Magnolia

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Celosvětově divácky úspěšný film. Dlouhý, krásný, smutný, cituplný film o přiznávání viny s geniálně hrajícími herci. Zvláště skvělí byli podle mne P.S.Hoffman v roli ošetřovatele a Tom Cruise v roli syna a sexuálního guru. Život není jen televizní vědomostní soutěž... Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=LsdMbJNDFxc&feature=related (26.12.2011)

V úvodu mě film navnadil brutální souhrou okolností a tak jsem čekala, že "Magnólie" bude dalším snímkem jako "Amores Perros", "Crash" nebo "11:14". Zkrátka zpočátku matoucí útržky událostí, které se v závěru spojí do úderného celku, co mi drtivým direktem na solar plexus vyrazí dech. Jenže lejno! "Magnolie" je mnohem roztříštěnější než zmíněné filmy, jediná postava není normální a prakticky všechny mě nehorázně sraly. S kým jsem měla sympatizovat? S umírajícím hajzlem? S jeho hysterickou promiskuitní manželkou-fetkou? S jeho arogantním šovinistickým synem (Tom Cruise si roli zjevně užíval), nebo snad s dětským géniem-pochcánkem, s blbým ex-géniem, s debilním policajtem, se smažkou, kterou balil, s pečovatelem, co ve mně vzbuzoval pocit, že až mu pacient zhebne, s chutí mrtvolu ojede? Tak jsem skřípala zubama a dávala si "Magnolii" jen po kouskách, jelikož nejzábavnější na ní bylo, když jsem vzala manikúrní nůžky a odstříhávala si jeden po druhém přerostlé chlupy z bérců, občas mě vzrušily roztřepené konečky vlasů a chvílemi jsem nůžtičkami přemýšlivě zajela do nosa. Trvalo to sice půl roku, než jsem se stopáží prokousala až do finiše, ale vydržela jsem v očekávání čehosi výjimečného, spojení všech linií do vyššího smyslu. A čekala jsem a čekala, pak přišel déšť, začaly padat hovna (no dobře, tak teda žáby) a po nich závěrečné titulky. COŽE?!! Už dlouho jsem u žádného filmu nezažila takové rozčarování. Nejspíš mě to pasuje na necitlivého imbecila, ovšem nebudu plavat s proudem a chválit něco, u čeho jsem div nechcípla nudou: hvězdičku dávám za herecké výkony, hvězdičku za poselství + hezkou píseň... a fuck off, Magnolia, už se mi nevracej na obrazovku. 45% (17.07.2013)

Neuvěřitelné. To, jak ve svých filmech pracuje Paul Thomas Anderson s hudební složkou, je neskutečně fascinující. Tak sugestivní, že mi při první zmínce o tomto umělci přijde ve spojitosti s jeho filmografií právě hudba. Jak to dělá? Jak je možné, že tyto bravurní melodie dokážou tak nezaměnitelně doplnit nejhutnější, nejupřímější dramata, jaká jsem kdy viděl? Je to skoro jako kdybych pozoroval nevtíravý melancholický orchestr, ke kterému jsou přiřazeny ty nejdokonalejší, všeříkající obrazy, jež si lze představit. Viděl jsem - mohu myslím s čistým svědomím konstatovat - hodně dramat, ale to, jak na režisérské židli pracuje tento režisér je něco tak odzbrojujícího, že si charakterizaci jeho díla nedovedu představit na jiném místě než v encyklopedických slovnících pod pojmem: Film - drama. Navíc takové úchvatné množství chytrých dialogů, filozofických podtextů či překrásně barvitých charakterů se nachází snad jen v těch nejkvalitnějších a nejdůvtipnějších knihách! Knihách, které nám něco dají, a díky kterým v nás něco zůstane, nejlépe nějaké moudro... Jistě: věděl jsem, že něco podobného umí i filmy - proto se na ně rád dívám -, ale tohle bylo něco zcela nového. Myslel jsem si, že film a kniha k sobě nemají až tak blízko, ale tento snímek mne dokonale vyvedl z omylu. Číst si v tomto dramatu byla zkušenost, kterou jsem u kultury stříbrného plátna zatím nezakusil. Výkon Toma Cruise byl minimálně na Oscara, Julianne Moore se mi také začíná stále více zahryzávat do žebříčku nejoblíbenějších hereček. Jsem dojat, třesu se, a nikdy na tento zcela nový zážitek z jedné parné soboty nezapomenu. II Tak napodruhé je to snad ještě lepší, dojemnější, a píseň Wise Up tam prostě tak dokonale sedí, že příště už asi neodolám a zazpívám si jí... Už se nesmírně těším na třetí shlédnutí! (01.08.2009)

Andersonov "to-sa-proste-stáva" masterpiece. Týmto filmom si nastavil latku veľmi veľmi vysoko. Po Interview s upírom sa jedná o najlepšiu úlohu a výkon Toma Cruisa, hviezdou filmu je ale Julianne Moore, ktorej postava začína chápať, že peniaze nie sú v živote všetko a niektoré veci za ne skrátka nekúpite. Celkovo veľmi očisťujúci film, i keď určite nie pre bežného diváka. (27.12.2004)

Už v prologu má divák pocit, že ta hromada zdánlivě nesouvisejících záběrů a dějových úseků nedává dohromady žádný smysl. Devět postav, devět osudů, devět nástrojů, které zpočátku hrají každý svoji melodii. Filmem se prolíná několik zásadních témat. Hlavním a bezesporu nejzajímavějším tématem je chaos a zmatek současného světa, záměna všední skutečnosti s virtuální realitou médií. Příběhy se několikrát převrátí jako na horské dráze přes slibný začátek k mizérii a naopak. Vztah Claudie a Jima může mít pro oba šťastný rozjezd, Frank má v rozhovoru se zvídavou reportérkou navrch, soutěžící děti se blíží rekordu soutěže apod. Ale jakmile do jednání postav promluví strach z pravdy, z citu a z kontaktu, je to náhle podobné tomu, když vám v šachové partii vezmou jezdce – Claudie začíná panikařit, reportérka se na rozhovor skutečně pečlivě připravila, Jimmy zapomíná léta nezměněný text, Stanley se musí pomočit, aby ho ostatní konečně začali brát vážně.. a tak můžeme pokračovat dál a dál, protože těch 188 minut nedává vydechnout!! A lavina Tom Cruise? Výtečný. (19.03.2012)