Magnolia

Film, ktorého veľmi významnou dejotvornou zložkou je i veľmi pôsobivá hudba. Mne tá miestami jednorvárna hudba evokovala Ravelovo Bolero, kde je jeden jediný ústredný motív , ktorý sa neustále vyvíja .... Na celý film som pozeral doslova s otvorenou hubou a "žral" som hlavne výkon Julianne Moore, ktorá bola úchvatná .... Som skalopevne presvedčený, že si tento film plný krásnych myšlienok pozriem ešte viackrát a stále v ňom nájdem niečo nové, neobjavené ... (14.07.2004)

Anderson potvrdil pověst nejtalentovanějšího režiséra mladé generace a stejně, jako v případě Boogie Nights, natočil tříhodinovou podívanou, která uteče jako voda. Zdánlivě nesourodý slepenec různých lidských osudů by se v rukouch jiného režiséra rozpadl pod rukama, ale pod taktovkou Andersona působí nesmírně celistvým dojmem a divák nemá pocit, že by se v ději ztrácel. Navíc se Andersonovi povedlo udělat z Cruise pana Herce, což je pozoruhodné. Cruisova kreace úspěšného nadsamce je famózní a právem oceněná nominací na Oscara. Katarzní konec je pak nezapomenutelný. Ať žijou žáby. (13.04.2003)

Zajímalo Vás někdy téma náhody či kauzality? Máte někdy pocit, že minulost je za Vámi, ale stále Vás ovlivňuje? Myslíte si, že člověk se může dostat z „bludného kruhu“ životních problémů? Přesně tyto a mnohé další otázky si ve snímku MAGNOLIA klade Paul Thomas Anderson. A odpovědi, které P. T. Anderson divákům předkládá jsou jedním slovem geniální. Ona geniálnost nespočívá pouze v tom, co P. T. Anderson předkládá, ale (a to hlavně) jak to předkládá. Andersonův způsob prezentace myšlenky není nepodobný skládání puzzle. Zprvu má divák pocit, že ta hromada zdánlivě nesouvisejících záběrů a dějových úseků nedává dohromady žádný smysl. Při bližším zkoumání a postupem času však divák zjišťuje, že vše do sebe přesně zapadá. Závěrečné minuty filmu pak P. T. Anderson poskládá všechny tyto fragmenty, střípky a úryvky dohromady a vzniká z toho vynikající dílo – vynikající díky myšlence samotné, předložené formě, postupné a neúprosné gradaci děje, hereckým výkonům, hudební stránce atd. Na závěr snad ještě jedna „perlička“: až budete při sledování přemýšlet, jestli existuje souvislost mezi třemi úvodními příběhy a závěrečnou „katarzí“, pak vězte, že ano (rozřešení hledejte v číslech 8 a 2). Vše přesně dle slov z filmu: „Existují příběhy o shodě okolností a náhodě, o křížení cest a podivných úkazech A vypravěč se skromně domnívá, že divné věci se stávají pořád.“ Shrnuto a podtrženo: Paul Thomas Anderson předkládá divákům strhující, vynikající a nadčasové dílo, a to nejen co do obsahu, ale také co do předložené formy. (02.09.2003)

Mám strach, až nastane čas a já budu muset udělat inventuru. Vím, že mé hříchy budou po zásluze potrestány a všechni kolem budou mít ten nejtěžší úkol - ODPUSTIT ! Několikrát jsem nestíhal sledovat ,,která bije". Dialog za dialogem a já si žádnej nechtěl nechat ujít ! Nejdřív jsem měl z tohoto filmu strach, ale dnes nelituji. Sice jsem asi všechno na poprvé ,,nezpracoval" tak jak bych si představoval, ale příště, to bude jistě chuťovka. Fanatický T.Cruise! To je role, která mi zůstane v paměti dlouho. Stejně jako myšlenky na to, co je a co není náhoda. (27.11.2005)

„ Podivné věci se stávají pořád" Devět zoufalců jsou v těžké depresi, vlečou sebou traumata z mládí, bolest, deziluzi a osud nebo náhoda si s nimi opět pohraje. Změní jejich plány, zkříží jim cestu, dojde k setkání. A něco vznikne láska?, úcta?, přátelství? . K tomu všemu nádherné sugestivní písničky Aimee Mann. Prostě skvost. (13.10.2004)