Gottwald

Stačilo mi to vidět jednou. Bylo mi z toho hodně špatně, když jsem věděl, jak to skončí. Ale natočen byl seriál dobře a herecké výkony vynikající. Atmosféra té doby mě pohltila. Hlavně v posledních dílech bylo až moc schůzování, ale bohužel je na tomhle seriálu vidět, proč došlo k únoru 1948. Už TGM v 1. díle říkal, že je třeba se komunistů bát, ale neposlechli ho. A hodně mi vadilo, když Růžek, jakožto bývalý policejní prezident stál v davu s vnoučkem a radoval se z nástupu komunistů :-( Seriál skončil těsně před "sebevraždou" Jana Masaryka, který v seriálu nebyl moc vidět, na to jak na něj všichni politici spoléhali. A přišlo mi, že herci byli vybíráni hodně i podle fyzické podoby skutečných politiků. (11.12.2008)

Já dokážu ocenit i seriály, ve kterých se soudruzi obětují pro blaho lidu a vykonají mnoho práce pro blaho nás všech, ale tohle bylo opravdu trochu moc. Měl jsem dojem, že v 80. letech měl režim už nějakou soudnost, ale natočení tohoto seriálu (a umístění Klémy na stokorunu) tento dojem dost narušuje. Seriálového Klementa, jenž je velice rozšafný, veselý a vždy zcela nad věcí (a nade všemi), si nějak nedokážu dát dohromady se skutečným Klementem. Po celý seriál se v podstatě jen řeční, schůzuje a řeší se, kdo s kým a proti komu. Ač seriál režíroval mistr seriálů odehrávajících se na schůzích a poradách, Evžen Sokolovský, tohle nedokázal udržet ve snesitelných mezích ani on. Umím ocenit dobře udělanou propagandu, ale to neznamená, že budu rozdávat hvězdičky i za špatně udělanou propagandu. Herci to taky moc nedávají, ale dám aspoň hvězdu, protože v porovnání s některými seriály vzniknuvšími po roce 2000 tato blbost určitou koukatelností disponuje. (15.03.2014)

Jak může hrát Štěpnička, totální antikomunista, komunistického prezidenta Gottwalda, to tedy nechápu. Pak se raději k tomu nikdo z herců nehlásí. Pokud odhlédnu od všech pro a proti, je seriál poměrně pojatý velmi zkresleně, ale Sokolovský byl celkem řemeslně schopný režisér. Kdyby se víc pracovalo s fakty a méně se drželo ikonického pohledu na kontroverzního státníka, byl by seriál přijatelnější z diváckého hlediska. Takhle až tak mnoho nenabídl, co by nebylo známo, a stala se z toho oslavná exhibice muže bez chyb a slabin, která se u současných diváků nesetká s pochopením. 40% (26.04.2012)

Jojo, Jirka Štěpnička byl vždycky charakter... Pamatujete ještě na to, jak Ilja Racek vysvětlovatl svou roli ve filmu Reportáž psaná na oprátce? "Byli jsme mladý, blbí a chtěli jsme hrát." - Tohle chápu a myslím, že pan Racek už nemá co vysvětlovat a proč se obhajovat. Aby ale Štěpnička hrál v druhé (!) polovině osmdesátých let (a v téměř 40 letech věku!!!) Gottwalda - s příhlédnutím k tomu, co uděli komunisti jeho matce - to zůstává rozum stát, to mi hlava nebere... V SSSR byl u vesla Gorbačov, komunismus se drolil a hroutil, ale Jirka si ještě stihl střihnout hlavní roli v oslavném seriálu Evžena Sokolovského na jednu z největších zrůd našich dějin... (22.06.2010)

"Pane prezidente, já jsem jenom prostý dělník, ale tolik vím, že jestliže je něco přáním většiny lidu, tak se tomu musíte podřídit i vy jako prezident!" Jedna z mnoha absurdních vět, která v této pětidílné hře na pravdu a lež zazní, jakoby plně vystihovala obsah celého díla. Můžeme se tu přít o to, zda bylo vůbec rozumné přistoupit k výrobě tohoto seriálu v době hroutícího se komunistického režimu, můžeme se tu přít o to, co si od celého projektu slibovaly vládní špičky a můžeme se tu přít o to, proč v současnosti platí přísné embargo na opětovné veřejné znovuuvedení na televizní obrazovky. To všechno jsou jistě klíčové otázky, které mají i vliv na divákovo vnímání, ale na Gottwalda lze pohlížet i jinak. Někdo jej přijímá coby nechtěnou parodii, jiný v něm nachází zajímavou historickou konfrontaci a tak dále. Domnívám se, že kategorické odmítnutí, jak vyplývá ze zdejších unisono odsudků dalších spolukomentátorů, je ke škodě celé věci. Především existují mnohem hůře natočená díla, Gottwald navíc nepostrádá dramaturgickou koncepci a poměrně nosné dialogy (sic!). Samozřejmě rozestavění figur na pomyslné politické šachovnici zcela odpovídá oficiálnímu výkladu dějin čili ti správní a mírumilovní jsou tu Gottwald se svými věrnými, ale na druhé straně mám pocit, že postava prezidenta Beneše je načrtnuta v celkem realistických obrysech a jeho prostor v seriálu dosahuje maximálních možností. Chybou Gottwalda je samotná prezentace jednotlivých kapitol nebo epizod, kdy se klíčové události našich dějin od konce dvacátých do konce čtyřicátých let zúžují na ty nejvíce exponované, a tedy problematické. Směšná je sama o sobě frakce ve 29. roce s dnes již legendární scénou, v níž spisovatel Vladislav Vančura lituje svého rozhodnutí pouhých pár sekund po podpisu rezoluce proti straně, mnichovské události, únorový převrat a podobně dehonestující je jednotlivé zobrazení předních demokratických hodnostářů jako stádo reakcionářských a buržoazních dravců (Zenkl, Ripka, Drtina, Hampl, Feierabend, Majer, Soukup, msgre. Šrámek, Jan Masaryk). Demagogická překroucenost a prachsprostá glorifikace titulního hrdiny zabraňují chápat Gottwalda jako něco víc než vykalkulovaný tah nomenklaturních televizních tvůrců, ale minimálně herecké výkony dávají alespoň tušit obrysy kvalitního uměleckého řemesla, kterého se v současnosti příliš nedostává. Neprávem pošpiněný Jiří Štěpnička vložil do své ultimatem přisouzené role možná víc, než sám chtěl, nicméně díky němu je Gottwald alespoň jednající člověk a nikoli bronzová mohyla; vynikající je uchopení dalších významných postav celou plejádou na obrazovce dnes takřka nevídaných jmen (Ladislav Lakomý jako Beneš, Brousek, Langmiler, Prachař, Moučka, Švorcová, Buchvaldek, Karlík, Růžek a další). Možnost sebereflexe a širšího zhodnocení, to je to hlavní, co dnes chybí divákovi a potažmo i celému seriálu. Gottwald v trezoru je bohužel výsledkem polistopadové demokracie, která je stejně chatrná jako ta prvorepubliková. (04.02.2012)