Nastala chyba při přehrávání videa.
  • J*A*S*M
    *****

    Upřímně mě udivilo, nakolik jsem se já - odpůrce přehnaných stopáží - u takhle dlouhého filmu bez souvislého našlapaného děje bavil. Když jsem si před projekcí přečetl obsah a uviděl "devět příběhů", tak jsem si hned představil, jak to bude složité, spletité, jak se budu v ději ztrácet, nebude mě to bavit atd... Nicméně on je každý z těch devíti příběhů celkem jednoduchý, přímočarý, dal by se popsat pár větami. Scénář je proplétá nenásilně, uvědoměle, přehledně, nesnaží se zbytečně diváka mást ani podvádět. Magnolia zkrátka patří k těm filmům, které i přes ne úplně nejjednodušší děj nevyžadují tři hodiny naplno šrotující mozek, ale spíše divákovu emoční empatii. Prostě se těm postavám zkuste vcítít do jejich příběhů a máte s Magnolií vyhráno. Jinak - film má čtyři vrcholy - úplný začátek, dlouhou a neuvěřitelně dobře gradovanou sekvenci bezprostředně po polovině stopáže, zpívanou scénu a závěrečnou žabí příhodu. Díky těmto čtyřem momentům dávám pět hvězd. 90 %(9.9.2010)

  • Kryšpín
    *****

    (Můj školní rozbor filmu, který si chtělo přečíst pár lidí, tak jsem ho dal sem. Je to jen část. Obsahuje spoilery!)___Tématem Andersonova filmu Magnolia může být mnoho věcí, protože film je přes tři hodiny dlouhý. A kdyby se Paul věnoval jen jednomu tématu, tak by to bylo neúnosně nudný. Z těch mnoha malých témat, by se dalo složit jedno velké. Je to jako rozebrané puzzle, které po složení dá jeden velký a hlavně znatelný obrázek. Nejspíše proto se rozhodl režisér dát film název Magnolie, což je strom s velice krásními květy na kterých je spoustu okvětních lístků. Stejně jako květ, má film spoustu hlavních postav a spoustu různých, a přece tolik si podobných lidských osudů. Které se odehrávají v jednom městě a během jednoho dne, konkrétně . Na konci dokonce režísér ústy policejního strážníka Jima Kurringa (John C. Reilly) vysloví téma filmu: jak moc těžké je odpustit druhému člověku? Jedním slovem se téma dá nazvat „odpuštění“. Všechny postavy se musí vyrovnat s překotnými událostmi jednoho mimořádně nepovedeného dne, a pokud se zítřejšího rána nad nimi rozklene dočasné příměří, neznamená to, že je dobojováno. Odnášejí si však možná to nejcennější - další šanci. Aby bylo odpuštěno všem, musí se během filmu stát několik náhod. K tomu vzniklo na začátku filmu i předtitulková sekvence, v níž nás vypravěč prostřednictvím groteskních příhod ujistí, že neexistují "obyčejné" náhody. Ty náhody se táhnou celým filmem - samotářský policista Jim se během výkonu služby seznámí s dívkou, na niž se už ani neodvažoval myslet, neodbytná televizní redaktorka odhalí v rozhovoru s úspěšnou mediální hvězdou jeho tajené rodinné rozpory právě ve chvíli, kdy se s ním na smrt nemocný otec, se kterým se neviděli deset let, snaží přes svého ošetřovatele spojit, malý Stanley Spector se v závěru slavné televizní soutěže vzepře estrádnímu zneužívání rozumově nadaných dětí; ve stejném okamžiku Donnie Smith - bývalé zázračné dítě téhož televizního pořadu ze šedesátých let - v sobě najde odvahu a veřejně vyzná lásku milovanému barmanovi. Rodiče se snaží udobřit se svými potomky, dvojice se potkávají a míjejí, tváří v tvář blížící se smrti vycházejí najevo kruté pravdy minulosti a aby všichni odpustili všem, musí z nebe spadnout něco daleko neobvyklejšího, než jen obyčejné dešťové kapky.____Téměř každý z protagonistů Magnolie prožívá jedny z nejtěžších chvil svého života a snaží se porvat s minulostí. Každý, jak nejlépe umí. Otcové by rádi napravili své prohřešky a chyby a usilují o usmíření se svými ukřivděnými a zatrpklými potomky. Ti jsou však již natolik zklamaní životem i rodiči, že přijmout jejich napřaženou pravici pro ně není zase tak samozřejmé a jednoduché. Někteří se snaží dávné křivdy ignorovat, vymazat ze svého života jak je, tak i osoby, které je způsobily (Frank), jiní zase odmítají na veškeré zlo zapomenout a vláčí je sebou jako těžký kámen, jenž je táhne ke dnu (Claudia). Všichni se zmítají v pochybnostech, hledají lásku a odpuštění. Emoce vyplouvají napovrch. Mo těchto slovech je jednoznačné, jaký žánr tento film obsahuje. Magnolia je hlavně melodramatem v nichž jsou opravdu malé střípky, kde se zasmějeme nebo něco parodují.___Než začneme mluvit o filmové řeči z technické strany, zmínil bych se nejdříve o skvělém scénáři, který je skvěle napsaný. Autorovi a zároveň režisérovi se podařilo zvládnout i v takové šíři filmového materiálu nezakopnout. Je vidět, že film je postaven na silném scénáři a tak to má být. Světová kinematografie potřebuje víc a víc autorských režisérů, protože když se to tak vezme, film režíruje režisér nejlépe právě podle svého textu. Jak už jsem se zminil o použité hudbě zpěvačky Aimée Mann, tak nejlépe byla použita ve scéně (dá se říci muzikálové), kdy všechny postavy (včetně téměř nemluvícího Earla Partridge na smrtelné lóži) zpívají její smutnou píseň Wise Up o kříži, který si nese každý z nás. K tomu se střihově po nich střídají záběry. Toto živé propojení filmové hudby s dějem funguje už od dob Stanleyho Kubricka. V poslední scéně policejní strážník Jim promlouvá ke Claudii, která má slzy v očích a sleduje ho. Pak najednou pohlédne přímo do kamery na dívaka, usměje se, začne hrát hudba, zatmívačka, titulky a konec. Kupodivu mě překvapili téměř experimentální střihy s hudbou. Jeden obraz končí a druhý začíná. Přesně tak i s hudbou. Žádná hudební prolínačka, prostě rázně jedna skončí a druhá začne. Zajímavé bylo vtipné využití hudebních motivů - nástup Franka T.J. Mackeyho na scénu za doprovodu Straussovy symfonie „Tak pravil Zarathustra“. Schéma skládání střípků z příběhů jednotlivých protagonistů si Anderson tak trochu "vypůjčil" ze slavných Prostřihů Roberta Altmana, spojuje je však s dech beroucí filmařskou virtuozitou, na kterou v kinech hned tak nenarazíte. S kamerou provádí přímo divy. Opravdu minimálně používá statické záběry, prakticky vůbec. Neustále střídá nejrůznější úhly, prudké nájezdy, krásné a klidně pomalé záběry a hlavně ruční kameru. Díky střihu má každá postava stejně velký prostor a čas. Tím hlavní role v podstatě neexistuje. Díky režisérem zvolené filmové řeči se po celé tři hodiny filmu udržuje divákova pozornost a pokud po druhé hodině film ze svého rychlého tempa přece jen trochu poleví, pak to lze brát jako pouhé nadechnutí před jedinečnou závěrečnou scénou se žábami.___Začátek snímku se dá nazvat dokumentem nebo spíše rekonstrukcí. Rekonstrukce případů, které se staly (jen jsou poupraveny na náhody – to s potápěčem se skutečně stalo, ale s řidičem s letadla se vůbec neznali a ani se v žádném casinu nesetkali. Skok ze střechy a jeho náhodné postřelení se také skutečně stalo, jenže střílející nebyl rodič.), kdy v tomto případě hrála hlavní roli náhoda, podivná shoda okolností, jež "nemohla být pouhou náhodou", že to přeci muselo mít nějaký význam a hned potom... Devět různých lidí, devět různých a přece tolik si podobných osudů. Režisér se nijak nerozpakuje a ve zběsilém tempu nám servíruje všechny ústřední postavy hned po rekonstrukcí náhod. V podobných případech se často stává, že méně pozorný divák se brzy ztratí ve změti postav, Andersonovi se podařilo prostřednictvím dokonale pravidelného střihu a stejně velkého prostoru, který všem hrdinům věnuje, tomuto riziku vyhnout a orientaci maximálně usnadnit....(16.2.2004)

