Francouzská revoluce

Po prvním dílu: monumentální výprava, skvělí herci v pedantické rekonstrukci událostí Velké francouzské (buržoazní) revoluce z pohledu novináře Camilla Desmoulinse, jednoho z hlavních představitelů kordilérského klubu. Film má jednu nevýhodu, totiž že je mrtvý - je to prostě oživlé museum. Napovídá tomu i pedantický scénář, snaha nacpat do dialogů maximum historických informací a tak je znepřehlednit a znepřirozenit. Kdyby nebyla sama francouzská revoluce tak zajímavá, asi bych musel hodnocení ještě snížit právě kvůli nefilmovosti díla. (12.11.2009)

Viděl jsem to sice už před asi 28 lety, ale ten silný zážitek si pamatuji dodnes. Hl. cestu od návrhu až k realizaci, nechvalně slavné...gilotiny. Možná, že to bude zníti divně, ale nechtěl bych asi být u těchto zásadních a zlomových událostí, osobně. ;-) Ano, celková stopáž je sice poněkud záhul (pokud si troufnete to shlédnouti v kuse;),ale stojí za to, každá minuta. (07.06.2020)

Kvalitně natočený seriál s evidentní snahou o co nejvěrohodnější zachycení historických událostí a atmosféry oné doby. Jestli něco v mých očích projektu ubližuje, pak je to paradoxně právě fakt, že dějiny francouzské revoluce důvěrně znám, a tak mě děj a vývoj vztahů hrdinů seriálu nemohl ničím překvapit. Od historicky ověřených faktů se projekt odchyluje pouze v detailech, které nejsou pro běžného diváka vůbec podstatné. Důležité a velmi dobré je obsazení, jde evidentně o mezinárodní dílo, na kterém se podílely filmové hvězdy z celé Evropy. Zvlášť dobrý byl Brandauer v roli Dantona, ale to je postava tak fascinující, že by byl hřích ji zahrát špatně. Celkový dojem: 90 %. Tvůrci se nevyhýbali ani popisu krvavých represálií a motiv gilotiny se objevuje víc než často... (23.09.2009)

Historický miniseriál dle mého gusta, žádné učebnicově přefiltrované postavy, které je možno rozdělit jen na dobré a zlé. Tady je každá postava živá, má své klady, své zápory, lásky i strachy. Poprvé jsem vnímala i královskou rodinu jako lidské bytosti a bylo mi chudáka slabošského Ludvíka líto. A Danton v podání Brandauera mě přesvědčil k revolučnímu vzplanutí. Avšak ten odporný a slizký Sewerynův Robespierre mě zase vrátil na zem. Ukázal mi, že s davem bylo vždy snadné manipulovat a probudit v něm ty nejnižší pudy a touhu po krvi. Francouzskou revoluci považuji za nejživotnější historický film, díky němu jsem slyšela živého Dantona i Robespierra, potkala jsem Marii Antoinettu i Ludvíka XVI. (05.07.2011)

Pokus zmapovať takú komplikovanú dejinnú udalosť, že v nej študenti histórie často strácajú prehľad, a to právom. Doba bola chaotická. Je na uváženie, že v Nemecku sa Francúzskej revolúcii venujú podrobne až pol roka, u nás sotva týždeň. Tvorcom sa podarilo zjednodušiť a pre diváka pochopiteľne predstaviť, čo sa za oných 5 rokov zhruba stalo. Bol to skutočne vek, keď rozhodovala pouličná lúza o živote a smrti, až sa takmer všetci vykynožili medzi sebou. Na škodu filmu bol len jediný fakt, že nešťastný kráľ Ľudovít XVI. a jeho dvor bol ukázaný ako jednoznačne dobrý a naopak, hladujúci ľudia ako tí zlí. Tak čiernobiele to zase nebolo. Okrem toho v hlasovaní o smrti pre kráľa boli ukázané samé hlasy áno, ale v skutočnosti rozhodol vtedy len rozdiel jedného hlasu o poprave kráľa. V takom filme by sa takéto tendencie nemali ukazovať, ak chceme byť objektívni. Ale celkovo je to veľmi dobre pozerateľné a odporúčam každému, kto si chce ako tak urobiť obraz o udalosti, ktorá viedla aj k dnešnému poňatiu slobody. (30.01.2016)