Angeles Film Critics Association Awards
- New York Film Critics Circle Awards
Žánrová (speciální ocenění)
Anticeny
1964 - 17th Cannes Film Festival
Na 17. ročníku cannského festivalu v roce 1964 se do křesla předsedy poroty posadila "těžká váha", legendární rakouský režisér Fritz Lang. Vedle něj se v porotě objeví také např. francouzský režisér René Clement nebo novinář Jean-Jacques Gautier. Rok 1964 znamenal významný předěl v udělování cen. Bylo rozhodnuto o návratu k Velké ceně (Grand Prix) a bylo tak upuštěno od udělování Zlaté palmy za nejlepší film. Hlavní cenu získal v roce 1964 romantický muzikál Paraplíčka ze Cherbourgu s Catherine Deneuve v titulní roli. Vedle toho si rovněž vysloužil cenu Nejvyšší technické komise.
Velká cena
- Paraplíčka ze Cherbourgu (Jacques Demy)
- 100 000 $ na slunci (Henri Verneuil)
- Bůh a ďábel v zemi slunce (Glauber Rocha)
- Žena opice (Marco Ferreri)
- Ta kokkina fanaria (Vassilis Georgiadis)
- Křik (Jaromil Jireš)
- Havraní čtvrť (Bo Widerberg)
- Laila el akhira, El (Kamal El Sheikh)
- Mujhe Jeene Do (Moni Bhattacharjee)
- La niña de luto (Manuel Summers)
- Ententýny (Larry Peerce)
- Skřivánek (László Ranódy)
- Svět Henryho Orienta (George Roy Hill)
- Pasažerka (Andrzej Munk)
- Hebká kůže (François Truffaut)
- Primero yo (Fernando Ayala)
- The Pumpkin Eater (Jack Clayton)
- Svedená a opuštěná (Pietro Germi)
- Písečná žena (Hiroši Tešigahara)
- Taiheijó hitoribočči (Kon Ičikawa)
- Bílá karavana (Tamaz Meliava, Eldar Šengelaja)
- Die Tote von Beverly Hills (Michael Pfleghar)
- Sucho (Nelson Pereira dos Santos)
- The Visit (Bernhard Wicki)
- Chodím po Moskvě (Georgij Danělija)
Nejlepší herec
Nejlepší herečka
Cena Fipresci - Hlavní soutěž
Zvláštní cena poroty
Velká cena za krátkometrážní snímek
Cena Nejvyšší technické komise za krátkometrážní snímek
Zvláštní cena poroty za krátkometrážní snímek
Pocta
Cena Nejvyšší technické komise
1963 - 16th Cannes Film Festival
Předsedou poroty 16. ročníku Festivalu v Cannes byl určen francouzský spisovatel Arman Salacrou. Dalšími porotci se stali kupříkladu producent François Chavane, režisérka Jacqueline Audry či francouzský herec Robert "Geoffrey de Peyrac" Hossein. K teoretickému střetu zájmů mohlo dojít v souvislosti s posledně jmenovaným porotcem, neboť cenu za nejlepší ženský herecký výkon obdržela jeho bývalá manželka Marina Vlady za svoji roli ve filmu Včelí královna. Zlatou palmu si z Cannes odvezlo historické drama Luchina Viscontiho Gepard. Rok 1963 můžeme směle označit za úspěšný z hlediska československého filmu, neboť snímek Vojtěcha Jasného Až přijde kocour získal v Cannes rovnou dvě ceny - jednak zvláštní cenu poroty, jednak cenu Nejvyšší technické komise.
Zlatá palma - Hlavní soutěž
- Gepard (Luchino Visconti)
- Propasti (Nikos Papatakis)
- Als twee druppels water (Fons Rademakers)
- Alvorada - Aufbruch in Brasilien (Hugo Niebeling)
- Včelí královna (Marco Ferreri)
- Až přijde kocour (Vojtěch Jasný)
- El buen amor (Francisco Regueiro)
- La Cage (Robert Darène)
- Karamboly (Marcel Bluwal)
- Codin (Henri Colpi)
- Snoubenci (Ermanno Olmi)
- Jak být milována (Wojciech Jerzy Has)
- Kertes házak utcája (Tamás Fejér)
- Pán much (Peter Brook)
- Optimistická tragédie (Samson Samsonov)
- El otro Cristóbal (Armand Gatti)
- Ouranos (Tákīs Kanellópoulos)
- Pro příští pokolení (Michel Brault, Pierre Perrault)
- Krysa z Ameriky (Jean-Gabriel Albicocco)
- Harakiri (Masaki Kobajaši)
- Ten sportovní život (Lindsay Anderson)
- Jako zabít ptáčka (Robert Mulligan)
- Tabák (Nikola Korabov)
- Los venerables todos (Manuel Antín)
- Co se vlastně stalo s Baby Jane? (Robert Aldrich)
- Wu ze tian (Han Hsiang Li)
Nejlepší scénář
Nejlepší herec
Nejlepší herečka
Cena Fipresci - Hlavní soutěž
Zvláštní cena poroty
Cena Garyho Coopera
Zlatá palma za krátkometrážní snímek
Cena Nejvyšší technické komise za krátkometrážní snímek
Zvláštní uznání poroty za krátkometrážní snímek
Zvláštní cena poroty za krátkometrážní snímek
Cena Nejvyšší technické komise
Cena za nejlepší ztvárnění revoluční epopeje
1962 - 15th Cannes Film Festival
Prvním a posledním japonským předsedou poroty na Festivalu v Cannes se stal v roce 1962 spisovatel Tetsuro Furukaki. V rolích porotců mu zdatně sekundovali např. americký herec Mel Ferrer, francouzský novinář a spisovatel Jean Dutourd nebo třeba italský režisér Mario Soldati. Zlatá palma v roce 1962 putovala překvapivě do Brazílie za originální drama Dané slovo. Mužské i ženské herecké výkony ve filmové adaptaci divadelní hry Eugena O´Neilla Cesta dlouhého dne do noci byly ověnčeny cenou "Premier Regard".
Zlatá palma - Hlavní soutěž
- Dané slovo (Anselmo Duarte)
- Rada a souhlas (Otto Preminger)
- Všechno se hroutí (John Frankenheimer)
- Les Amants de Teruel (Raymond Rouleau)
- Âmes et rythmes (Abdelaziz Ramdani)
- Anděl zkázy (Luis Buñuel)
- Ba'al Hahalomot (Alina Gross, Yoram Gross)
- Das Brot der frühen Jahre (Herbert Vesely)
- Cléo od pěti do sedmi (Agnès Varda)
- Bohyně (Satyajit Ray)
- Rozvod po italsku (Pietro Germi)
- Dům bez oken (Stanisław Jędryka)
- Milostná romance (Aleksandar Petrović)
- Zatmění (Michelangelo Antonioni)
- Les Enfants du soleil (Jacques Séverac)
- Al Gharib al Saghir (Georges Nasser)
- Harry a komorník (Bent Christensen)
- Elektra (Michalis Kakojannis)
- In the Steps of Buddha (Pragnasoma Hettiarachi)
- Neviňátka (Jack Clayton)
- Julie, ty jsi kouzelná (Alfred Weidenmann)
- Tenkrát byly stromy veliké (Lev A. Kulidžanov)
- Konga Yo (Yves Allégret)
- Kjúpora no aru mači (Kirio Urajama)
- Liberté I (Yves Ciampi)
- Cesta dlouhým dnem do noci (Sidney Lumet)
- Mondo cane (Paolo Cavara, Gualtiero Jacopetti)
- Mondo cane (Franco E. Prosperi)
- Muž z prvního století (Oldřich Lipský)
- Pleneno yato (Ducho Mundrov)
- Svátek dobročinnosti (Luis García Berlanga)
- Proces Jany z Arcu (Robert Bresson)
- Ukradená puma (Ion Popescu-Gopo)
- Setenta veces siete (Leopoldo Torre Nilsson)
- Kapka medu (Tony Richardson)
- Yang gui fei (Han Hsiang Li)
Un certain regard - Cena prvního pohledu
- Kapka medu (Murray Melvin, Rita Tushingham)
- Cesta dlouhým dnem do noci (Katharine Hepburn, Ralph Richardson, Jason Robards, Dean Stockwell)
Cena Fipresci - Hlavní soutěž
Velká cena Nejvyšší technické komise francouzské kinematografie
Zvláštní cena poroty
Cena za nejlepší komedii
Zlatá palma za krátkometrážní snímek
Velká cena Nejvyšší technické komise francouzské kinematografie za krátkometrážní snímek
Zvláštní cena poroty za krátkometrážní snímek
Cena za nejlepší kinematografickou transpozici
1961 - 14th Cannes Film Festival
Francouzský spisovatel Jean Giono stanul v čele poroty 14. ročníku cannského festivalu v roce 1961. Porotcovské řády rozšířil kupř. jeho francouzský kolega Jean Paulhan či novináři Luigi Chiarini a Claude Mauriac. Zlatá palma byla udělena kontroverznímu Buñuelovu dramatu Viridiana a francouzsko-italskému dramatu Tak dlouhá nepřítomnost. Pozdější nejmladší předsedkyně poroty na cannském festivalu, Sophia Loren uspěla se svým výkonem ve filmové adaptaci románu Alberta Moravii Horalka. Za svůj výkon byla rovněž ověnčena Oscarem.
Zlatá palma - Hlavní soutěž
- Viridiana (Luis Buñuel)
- Tak dlouhá nepřítomnost (Henri Colpi)
- El centroforward murió al amanecer (René Múgica)
- Jaká slast žít (René Clément)
- Le Ciel et la boue (Pierre-Dominique Gaisseau)
- Horalka (Vittorio De Sica)
- Čtrnáct dní (Zdravko Velimirovič)
- Darclée (Mihai Iacob)
- Soudce (Alf Sjöberg)
- Dravec (Zoltán Fábri)
- Máte ráda Brahmse? (Anatole Litvak)
- Hoodlum Priest (Irvin Kershner)
- I Like Mike (Peter Frye)
- Kazaki (Vasilij Pronin)
- Poslední svědek (Wolfgang Staudte)
- Line (Nils Reinhardt Christensen)
- Madalena (Dinos Dimopoulos)
- Ruka v pasti (Leopoldo Torre Nilsson)
- The Mark (Guy Green)
- Matka Johana od Andělů (Jerzy Kawalerowicz)
- Mes, Het (Fons Rademakers)
- Otóto (Kon Ičikawa)
- Pieseň o sivom holubovi (Stanislav Barabáš)
- Plein sud (Gaston De Gerlache)
- Pověsť plamennych let (Julija Solnceva)
- A Primeira Missa (Lima Barreto)
- Děvče se zavazadlem (Valerio Zurlini)
- A Raisin in the Sun (Daniel Petrie)
- Il relitto (Michalis Kakojannis)
- Statek (Mauro Bolognini)
Nejlepší režie
Nejlepší herec
Nejlepší herečka
Cena Fipresci - Hlavní soutěž
Zvláštní cena poroty
Cena Garyho Coopera
Zlatá palma za krátkometrážní snímek
Zvláštní cena za krátkometrážní snímek
Zvláštní uznání Nejvyšší technické komise za krátkometrážní snímek
Zvláštní uznání Nejvyšší technické komise
1960 - 13th Cannes Film Festival
Tvůrce nesmrtelného komisaře Maigreta, spisovatel Georges Simenon, stanul v čele poroty cannského festivalu v roce 1960. Tím se zapsal do historie tohoto festivalu jako první a dosud i poslední Belgičan, stejně jako první a poslední autor detektivek, v roli předsedy poroty. Po jeho boku v porotě zasedli např. zbožňovaný i nenáviděný americký spisovatel Henry Miller, kritik Max Lipmann nebo švýcarský režisér Marc Allégret. Nejlepším filmem byl vyhlášen věhlasný film Federica Felliniho Sladký život. V ženské kategorii byla za svůj výkon v dramatu Moderato cantabile oceněna Jeanne Moreau, jež byla později s festivalem úzce spjata.
Zlatá palma - Hlavní soutěž
- Sladký život (Federico Fellini)
- Amerika očima Francouze (François Reichenbach)
- Dobrodružství (Michelangelo Antonioni)
- Balada o vojákovi (Grigorij Čuchraj)
- Ching nu yu hun (Han Hsiang Li)
- Cidade Ameaçada (Roberto Farias)
- Dáma s psíčkem (Josif Chejfic)
- Devátý kruh (France Štiglic)
- Páskové (Carlos Saura)
- Domů z hor (Vincente Minnelli)
- Hon (Erik Løchen)
- Pramen panny (Ingmar Bergman)
- Kagi (Kon Ičikawa)
- Kam čert nemůže (Zdeněk Podskalský st.)
- Macario (Roberto Gavaldón)
- Moderato cantabile (Peter Brook)
- Neodeslaný dopis (Michail Kalatozov)
- Tajný úkol (Rangel Valčanov)
- Paw aneb Chlapec dvou světů (Astrid Henning-Jensen)
- Nikdy v neděli (Jules Dassin)
- La procesión (Francis Lauric)
- The Savage Innocents (Nicholas Ray)
- Si le vent te fait peur (Emile Degelin)
- Sons and Lovers (Jack Cardiff)
- Sujata (Bimal Roy)
- Poprask v městečku (Aurel Miheles, Gheorghe Naghi)
- Díra (Jacques Becker)
- Dívka (Luis Buñuel)
- Šilhavé štěstí (Andrzej Munk)
Nejlepší herečka
Cena poroty
Zlatá palma za krátkometrážní snímek
Cena za krátkometrážní snímek
Čestné uznání za krátkometrážní snímek
Pocta za krátkometrážní snímek
- Le Sourire (Serge Bourguignon)
- Paris la belle (Pierre Prévert)
- Děti větrné volnosti (Édouard Luntz)
- Le Journal d´un certain David (Pierre Jallaud, Sylvie Jallaud)
Cena za nejlepší účast
1959 - 12th Cannes Film Festival
V roce 1959 se do čela poroty opětovně po roce posadil francouzský spisovatel Marcel Achard. Dalšími porotci se stali např. producent Carlo Ponti, spisovatel Pierre Daninos nebo novinář Max Favalelli. Zlatá palma byla udělena koprodukčnímu snímku Černý Orfeus. Cenu za nejepší režii získal pouze sedmadvacetiletý François Truffaut, jeden z nejvýznamnějších představitelů tzv. francouzské nové vlny a jeden z neslavnějších francouzských režisérů 20. století. V roce 1959 slavilo na cannském festivalu obrovský úspěch Československo. Krátkometrážní dokument Mira Bernáta Motýli tady nežijí dokonce získal prestižní Zlatou palmu za krátkometrážní snímek. Ceny si rovněž odnesli za své režijní počiny Jiří Trnka a Vojtěch Jasný.
Zlatá palma - Hlavní soutěž
- Černý Orfeus (Marcel Camus)
- Araya (Margot Benacerraf)
- Nátlak (Richard Fleischer)
- La cucaracha (Ismael Rodríguez)
- Deník Anny Frankové (George Stevens)
- Služka (Zoltán Fábri)
- Dechovka (Bert Haanstra)
- Slečna April (Göran Gentele)
- Poloněžná (Rolf Thiele)
- Helden (Franz Peter Wirth)
- Hirošima, má láska (Alain Resnais)
- Kriegsgericht (Kurt Meisel)
- Lajwanti (Narendra Suri)
- Honeymoon (Michael Powell)
- Matomeno iliovassilema (Andreas Labrinos)
- Uprostřed noci (Delbert Mann)
- Nazarin (Luis Buñuel)
- Otčij dom (Lev A. Kulidžanov)
- Policarpo, ufficiale di scrittura (Mario Soldati)
- Nikdo mě nemá rád (François Truffaut)
- Rapsódia Portuguesa (João Mendes)
- Místo nahoře (Jack Clayton)
- Sen noci svatojánské (Jiří Trnka)
- Širasagi (Teinosuke Kinugasa)
- Hvězdy (Konrad Wolf)
- Tang fu yu sheng nu (Tien Shen)
- Touha (Vojtěch Jasný)
- Vlak bez jízdního řádu (Veljko Bulajič)
- Vzpoura na plantáži (Lucas Demare)
Nejlepší režie
Nejlepší herec
Nejlepší herečka
Mezinárodní cena
Zvláštní cena poroty
Zlatá palma za krátkometrážní snímek
Zvláštní cena poroty za krátkometrážní snímek
Uznání za krátkometrážní snímek
Cena za krátkometrážní snímek
Cena za nejlepší československý výběr - krátkometrážní snímky
Pocta za krátkometrážní snímek
Uznání
Cena za nejlepší výběr z československého filmu
1958 - 11th Cannes Film Festival
V čele poroty cannského festivalu se objevil francouzský spisovatel Marcel Achard. Vedle něj do křesla porotců usedli např. kritik Jean de Baroncelli, režisér Charles Vidor nebo herečka Madeleine Robinson. Zlatá palma byla udělena sovětskému snímku Jeřábi táhnou. U ostatních kategorií stojí za zmínku především dva filmy. Drama Než se rozední uspělo v kategorii nejlepší režie a kolektivní cenu za ženský herecký výkon si vysloužilo kvarteto hereček (Andersson, Thulin, Dahlbeck, Ornäs). Italsko-francouzská komedie Giovani mariti bodovala v kategorii nejlepší původní scénář v podání tria Pasolini, Campanile, Franciosa.
Zlatá palma - Hlavní soutěž
- Jeřábi táhnou (Michail Kalatozov)
- Bratři Karamazovi (Richard Brooks)
- La caleta olvidada (Bruno Gebel)
- Baraganské bodláčí (Louis Daquin)
- Farma pod jilmy (Delbert Mann)
- Flétna a šíp (Arne Sucksdorff)
- L'Eau vive (François Villiers)
- Giovani mariti (Mauro Bolognini)
- Goha (Jacques Baratier)
- Dlouhé horké léto (Martin Ritt)
- Můj strýček (Jacques Tati)
- Devět životů (Arne Skouen)
- Než se rozední (Ingmar Bergman)
- Orders to Kill (Anthony Asquith)
- Kámen mudrců (Satyajit Ray)
- Pardesi (Khwaja Ahmad Abbas, Vasilij Pronin)
- Rosaura a las 10 (Mario Soffici)
- Sissi, císařovnina osudová léta (Ernst Marischka)
- Telefteo psemma, To (Michalis Kakojannis)
- L'uomo di paglia (Pietro Germi)
- Železný květ (János Herskó)
- Pomsta (Juan Antonio Bardem)
- Visages de bronze (Bernard Taisant)
- Hospoda ve Spessartu (Kurt Hoffmann)
- Yukiguni (Širó Tojoda)
- Žižkovská romance (Zbyněk Brynych)
Nejlepší režie
Nejlepší herec
Un certain regard - Cena prvního pohledu
Kolektivní cena za ženský herecký výkon
Zvláštní cena poroty
Cena za původní scénář
Zlatá palma za krátkometrážní snímek
- La Joconde : Histoire d'une obsession (Henri Gruel, Jean Suyeux)
- Setkání Seiny s Paříží (Joris Ivens)
Zvláštní cena za krátkometrážní snímek
1957 - 10th Cannes Film Festival
Francouzský spisovatel André Maurois šéfoval porotě cannského festivalu v roce 1957. Jména jeho kolegů ve filmovém a literárním světě rovněž budila značný respekt - romanopisec Marcel Pagnol, historik, tvůrce festivalu a trojnásobný předseda cannské poroty Georges Huisman nebo spisovatel Jules Romains. Zlatá palma se ocitla v rukou tvůrců dramatu Přesvědčení.
Zlatá palma - Hlavní soutěž
- Přesvedčení (William Wyler)
- The Bachelor Party (Delbert Mann)
- Klamání až do soudného dne (Kurt Jung-Alsen)
- La casa del ángel (Leopoldo Torre Nilsson)
- Ten, který musí zemřít (Jules Dassin)
- Údolí míru (France Štiglic)
- Don Quijote (Grigorij Kozincev)
- Elokuu (Matti Kassila)
- Faustina (José Luis Sáenz de Heredia)
- Funny Face (Stanley Donen)
- Gotoma the Buddha (Rajbans Khanna)
- Guendalina (Alberto Lattuada)
- High Tide at Noon (Philip Leacock)
- Ila Ayn (Georges Nasser)
- Kanály (Andrzej Wajda)
- Kome (Tadaši Imai)
- Dvě přiznání (Márton Keleti)
- La 'Moara cu noroc' (Victor Iliu)
- Cabiriiny noci (Federico Fellini)
- Qivitoq – duch hor (Erik Balling)
- Čára osudu (Lester James Peries)
- Rose Bernd (Wolfgang Staudte)
- Same Jakki (Per Høst)
- Střecha Japonska (Sadao Imamura)
- Sissi, mladá císařovna (Ernst Marischka)
- Sedmá pečeť (Ingmar Bergman)
- Jedenačtyřicátý (Grigorij Čuchraj)
- K smrti odsouzený uprchl (Robert Bresson)
- Yangtse Incident: The Story of H.M.S. Amethyst (Michael Anderson)
- Ztracenci (Miloš Makovec)
- Bratři (Zachari Žandov)
Nejlepší režie
Nejlepší herec
Nejlepší herečka
Zvláštní cena poroty
Zlatá palma za krátkometrážní snímek
Zvláštní uznání za krátkometrážní snímek
Cena za krátkometrážní snímek o přírodě
Cena za dokumentární krátkometrážní snímek
Výjimečné uznání
Zvláštní cena
Cena za romantický dokument
1956 - 9th Cannes Film Festival
V roce 1956 se v čele poroty cannského festivalu objevil režisér Maurice Lehmann. Při rozhodování mu byli nápomocni porotci z řad režisérů, novinářů či producentů, konkrétně např. režisér Otto Preminger, novinář Roger Regent nebo producent James Quinn. Prvenství v kategorii nejlepší film a Zlatou palmu si tak odnesl dokumentární snímek Svět ticha seznamující diváky se životem pod mořskou hladinou.
Zlatá palma - Hlavní soutěž
- Svět ticha (Jacques-Yves Cousteau, Louis Malle)
- Afacerea Protar (Haralambie Boros)
- Kdo zrazuje (Jerzy Kawalerowicz)
- Dalibor (Václav Krška)
- La escondida (Roberto Gavaldón)
- Tatínek (Pietro Germi)
- Zamilovaní (Mauro Bolognini)
- Hanka (Slavko Vorkapić)
- Tím hůř, když padnou (Mark Robson)
- Žiji ve strachu (Akira Kurosawa)
- I'll Cry Tomorrow (Daniel Mann)
- Kolotoč (Zoltán Fábri)
- Dívka v černém (Michalis Kakojannis)
- Maboroshi no uma (Kódži Šima)
- Muž v šedém flanelovém obleku (Nunnally Johnson)
- Muž, který věděl příliš mnoho (Alfred Hitchcock)
- The Man Who Never Was (Ronald Neame)
- Marie-Antoinette reine de France (Jean Delannoy)
- Racci umírají v přístavu (Rik Kuypers, Ivo Michiels, Roland Verhavert)
- Matka (Mark Donskoj)
- Mozart (Karl Hartl)
- Tajemný Picasso (Henri-Georges Clouzot)
- Othello (Sergej Jutkevič)
- Žalozpěv stezky (Satyajit Ray)
- Pedagogická poema (Mečislava Majevskaja, Alexej Masljukov)
- Seidó no Kirisuto (Minoru Šibuja)
- Seven Years in Tibet (Hans Nieter)
- Shabab emraa (Salah Abouseif)
- Shevgyachya Shenga (Shantaram Athavale)
- Sob o Céu da Bahia (Ernesto Remani)
- Úsměvy letní noci (Ingmar Bergman)
- Talpa (Alfredo B. Crevenna)
- Tarde de toros (Ladislao Vajda)
- Střecha (Vittorio De Sica)
- Tochka parva (Boyan Danovski)
- Yield to the Night (J. Lee Thompson)
- El último perro (Lucas Demare)
- Walk Into Paradise (Lee Robinson)
- Toubib el affia (Henry jacques)
Mezinárodní cena za nejlepší režii
Mezinárodní cena za nejlepší výkon
Zvláštní cena poroty
Cena za poetický humor
Zlatá palma za krátkometrážní snímek
Zvláštní uznání za krátkometrážní snímek
Cena za dokumentární krátkometrážní snímek
Uznání výzkumnému krátkometrážnímu snímku
Cena za fiktivní krátkometrážní snímek
Cena za humánní dokument
1955 - 8th Cannes Film Festival
Předsedou poroty na 8. Festivalu v Cannes se stal francouzský spisovatel, dramatik a člen Francouzské akademie Marcel Pagnol, autor řady úspěšných a oblíbených románů, z nichž řada byla rovněž zfilmována. Řady porotců dále rozšířili např. režisér Anatole Litvak, herečka Isa Miranda či kritik Jean Nery. V roce 1955 dochází v zásadní změně v oceňování. Poprvé se jako hlavní cena začala udělovat Zlatá palma. Iniciativy se ujal významný delegát festivalu a jeho pozdější prezident, Robert Favre Le Bret a poté, co na svoji stranu získal správní radu, vyzval všechny zlatníky z celé Evropy, aby představili své návrhy na Zlatou palmu. Se svým návrhem nakonec uspěla francouzská zlatnice Lucienne Lazon. Jednoznačné vítězství a zisk první Zlaté palmy v historii si připsalo americké romantické drama Marty a jeho režisér Delbert Mann.
Zlatá palma - Hlavní soutěž
- Marty (Delbert Mann)
- Černý den v Black Rock (John Sturges)
- Biraj Bahu (Bimal Roy)
- Velká rodina (Josif Chejfic)
- Čistič bot (Prakash Arora)
- Carmen Jones (Otto Preminger)
- Ukřižovaní milenci (Kendži Mizoguči)
- Continente perduto (Leonardo Bonzi, Mario Craveri, Enrico Gras, Angelo Francesco Lavagnino, Giorgio Moser)
- Country Girl (George Seaton)
- Det brenner i natt! (Arne Skouen)
- Le Dossier noir (André Cayatte)
- Rvačka mezi muži (Jules Dassin)
- Na východ od ráje (Elia Kazan)
- Konec dobrodružství (Edward Dmytryk)
- Un extraño en la escalera (Tulio Demicheli)
- Hrdinové Šipky (Sergej Vasiljev)
- Giv'a 24 Eina Ona (Thorold Dickinson)
- Zlato Neapole (Vittorio De Sica)
- Hayat ou maut (Kamal El Sheikh)
- Jedda (Charles Chauvel)
- A Kid for Two Farthings (Carol Reed)
- Liliomfi (Károly Makk)
- Ludwig II: Glanz und Ende eines Königs (Helmut Käutner)
- Marcelino, pan y vino (Ladislao Vajda)
- Romeo a Julie (Lev Arnštam, Leonid Lavrovsky)
- Die Mücke (Walter Reisch)
- Onna no koyô (Seidži Hisamacu)
- Psohlavci (Martin Frič)
- Kořeny (Benito Alazraki)
- Samba Fantástico (Jean Manzon, René Persin)
- Senhime (Keigo Kimura)
- Ve znamení Venuše (Dino Risi)
- Stella (Michalis Kakojannis)