  • golfista
    *****

    Kvůli délce jsem dlouho váhal na který den si tohle DVD půjčit a zjistil jsem o jakou krásu jsem se dlouho okrádal. Přiměřeně vtipné, nadmíru "neuvěřitelné" a úžasně zrežírované se skvělou hudbou Jona Briona. To je vizitka tohohle filmu, který rozhodně stojí za to vidět. A nejen kvůli vynikajícímu výkonu Toma Cruise, Julianne Moore a Johna C. Reilyho.(13.4.2003)

  • Xmilden
    ****

    První dvě hodiny filmu jsou naprosto excelentní, celou dobu jsem žasl nad tím jak nás po takovou dobu může PTA držet v napětí, až jsem si často říkal " To není možné, že zbývá ještě tolik času do konce, o čem to může ještě být?" Nakonec se odpověď našla sama, protože poslední asi hodinu se něco v ději zlomilo a film mě trošku přestával bavit. Veliká škoda, tento snímek by si totiž určitě zasložil plné hodnocení. Tom Cruise tady hraje nelidsky skvěle. Ale on zde vlastně vůbec nikdo nepředvádí špatný herecký výkon. Vše je náležitě precizní. bohužel jak říkám ty žáby ...(22.1.2009)

  • Fr
    ****

    Mám strach, až nastane čas a já budu muset udělat inventuru. Vím, že mé hříchy budou po zásluze potrestány a všechni kolem budou mít ten nejtěžší úkol - ODPUSTIT ! Několikrát jsem nestíhal sledovat ,,která bije". Dialog za dialogem a já si žádnej nechtěl nechat ujít ! Nejdřív jsem měl z tohoto filmu strach, ale dnes nelituji. Sice jsem asi všechno na poprvé ,,nezpracoval" tak jak bych si představoval, ale příště, to bude jistě chuťovka. Fanatický T.Cruise! To je role, která mi zůstane v paměti dlouho. Stejně jako myšlenky na to, co je a co není náhoda.(27.11.2005)

  • - V každém obýváku visí na zdi obraz s květinou. (HellFire)

  • - Natáčení trvalo 90 dní. (HellFire)

  • - Exodus 8:2 zní: "Pokud je však odmítáš propustit, udeřím na celý tvůj kraj žábami!" (wow.ar)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace