Nastala chyba při přehrávání videa.
  • StarsFan
    **

    Přiznávám to narovinu: Tomu, proč je Magnolie tak opěvovaná, nerozumím. V úvodních třech povídkách je divákovi předloženo, že bude sledovat film plný náhod, které protknou životy jednotlivých postav a navždy změní jejich trajektorii, jenže ony osudové momenty jsou prakticky bezvýznamné (bavič lže moderátorce o své rodině v momentu, kdy se s ním člen rodiny chce spojit) a jediným vyvrcholením je biblická pohroma, která v rámci děje působí jako deus ex machina. Andersonovy filmy jsou pro mě "hit or miss" – Až na krev zbožňuji, Mistr mě minul. Magnolie se bohužel řadí do druhé kategorie. Svou stopáží, množstvím postav, prostřihy mezi příběhy a narážkami na knihu Exodus jako by se divákovi snažila vnutit, že je mistrovským dílem nezměrné intelektuální kvality, jenže když osekáte pozlátko, zjistíte, že jednotlivé postavy nejsou zdaleka tak komplikované, jak se nám PTA snaží vnutit, dialogy jsou průměrné a příběhová linka není ničím výjimečná. Kdybych neměla pocit, že je Magnolie tak sebestředná, falešně okázalá a domýšlivá, dala bych jí asi průměrné hodnocení, svou neoprávněnou onanií nad vlastní genialitou mě ale vytáčí tak, že navzdory hereckým výkonům a slušnému zpracování nad dvě hvězdy nejdu.(2.4.2017)

  • zputnik
    *****

    Zajímalo Vás někdy téma náhody či kauzality? Máte někdy pocit, že minulost je za Vámi, ale stále Vás ovlivňuje? Myslíte si, že člověk se může dostat z „bludného kruhu“ životních problémů? Přesně tyto a mnohé další otázky si ve snímku MAGNOLIA klade Paul Thomas Anderson. A odpovědi, které P. T. Anderson divákům předkládá jsou jedním slovem geniální. Ona geniálnost nespočívá pouze v tom, co P. T. Anderson předkládá, ale (a to hlavně) jak to předkládá. Andersonův způsob prezentace myšlenky není nepodobný skládání puzzle. Zprvu má divák pocit, že ta hromada zdánlivě nesouvisejících záběrů a dějových úseků nedává dohromady žádný smysl. Při bližším zkoumání a postupem času však divák zjišťuje, že vše do sebe přesně zapadá. Závěrečné minuty filmu pak P. T. Anderson poskládá všechny tyto fragmenty, střípky a úryvky dohromady a vzniká z toho vynikající dílo – vynikající díky myšlence samotné, předložené formě, postupné a neúprosné gradaci děje, hereckým výkonům, hudební stránce atd. Na závěr snad ještě jedna „perlička“: až budete při sledování přemýšlet, jestli existuje souvislost mezi třemi úvodními příběhy a závěrečnou „katarzí“, pak vězte, že ano (rozřešení hledejte v číslech 8 a 2). Vše přesně dle slov z filmu: „Existují příběhy o shodě okolností a náhodě, o křížení cest a podivných úkazech A vypravěč se skromně domnívá, že divné věci se stávají pořád.“ Shrnuto a podtrženo: Paul Thomas Anderson předkládá divákům strhující, vynikající a nadčasové dílo, a to nejen co do obsahu, ale také co do předložené formy.(2.9.2003)

  • Dever
    ***

    Určite nebudem jediný komu 3 hodinová stopáž pripadala trochu dlhá, tiež nebudem jediný komu sa herecké výkony páčili a 100% nebudem jediný koho tá hromada lietajúcich žáb prekvapila. Prelínanie z deja do deja a zas naopak a to jak môže byť všetko na hovno bola síce pekná práca Paula Thomasa Andersona, ale mne zrejme niečo uniklo pretože ja nevidím Magnóliu na 85%.......(25.12.2011)

  • Galadriel
    *****

    Přímo odrazující délka není na tomhle filmu ani trochu znát. Jak se u některých dvouhodinových děl už půl hodiny před koncem neustále dívám na hodinky, tak tady mě první záběr vtáhnul do děje a až do začátku titulek mi vyprávěný příběh nedovolil myslet a soustředit se na cokoliv jiného, než je mi zde tak bravurně předkládáno. Tenhle film je jiný než většina ostatních, vypráví několik více či méně provázaných a více či méně uvěřitelných příběhů, trochu nezvykle, ale přitom stravitelně. Navíc plný skvělých a také skvěle hrajících herců... Tenhle film opravdu stojí za to. Neříkám, že se bude každému líbit, ale každý, kdo není kulturní barbar by se na něj měl podívat.(3.2.2006)

  • castor
    *****

    Už v prologu má divák pocit, že ta hromada zdánlivě nesouvisejících záběrů a dějových úseků nedává dohromady žádný smysl. Devět postav, devět osudů, devět nástrojů, které zpočátku hrají každý svoji melodii. Filmem se prolíná několik zásadních témat. Hlavním a bezesporu nejzajímavějším tématem je chaos a zmatek současného světa, záměna všední skutečnosti s virtuální realitou médií. Příběhy se několikrát převrátí jako na horské dráze přes slibný začátek k mizérii a naopak. Vztah Claudie a Jima může mít pro oba šťastný rozjezd, Frank má v rozhovoru se zvídavou reportérkou navrch, soutěžící děti se blíží rekordu soutěže apod. Ale jakmile do jednání postav promluví strach z pravdy, z citu a z kontaktu, je to náhle podobné tomu, když vám v šachové partii vezmou jezdce – Claudie začíná panikařit, reportérka se na rozhovor skutečně pečlivě připravila, Jimmy zapomíná léta nezměněný text, Stanley se musí pomočit, aby ho ostatní konečně začali brát vážně.. a tak můžeme pokračovat dál a dál, protože těch 188 minut nedává vydechnout!!(19.3.2012)

  • - Ve scéně okolo 12. minuty, kdy jede Jim Kurring (John C. Reilly) policejním autem, jde v odrazu z brýlí vidět že auto neřídí, nýbrž že je na tažném vozidlu. (phoorecek)

  • - Píseň „Wise Up“ od Aimee Mann byla použita také ve snímku Jerry Maguire, kde ztvárnil hlavní roli Tom Cruise. (Tygrys)

  • - Příběh potápěče, který spadne z letadla, je jednou z amerických městských legend a byl použit například i v seriálu Kriminálka Las Vegas (od r. 2000). (Chloe..)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace