Francouzská revoluce

Vizuálně snad až >pimprlově< pojatá >historie< aneb pateticky mýtutvorný epos ryze televizního kalibru, dobově hvězdně sice obsazen, rutinně však natočen a krom občasného (místy až směšného) přehrávání hvězd i komparsu vcelku jalově odehrán... . . . V kombinaci tuzemského televizního uvedení s ořezem obrazu (z formátu 1,66:1 na 4:3) a hlavně s tradičně debilním a zvukově plochým českým dabingem (mmj. třeba výkřiky a atmosféra v davových a vůbec exterierových scénách...) působí pak tohle dílo - zvláště ve vypjatých momentech - místy až nechtěně komicky, vskutku prostě hodno předhození prostému a prostoduchému masovému diváckému stavu a jeho stádně-uživatelským vidláckým tužbám a moresům... :-[ . . . P.S. Nakonec pak snad nejvíce pozitivní jev jako odměna za svým způsobem protrpených 360 minut je zjištění, že >nezlomný lidský duch< stará se o neustálé opakování historie a nakonec to stádo prostě nikdy nezvítězí nad všemi těmi psychopaty, vrahy, zloději, korupčníky atd etc (čili "politiky"), posedlými mocí a ohánějícími se vůlí a blahem lidu. Tak jen tak ale fakt nevím, co je vlastně horší... :-( - - - - - (Poprvé sledováno po čtyři dlouhé večery za porevolučně pozdního léta l.p. 2009 na ČT2, komentář zde jako sedmnáctý - 22.9.2009) (22.09.2009)

K plnému počtu mi chybí více fikce, dramatu v pravém slova smyslu. Je to puntičkářsky přesně (a skvěle) natočený dějepis. Právě pro onu úpornou snahu se mi zdá, že se trochu vytrácí prokreslení typologie postav, detaily z jejich soukromého, nikoliv jen dějinotvorného života, což dramatu zpravidla dodává šmak. Ale celkově je to nádherné, velkoryse pojaté pokoukání. (13.11.2009)

Seriál shledávám velice poučným: Kterak se každá revoluce dříve či později vymkne kontrole a začne žít svým vlastním životem, přičemž "lid" a "občané" jsou ve skutečnosti dav, jehož přízeň je vrtkavá a kterým lze snadno manipulovat. Scény, v nichž se vyskytuje větší množství osob, jsou - nejspíš díky omezenému rozpočtu - příliš "televizní", neobsahují žádné opravdové emoce ... Hlavně z toho důvodu mi zpracování především zpočátku připadalo nijaké, sterilní a vypreparované - bez života. Jakoby se všichni ti dobří lidé v historických kostýmech různě přemisťovali a pronášeli všední i plamenné věty, protože je to jejich PRÁCE - nic víc. Možná proto ve mně ani žádná z dobře zahraných hlavních postav nedokázala vyvolat nějaké zvláštní sympatie, což je docela nepříjemný a zároveň i důležitý detail, protože tím pádem mně byly jejich osudy ukradené ... a jejich revoluce rovněž. Ale vlastně je to dobře: Když se seriál přehoupne do druhé poloviny, najednou už nezbývá nikdo - vůbec nikdo z řad představitelů a příznivců nové francouzské republiky, ke komu bych CHTĚLA mít nějaký výrazně kladný vztah. A není špatné sledovat vývoj událostí jenom jako nezaujatý pozorovatel, takže jednoznačně převažuje pozitivní dojem. Na závěr jedna hluboká pravda, vyřčená hned v úvodu prvního dílu: ----- "Privilegia ze světa nikdy nezmizí. Možná občas změní majitele, ale zůstávají." ----- K tomu není co dodat ... 3,5* (01.09.2009)

Tato k dvousetletému výročí revoluce natočená minisérie je krásným shrnutím nejpodstatnějšího dění ve vzrušené Francii mezi lety 1788-1794. Na IMDb jsem se v jednom komentáři dočetl, že prý hlavní postavy Robespierra a Dantona jsou zde z komplexních historických figur ztěstnány do postav dokonalého hrdiny a zavilého padoucha. Což je totální nesmysl a pravý opak je pravdou. Jsou-li některé vedlejší postavy a děje podrobeny (nutnému!) zjednodušení, dovolím si tvrdit, že tak tomu není právě u Dantona (v podání jako vždy geniálního Brandauera), který je zde vykreslen coby zkorumpovaný sebestředný konjunkturalista, ale také strhující řečník a člověk, jenž si dokáže zachovat zdravý rozum, když kolem zuří šílenství. Robespierre (hraný charismatickým Polákem Sewerynem) pak je vykreslen stejně nejednoznačně: Neúplatný idealista a brilantní politik, který však stále více ztrácí kontakt s realitou a upadá do zajetí bezbřehého fanatismu, v němž neváhá poslat pod gilotinu nejlepší přátele. Souboj mezi těmito a dalšími skvěle napsanými postavy rozhodně stojí za vidění! A těch krásných scén! Třeba ta trpce ironická, v níž Ludvík XVI. doktoru Guillotainovi poradí, kterak zdokonalit jeho nový humánní popravovací přístroj... (09.02.2007)

,,SIR, PARÍŽANIA DOBYLI BASTILU!" ,,ALE PREČO? JE TO SNÁĎ VZBURA?" ,,NIE, REVOLÚCIA." __ Myslím, že nebudem ďaleko od pravdy ak poviem, že sa jedná o doteraz najkomplexnejšie filmové spracovanie azda najslávnejšej z revolúcií. K historickej presnosti sa vyjadriť neviem (ktovie ako veľmi majú túto tému prelúskanú tí, ktorí tak tvrdia), myslím si však, že dejiny tu určite nie sú nijako závratne poprekrúcané, navyše ak sa jedná o výročný film tvorcovia sa nemohli snažiť prehnane ,,šokovať". Bežného diváka tak má táto séria rozhodne čím obohatiť. Vrtochy toto dielo určite má, predovšetkým pokiaľ sa jedná o stránku scenára, ktorý do hĺbky príliš nejde (to sa však dá pochopiť) a podobne sú na tom aj postavy, mnohé bez výraznejšieho charakteru. Nerozumným mi prišiel často krát aj strih, usekávajúci mnoho zásadných scén, čo by sa dalo prisúdiť neschopnosti režiséra. Klady tu zase tkvejú predovšetkým v precíznej výtvarnej stránke do pompéznosti podporenej skvelou hudbou oscarového veterána Delereua. Tieto dva aspekty potom posúvajú celé dielo ďalej, než len za jeho televízne hranice. Nedá mi ešte nespomenúť hviezdne obsadenie, ktoré som zo začiatku porovnával s vlastne námetovo rovnakým Dantonom od Wajdu. Práve Brandauer mi v úlohe Dantona najprv veľmi nesedel, postupne však naozaj prekonal Depardieua. Veľmi zaujímavo je vykreslený aj Robespierre, možno najprepracovanejšia zo všetkým postáv, ktovie prečo opäť hraná poľským hercom a nutné poznamenať, že opäť veľmi dobre. Získal si ma však aj Ludovít XVI. (Jean-François Balmer ) a čerešničkou na legendárny Christopher Lee ako jeho kat (dúfam, že veľmi nespoilerujem). Záverom by som ešte citoval jeho výrok, ktorý tu veľmi trefne citoval buržoáziu: ,,ČO JE TO TRETÍ STAV?" ,,NIČ." ,,A ČO TEN STAV CHCE?" ,,ÚPLNE VŠETKO." (24.09.2009)